Na rande se zubatou

Za vodáckým kanálem v Tróji nafukuji člun, s plánem dojet do Mělníka. Házím věci do vodotěsného vaku (což tvrdí výrobce), vak čistě pro jistotu připnu karabinkou na přední sedačku a ve chvilce už spokojeně vplouvám do silného proudu, směrem k šumící peřeji, která se vlní za bývalou pěší lávkou. Spokojenost však končí po několika desítkách vteřin poté, co se přímo přede mnou zčista jasna vynoří naprosto neviditelné horolezecké lano, natažené asi dvacet centimetrů nad vodou. Mozek začíná horečně pracovat, ruce automaticky zaberou pádlem zpět, abych v prudkém proudu, uprostřed řeky, alespoň částečně zmírnil náraz do smrtelně nebezpečné překážky. V poslední vteřině ještě rychle přemýšlím, jestli je lepší obětovat výbavu a došplhat ke břehu po laně, nebo si pořádně zaplavat a nějak se dostat na břeh, pokud to jenom trochu půjde. Realita však je, jak už to v životě bývá, poněkud odlišná od naivních představ amatérského vodáka.


Příď kajaku vletí pod lano, pokusím se ho přehodit dozadu přes hlavu. Je však příliš napnuté, člun doslova ustřelí stranou a provaz mě katapultuje pod hladinu. Dle zalehlých uší soukromě tipuji na alespoň metrovou hloubku. V ledové, hučící vodě však není prostor pro filozofii. Jedním tempem v těžké kombinéze dosahuji hladiny a dalšími dvěma doháním člun. V gumácích se opravdu neplave dobře, člun je jediná záchrana. Vzápětí se oba zarážíme o tentokrát ocelové lano, napnuté těsně pod hladinou. Pevně svírám prostřední palubu a je mi jasné, že člun musí projít spodem, protože z něho visí vodotěsný vak. Silný proud vzápětí vše vyřeší sám. Mohutný tah vody mě vtlačí pod lano a za ním následuje kajak. Opět se vynořuji na hladinu a třemi tempy doháním člun. Přes hlavu se přelévají ledové vlny trójské přeje. Znovu se pevně držím střední paluby a zkouším plavat ke břehu. Marně, proud mě neustále udržuje uprostřed řeky. V ledové vodě rychle mizí síly a cit. Uvědomím si bezvýchodnost situace a během plavání začínám volat o pomoc Lidé sice na břehu jsou, ale záchranáře nakonec zavolá pouze jediná žena, venčící psa a navíc bez mobilu, pro který ještě musela doběhnout domů. Jakmile vyplavu z vln peřeje a řeka se rozšíří, zkouším se znovu dostat ke kraji. Zbavuji se bot, které mizí kdesi v hlubině. Lehám si na znak a kopu nataženýma, necitlivýma nohama, co mi síly stačí. Nesmírně zvolna se konečně přibližuji k pravému břehu. Občas už cítím pod nohami dno, ale proud je příliš silný a nejsem schopný se zachytit. Ke své obrovské úlevě konečně vidím blikající modré majáky. Proud mě unáší asi pět metrů od břehu, blíže se již dostat nedokážu. Policisté chvíli čekají, co podniknou hasiči a když jim dojde, že nepodniknou nic, pět jich obětavě skočí v uniformách do ledové vody. V několika vteřinách jsem na pevné zemi.


Chůze už nepřipadá v úvahu, znovu mě tedy uchopí a donesou na cyklostezku. Pomohou mi rychle sundat věci, zabalí do termofólie, naloží do hasičského SUV a za dvě minuty jsme u čekající sanitky. Záchranář mi nakazuje odložit všechno na podlahu, balí mě do dek a fólií, na hrudník připojuje elektrody, v žíle cítím kanylu. Sanitka vyráží a já s nekontrolovatelnou třesavkou proklínám děravé české silnice. Během chvíle již ležím na Bulovce, s kapačkou a napojený na EKG. Dostávám teplý čaj a snažím se rozhýbat naprosto necitlivé nohy. Užasle si prohlížím vodotěsný vak u dveří, ze kterého teče voda proudem všemi spoji. Sbohem, můj mobilní telefone.


Po čtyřech hodinách rozmrazování podepisuji, že jsem (alespoň tělesně) zcela zdráv, zapůjčeným služebním telefonem volám kamaráda, který je naštěstí na příjmu, (na rozdíl ode mne, nikoli nemocničním). Ačkoli má kvůli chřipce horečku, přiveze mi suché věci, zajedeme na hasičskou stanici pro člun se zbytkem výbavy a potom mě odváží domů. Jsem mu opravdu vděčný, protože v nemocnici jsem měl pouze promočené oblečení a žádné boty. Doma nakrmím čtyři nadávající morčecí samičky a teprve ve vaně zaregistruji modročerný prst na jedné a tmavomodrý palec na druhé noze. Prsty bolí a já si logicky říkám, že jsem si je ukopl, když jsem se zkoušel v proudu postavit na dno.
   (Až druhý den vyděsím chirurga těžkými omrzlinami poté, co si odpoledne pro jistotu zajdu na kliniku na rentgen. Doktor mi okamžitě vypisuje žádanku na hospitalizaci, ale než dojedu na Bulovku a dostanu se na řadu, uplynou čtyři hodiny perného cvičení a masáže nohou. Naštěstí to zabírá a ošetřující lékařka vyhodnocuje stav mých prstů tak, že jejich amputace již nehrozí. )


Večer ještě píšu děkovné maily na policii a pražskou záchranku, s prosbou, aby poděkovali paní, která mi jediná zavolala pomoc. Odpověď nedorazila ani po dvou týdnech žádná, budu tedy doufat, že mojí poštu nezlikvidoval antivir. Poučení z celé příhody? Při špatném pocitu nestrkat dobrovolně hlavu do oprátky, před větší akcí se pro jistotu podívat na tranzity v horoskopu, zkusit si připustit, že mi už není dvacet. A pamatovat si, že jakmile se jenom přiblížím k něčemu, co vymyslí pražský radní Dolínek, jde vždycky o život! Plus ještě - potenciálně nebezpečné místo si dopředu prohlédnout. Značky ?zákaz proplutí? byly bohužel vidět až v okamžiku, když už nebylo možné udělat vůbec nic. Následky? Palec levé nohy je už v pořádku, i když méně citlivý. Prst na noze pravé stále dobrý není, ale citlivý naštěstí je. Žádná rýma, chřipka, zápal plic, zánět ledvin, močového měchýře, všechno mě zázrakem minulo. Jistě k tomu přispěl také augmentin, který jsem v nemocnici preventivně dostal. A jsem nesmírně vděčný za veškerou pomoc, které se mi dostalo. Děkuji paní, která nebyla lhostejná, za zavolání na tísňovou linku, děkuji záchranářům, děkuji kamarádovi, že mě odvezl a půjčil věci. A děkuji také za velmi dobré geny, protože v ledové vodě jsem strávil neuvěřitelných dvanáct minut, teplota vody byla tři stupně...


Nyní k aspektům: jak vidíte na obrázku mého hroskopu, byly značně napjaté. Tranzitní uzly v kvadraturách na natální, navíc tranzitní Severní uzel je v osmém domu, tedy o život šlo docela značně. Saturn je na natální Venuši, společně s Lilith a v kvadrátu na natální Saturn, Chiron a tranzitní Chiron. Tranzitní Chiron je v konjunkci na natální Saturn. Jupiter na hrotu dvanáctého domu, v něm je dále Mars a to celé ve vodním Štíru. Celý průšvih ale aktivoval tranzitní Měsíc, v ostrých kvadrátech na natální Uran s Plutem (zbrklá rozhodnutí, nehoda) a na natální Saturn (otupení pozornosti). Navíc má ještě opozici na Slunce. Ranní pocity před plavbou nebyly úplně dobré, ale to mám od začátku roku standardně, takže jsem se jimi nenechal varovat. Věřím tomu, že nebýt popsaných aspektů, nejspíš bych byl opatrnější a napadlo by mě, že se přívoz v silnějším proudu bez externí opory udrží pouze těžko. Na druhou stranu mě opravdu nedošlo, že je možné tak extrémní obcházení zákona, který říká, že lano přívozu musí být pět a půl metru nad hladinou. Jak to tam vypadalo, uvidíte na videu v tomto článku.


Poučení z celé události? Určitě si nechci nechat řídit život tranzitními aspekty Ale pokud budou špatné, zcela jistě se nebudu pouštět do akcí, které by nemusely dopadnout dobře. Výhodou astrologie je, že lze spočítat téměř cokoli a na libovolnou dobu dopředu. Při negativních konstelacích by pak člověk neměl dělat nic, kde hrozí evidentní riziko. Pokusím se k těmto okolnostem více přihlížet