Autor Oranžových stránek

Příjemné světlo porodního sálu jsem spatřil dne 18. měsíce 12. l.p. 1966, v 7:03 am v Ústí nad Labem. Přesný čas moje nudící se maminka údajně indikovala ze zpráv, které se linuly z lékařova tranzistoráku položeného na okně, po kterém stékaly proudy dešťové vody. Můj první kontakt s vlídnou lidskou rukou obstaral surový porodník, plácnuvší mě necitlivě po pozadí. Přes tato prvotní úskalí jsem vkročil (vlastně vležel) do života radostně a s chutí, zejména k jídlu a tyto pozitivní emoce mi vydržely úspěšně až do dnešních dnů.

S českým vzdělávacím systémem jsem se začal poněkud nedobrovolně seznamovat ve třech letech, což byl po láskyplné výchově milující babičky poněkud šok, ovšem vzhledem k dlouhým rokům, které mě ještě čekaly v lavicích základních a středních ústavů byla školka asi to nejmenší zlo. Po základce jsem se nadšeně vrhl na chemii a moji nešťastní rodičové si konečně oddechli, když se jim doma přestaly tvořit díry v záclonách a rozpadat košile při praní. Laboratoře lovosické SPŠCH mi poskytly dostatek prostoru pro vypěstování dokonalé averze k chemii jakožto komplexnímu vědeckému oboru. To mi ovšem později nezabránilo v pokusu o studium na dnešní Univerzitě J.E.Purkyně v Ústí nad Labem (dříve pedagogická fakulta). Po roce vzdělávání v oborech chemie a biologie jsem zanechal marného trápení a zmizel na šest měsíců sloužit své tehdy ještě socialistické vlasti. Zdravotní důvody mě totiž půl roce navrátily zpátky do normálního života (a byly později příčinou rozvoje některých mých současných zajímavých schopností).

Ústecká Spolchemie mi po vojně otevřela svojí mateřskou náruč a já tak rozšířil řady zaměstnanců nejmodernějšího provozu petrochemického typu, Epichlorhydrinu. Směnový systém mi však nepůsobil to pravé uspokojení a tak jsem akceptoval nabídku místa vedoucího laboratoře OTK. Litvínovský Chemopetrol mi umožnil další odborný růst ve funkci technika bezdemontážní diagnostiky. Na roky strávené v Litvínově vzpomínám rád, po několika letech jsem si díky svému nepokrokově smýšlejícímu šéfovi zřídil vlastní odděleníčko dignostiky rotačních strojů na divizi Rafinerie, pozdější České rafinérské a.s. K mé práci bylo nezbytně nutné využít počítač a moje vrozená touha po tvořivé činnosti mě přivedla k programování. Ale abych nepředbíhal - první seznámení s tehdy ještě bílou výpočetní technikou zajistila počátkem devadesátých let v Chemopetrolu dvaosmšestka xtéčko s neuvěřitelně velikým harddiskem - téměř celých 36 MB. Na hodiny strávené u Lemmingsů, Wolfensteina 3D, Stunstsů a dalších zajímavých prográmků nelze zapomenout. Ve chvíli, co můj mladší (a zatím jediný) bratr přitáhl odkudsi Turbo Pascal verze 6.0 a začal s ním tvořit jednoduché programy, bylo o mé další kariéře rozhodnuto. V okamžicích šéfovy nepozornosti vyráběl jeho zlobivý podřízený různé pokusné nesmysly a výsledkem byl první funkční systém pro vibrodiagnostiku, který dokonce ocenila firma Bruel & Kjaer novým počítačem, věnovaným jako dar pro další spolupráci. Přišly Windows a tento operační systém si mě podmanil a to i přes všechny jeho problémy. Vzápětí byl na světě další sotware a zajistil mi na dlouhou dobu vítaný zdroj příjmů a tvořivé zábavy. Desítky spokojených uživatelů jsou ostatně dodnes dobrým důkazem jeho spolehlivosti a funkčnosti. Česká rafinérská mě posléze zaměstnala ve funkci programátora, čímž na mě zároveň vložila povinnost starat se o obslužný systém výdejních terminálů pohonných hmot. Jízdy mezi Litvínovem a Kralupy za každého počasí přinesly své ovoce a myslím si, že firma TransControl ve spolupráci s mojí maličkostí vybudovala dílo, které dnes slouží veliké společnosti spolehlivě a bez závad. Práce to byla zajímavá, ale po zavedení systému už mi žádný další vývoj nepřinášela, zbývala pouze rutina, i když dobře oceněná. Jednoho dne se mi na stole rozezněl telefon a on to kamarád z pražské pobočky světové počítačové společnosti Compaq. Rázem bylo rozhodnuto. Dnes se společně s kolektivem výborných lidí (ano, i počítačoví experti mohou být občas lidmi) starám o náš největší tuzemský bankovní ústav, respektive o jeho páteřní systém. Přineslo mi to opravdu skvělé zaměstnání a znalost dalšího programovacího jazyka, Mumpsu (GTM).

V úvodu jsem se zmínil o určitých zdravotních problémech a z toho plynoucích schopnostech. Poté, co mi na vojně přestaly sloužit dolní končetiny jsem absolvoval řadu nejrůznějších vyšetření a socialistická lékařská péče ve mě začínala postupně budit značný odpor a beznaděj. A tak nezbylo nic jiného, než uchopit osud do vlastních rukou a pomocí speciální výživy, cvičení, mentálních technik a dalších zajímavých metod (o kterých se tu postupně zmíním) docílit současného výsledku, kdy zmizely veškeré nálezy, za což mě dodnes řada mých bývalých ošetřujících lékařů považuje za úspěšného simulanta. V současné době jsem schopen kromě astrologických rozborů léčit druhé lidi energeticky, iniciovat do Reiki a vést léčitelské semináře, za což vděčím zejména teplickému Prodexu,tedy jeho majiteli a mistru Reiki Láďovi Patákovi. Byl to on, kdo mě v životě hodně pomohl a předal mnohé ze svých znalostí. Dnes spolupracujeme na poli organizace seminářů, plánujeme nové a zároveň již pořádám i své vlastní. Mnoho spokojených lidí je dobrým důkazem toho, že vše funguje jak má. Postupem času se mi daří stále komplexněji vnímat problémy lidí a na této úrovni je také řešit. Je až neuvěřitelné, jaké faktory mohou působit lidem potíže a jejich úspěšné nalezení je často počátkem celkového uzdravení a nalezení tolik potřebné harmonie. Ale o tom více až v jednotlivých pasážích těchto stránek...

Pro astrologické nadšence tu mám obrázek mého natálního horoskopu, zkušenější oko určitě rozpozná, jakými úskalími se ubírala má životní pouť. Ale kovaný Střelec by beze změn a nových příležitostí nemohl asi vůbec existovat a tak jsem za své veškeré životní zážitky vděčný, hodně mi daly a o některé z nich se s vámi brzy také podělím v psané i obrazové formě...