Astrologie a vztahy (I.)

Kolik lidí prožije svůj život, aniž zjistí, co skutečně vědí a milují?
Mnoho
Záleží pouze na vás, zda se postaráte o to, abyste nebyli dalšími z nich.

Richard Bach

Dostáváme se ke složitější kapitole astrologie - k partnerským a mezilidským vztahům. Láska a partnerství se řídí širokým spektrem nejrůznějších faktorů, které lze komplexně obsáhnout pouze obtížně, přesto je však možné pomocí astrologie určit některé důležité předpoklady, které budou v daném vztahu figurovat. Obecně lze říci, že pomocí astrologické analýzy srovnávacího horoskopu dvou lidí získáme poměrně dobrý přehled o tom, jaké perspektivy může jejich vzájemný vztah získat. Domnívám se, že partnerské vztahy jsou klíčovým tématem (nejenom) dnešní doby a znalost určitých zákonitostí může pomoci najít cestu každému z nás.

Jak už jsme naznačili v úvodu článku, vztah mezi dvěma lidmi je složitá záležitost, která se řídí mnoha faktory. Lidská bytost je velmi komplexní útvar a od této skutečnosti se odvíjí i její vztahy. Nicméně abychom nenabývali dojmu, že jsme nadřazenými pány tvorstva (i když se tak bohužel chováme), podobně složité vztahy má i celá řada dalších živočichů - namátkově můžeme jmenovat například primáty, delfíny, žraloky, labutě a mnoho dalších zvířecích druhů. Například labutě jsou pověstné svojí věrností a jsou známy případy, kdy jeden ptačí partner dobrovolně zvolil smrt v případě úmrtí svého protějšku. Obecně lze konstatovat, že čím vyspělejší je duše bytosti, tím složitější vztahy bude mít dotyčný vůči svému okolí a naopak. Můžeme říci, že čím je vyvinutější je duše, tím větší je pravděpodobnost složitějších problémů, ale i většího štěstí a naplnění, kterého lze ve vztazích dosáhnout. Abychom byli schopni pochopit určitá neměnná pravidla, kterými se naše vztahy řídí, je nutné se alespoň ve stručnosti podívat na genetický vývoj druhu Homo sapiens.

Partnerské vztahy a genetika

Až bude teplý letní den, můžete si udělat jeden jednoduchý pokus: zkuste přespat tzv. "pod širákem", tedy venku a bez použití stanu. Nikoli s partnerem, ale sami. Poprvé si lehněte kdekoli v otevřené krajině, nejépe někde uprostřed široké louky. Pokud nebudete ovlivněni alkoholem, léky, či jinou návykovou látkou, zjistíte, že váš spánek nebude tak kvalitní, jako v případě, že pro nocleh zvolíte jakkoli chráněné místo. Stan, převis, pata skály, jeskyně, zde všude budete spát daleko klidněji, než bez přístřešku uprostřed louky. Proč je tomu tak? Přestože víte, že vám na zmíněné louce vůbec nic nehrozí a pokouše vás maximálně mravenec, nebo nepříčetná myš, informaci o tom, že nocování v přírodě bez jakékoli ochrany, kdy jste zdaleka viditelní a zranitelní, je nebezpečné, máte zapsanou ve vašich genech. A to i přes to, že v Evropě posledních sto let žádní nebezpeční predátoři nežijí a lidé již stovky let bydlí v bezpečných domovech, kam se žádný medvěd či vlk nedostane. Podobně (a vědomě zcela neovladatelně) ovlivňuje genetická výbava každého člověka partnerské vztahy. Pojďme se ve stručnosti podívat, jak.


Primárním úkolem každého živočišného druhu je zajistit své přežití a vývoj, tedy rozvoj adaptability na měnící se životní podmínky a úspěšné rozmnožování. Lidský rod je jenom jedním z mnoha, který tuto úlohu (prozatím) splnil, na rozdíl od většiny ostatních živočichů ji ale zvládl tak úspěšně, že osídlil většinu klimatických pásem na naší planetě. (Podobným způsobem se adaptovaly pouze naopak ty nejjednodušší organismy: bakterie a viry). Aby to lidé dokázali, desetitisíce let se jich druh vyvíjel určitým způsobem, který se z evolučního hlediska osvědčil. Základem tohoto úspěchu byla a je rozvinutá péče o potomky. Člověk v souladu s přírodními zákony a s přihlédnutím k odlišnostem obou pohlaví postupně dospěl k nutné dělbě klíčových povinností a společenských činností, protože čím složitější je organismus, tím menší jsou jeho šance na přežití v drsných podmínkách. Fyzicky silnější a agresivnější muž chránil a živil ženu, která pak dále chránila a živila své děti. Nikdy tomu nebylo naopak: muž vždy důvěřoval ženě v péči o děti a žena důvěřovala muži, že jí a jejím dětem zajistí přežití a vývoj. (Považujte prosím tento popis za velmi zjednodušený).


Na vývoji druhu homo sapiens, stejně jako na vývoji i dalších živočíšných druhů, se významně podílely a nadále podílí základní pudy, řízené hormonálními procesy. Můžeme jmenovat například sexuální pud, pudy sebezáchovy, pud zachování druhu (pokud se bude současně topit opice a dítě, jako první vždy automaticky zachráníte dítě) a ve vyšším stádiu vývoje pak také určité stupně vzájemné náklonnosti a dalších, vyšších duševních projevů bytosti. Desetitisíce let se lidé učili žít v určitých společenstvích, jejichž základní jednotku začal postupně tvořit pár muže a ženy. Tento pár byl nezbytný k reprodukci druhu, jehož přežití záviselo mimo jiné také na početním stavu společenského útvaru a lidé to brzy pochopili. Přestože dělba společenských aktivit po tisíce let zůstávala ve stěžejních záležitostech neměnná, od prvotní promiskuity (dodnes typické například pro nižší druhy opic), se vztahy postupně začaly vyvíjet směrem k orientaci na jednoho, stálého partnera. (Z hlediska rozmnožování zdravého a odolného genomu je sice střídání sexuálních partnerů vhodnější, ale s rozvojem vyšších, morálně volních vlastností vztahy směřují k jednomu, stálému partnerovi).


Veškeré informace, nezbytné pro další přežití a evoluci druhu, se ukládají v genech, což jsou z čistě chemického hlediska složité organické sloučeniny bílkovinné povahy (např. známá šroubovice DNA). Podíváme li se z časového hlediska na evoluci lidského druhu, vývoj se ubíral tisíce let podobným způsobem, pouze s určitými obměnami a k dramatičtějším změnám došlo teprve v posledních doslova několika stech letech. Ještě však v první třetině dvacátého století žila většina lidí v klasickém partnerském vztahu, kdy základní odpovědnost za zajištění prostředků k obživě ležela na muži a úkolem ženy pak bylo postarat se o společné (a často početné) potomstvo. "Drastický" přírodní výběr však probíhal i zde: například moje babička pocházela z deseti dětí, z nichž se dospělosti dožily pouze čtyři. (Teprve moderní věda a medicína umožňuje přežít i lidem, kteří by dříve neměli šanci a i proto moderní civilizace zvolna ztrácí schopnost adaptability, protože tito lidé pak dále šíří nepříliš odolné geny).


Aniž bych tím jakkoli chtěl snižovat vážnost nejrůznějších moderních hnutí typu New Age, feminismu a podobně, je nezbytně nutné, abychom si uvědomili jednu věc: desetitisíce let vývoje lidského druhu máme zakódované v genech a základní směr partnerských vztahů tím je a bude daný ještě po mnoho dalších staletí. Přestože duchovní a společenský vývoj nabírá zejména v poslední době na obrátkách, s genetickou informací mnoho nenaděláme. Geny obsahují nejenom informace o tom, jak vypadá naše tělo a psychika a jak bude zhruba vypadat tělo a psychika našich potomků, ale také o tom, jaké modely vztahů umožňují komplexní evoluci druhu homo sapiens a absolutně nic na tom nezmění ani překotný vývoj naší civilizace za posledních zhruba tři sta let. V praxi to znamená, že pokud dojde k zásadním odchylkám od zmíněného modelu vztahů, ani jeden z partnerů se nebude cítit dobře a šťastně, protože jedná v nesouladu se svými genetickými informacemi.


Špatná zpráva pro feministky a nezávislé ženy: kráčíte do slepé uličky, dosáhnete sice nezávislosti na mužích, ale nikoli naplnění vašich nejzákladnějších potřeb a rolí a tedy ani hlubokého štěstí. Dvě špatné zprávy pro příliš samostatné, či nadřazené muže: za prvé žena má zákonitě podstatně vyšší úroveň sexuální energie, protože ona je bytost, ve které se vyvíjí nový život a ona je ta bytost, která může dát nových životů značné množství. Na rozdíl od nás mužů, jejichž majoritní úloha spočívá pouze v oplodnění a v následném fyzickém úsilí, které směřuje k zajištění dostatečného množství prostředků pro obživu ženy i svých potomků. Za druhé - i kdybysme se my muži rozkrájeli, bez žen neznamenáme vůbec nic. Nemůžeme dosáhnout štěstí, naplnění svých potřeb, ani komplexní regenerace. (Zejména té dosáhnou pouze velmi vyspělé dvojice, které dokáží řídit a využívat svojí sexualitu.) Pokud muž potlačí své nejpřirozenější potřeby a snaží se o nadřazenost nad ženou, dochází zákonitě k destrukčnímu způsobu využití přebytků jeho energie. (Například veškeré ozbrojené konflikty jsou v globálu způsobené destruktivní mužskou energií.) Žena se z principu většinou destruktivně nechová, protože je vyspělejší a dokáže svojí energii využívat mnohem tvořivějším způsobem. Stejné pravidlo však platí i pro ženy: bez muže nemohou nikdy dosáhnout naplnění a štěstí a to zcela bez ohledu na to, jak výnosné mají zaměstnání a kolik mají akademických titulů, či mezinárodně uznávaných certifikátů.


Pro lepší pochopení přirovnejme život k řece: proud plyne krajinou a my máme v podstatě tři možnosti: buď s ním splyneme a plujeme v souladu s jeho tokem, což je dle přírodních zákonů v pořádku, protože nevyčerpáváme svojí energii, nebojujeme, prostě plujeme s proudem a využíváme možností, které se nám tím otevírají. Nebo můžeme plavat proti proudu, bojovat, vyčerpávat své drahocenné síly a plýtvat tak energií, které se nám pak nebude dostávat na mnohem potřebnější věci. (Smutné je, když na konci života zjistíme, že jsme svojí energii vyplýtvali na nepodstatné věci.) V posledním a nejhorším případě se prostě v proudu utopíme, aniž bysme jej využili a pochopili všechny šance, které bychom jinak mohli získat.

Plýtvání energií

Abychom byli schopni změnit své myšlení a tím následně i svůj život, musíme si uvědomit jednu důležitou skutečnost: příroda nikdy v ničem neplýtvá energií. Toto důležité pravidlo je nutné pochopit, protože i my jsme nedílnou součástí přírody a jejích procesů a to i přes skutečnost, že často bydlíme ve městě v paneláku a jíme z velké části syntetickou, nebo GMO stravu. Vodní proud vždy teče z kopce, mraky vždy plují po větru, déšť vždy padá dolů. Máme k dispozici jasně danou hladinu energie a naším úkolem je jí tvořivě využít, nikoli vyplýtvat. Plýtváním se myslí pohyb proti proudu, hledání nelogických cest, které nejsou obsaženy v genech, odmítání svých přirozených potřeb, nešťastný život, výměna partnerských rolí, únik k návykovým látkám, nahrazování svých přirozených potřeb přebujelou aktivitou kdekoli jinde: (kariéra, sport, sektářství, náboženství, politika, cizí ideologie atd.), potlačování své přirozenosti a svého nejkrásnějšího já, kterému tím neumožňujeme se projevit a rozvíjet a další činnosti, které nejsou v souladu s naším vývojem a plánem. Například pokud žijete v nešťastném vztahu a nic se vám nedaří, nebo prostě cítíte, že váš život nikam nesměřuje, případně byste si ho představovali úplně jinak, zřejmě nejednáte v souladu s potřebami své duše a se svým niterným plánem. Vyčerpáváte svojí energii na boj s větrými mlýny, namísto toho, abyste jí využili k rozvíjení toho nejkrásnějšího, co nosíte hluboko v sobě, ve své duši a ve svém srdci. V tom případě to prostě změňte. Zvolte jiný životní styl, jiné myšlení, naslouchejte své duši (svým citům a pocitům), jednejte rázně a přímo, nevymlouvejte se na neměnné vnější okolnosti. Uvědomte si jednu věc: pokud nejste šťastní, není nikdy doopravdy šťastný nikdo ve vašem okolí, nikdo, kdo je na vás nějakým způsobem "závislý", ať už hmotně, nebo citově. Primárním úkolem každé duše na této zemi je být šťastná, hrát si a hlavně tvořit. Duše, která tvoří v souladu se svým plánem, má vždy k dispozici značné množství energie a může tak dosáhnout cílů, o kterých se druhým ani nezdá! A každá duše má nezadatelné právo svobodně tvořit, to není prázdné konstatování, ale jeden z důležitých univerzálních zákonů!


Tento seriál si klade za cíl umožnit vám pochopit nejenom základní neměnné principy, ale všechny další okolnosti a příčiny, které vztahy provázejí a dále pak také naučit se odhadnout, jestli je pro vás konkrétní osoba jako partner vhodná, či nikoli. Pokud vás některý odstavec zaujal, nebo se vás dokonce nějakým způsobem dotkl, jste pravděpodobně na dobré cestě, máte odhodlání něco změnit. Abyste mohli něco změnit, nutně musíte znát princip toho, co chcete změnit. To je další a velmi důležitý univerzální zákon. Zmiňujeme li zde určité univerzální zákony, třetí a rovněž značně významný říká latinsky "dum spiro, spero". Neexistují neopakovatelné šance. Pokud máte pocit, že jste někdy nějakou promarnili, nezoufejte - přijde další. Kdy? V okamžiku, kdy přestanete lpět na té dávno promarněné...

Toto je test na zjištění, zda je vaše poslání na Zemi u konce:
Jste li naživu, pak není.

Richard Bach