Jak se dají zdarma pořídit svaté obrázky...

O malé Chlumecké kapli v Krušných horách jsem již psal před časem v tomto článku. Objevil jsem jí již při svých dětských výletech do hor a vždycky jsem se na tomto příjemném lesním místě cítil dobře. Kaplička byla postavena na starobylém poutním místě a řadu let se k ní konala místní církevní procesí, ve středověku sloužila k odpočinku poutníků a kupců, putujících po významné obchodní cestě, vedoucí do Německa. Řada léčitelů se shoduje v názoru, že toto místo má opravdu silnou léčivou energii. Před sedmi lety jsem čistě náhodou navrhl svému otci, že si uděláme malou procházku před štědrovečerní večeří a z tohoto nápadu se později zrodila určitá tradice pravidelných každoročních výletů o vánočních svátcích, například loni se nás 25.12. večer sešlo v kapličce patnáct, včetně jednoho významného teplického léčitele...

Po dlouhé roky v interiéru přibývaly různé obrázky, které tam nechávali lidé, jimž se toto místo také zalíbilo. Vedle původní Madony s Ježíškem přibyly další, včetně klasického Ježíše se srdcem, obtočeným trnovou korunou, další Madony a také krásná Panenka Marie vedle vchodu, důkladně zarámovaná ve skle. Po letech se na mnoha obrázcích podepsalo vlhké lesní klima a tak jsem je loni vzal s sebou domů, vysušil jsem je, vyčistil a zarámoval. Loňské Vánoce se tak mohli lidé, přicházející do kapličky, potěšit z lepších barev obrazů, ze kterých zmizela předchozí vrstvička šedozelené plísně. Loňská zima byla tuhá již od listopadu a lesní zvěř si hledala obživu, kde jen mohla. Když jsem při své cestě na běžkách v polovině ledna opět navštívil kapličku, naskytl se mi pohled na komicky vykousané pomeranče, kterými byl ozdoben vánoční věneček ze smrkových větví na kamenném oltáři. Stejně okousané byly i svíčky z přírodního včelího vosku, které tak ani nestačily shořet. Přestože letošní zima je podstatně teplejší a bez sněhu, vzali jsme na své tradiční večerní božíhodové procházce s sebou do lesa také tašku jablek pro lesní zvířata, které jsme pak rozsypali okolo pařezu před vchodem do kapličky.


Po celé ty roky jsem věřil, že místní atmosféra a energie zamezí vandalům, aby se zde předváděli, opak byl ale pravdou. Letošní Vánoce mě čekalo nepříjemné překvapení v podobě prázdných hřebíků, nepořádku, kamenech poházených po oltáři a chybějící většině obrázků. Původní přesvědčení, že je rozpustilé děti vyházely do okolí, se nepotvrdilo, obrázky prostě zmizely. Pachatel nechal na místě pouze nejstarší z nich, původní Madonu s Ježískem a tím dal jasně najevo, že mu díky svému poškození nestála za námahu. Mé zklamání bylo veliké, ale taková je zřejmě asi doba. Klasické české přesvědčení "kdo nekrade, okrádá rodinu" zřetelně dorazilo i do tohoto krásného místa. Lidé, kteří jsou zvyklí se zde občas zastavit, budou ochuzeni o to, na co byli zvyklí. Je téměř jisté, že se zde časem opět objeví obrazy nové, ale stejně tak je jisté, že dotyčný primitivní jedinec ví, kde si může zdarma rozšířit svoji sbírku. Naši předkové říkali, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Již přes deset let se zabývám esoterikou a dalšími naukami a v praxi jsem si ověřil, že karmický zákon funguje zcela přesně a neodvolatelně. Z tohoto důvodu nemám potřebu se jakkoli rozčilovat, protože vím, že dotyčný bude za svůj skutek nějakým způsobem "odměněn" dle univerzálně platných zákonů. Například tak, že bude v krátké době v péči lékařů, nebo léčitele a jeho zdravotní problémy se nebudou lepšit. Každému je dáváno dle jeho činů a ani v současné době neplatí žádné výjimky, přestože si jistě řada lidí myslí, že se jich to netýká.


Zejména za poslední dva roky jsem nabyl dojmu, že lidé přestávají respektovat jakákoli pravidla společného soužití. Jsem dlouholetým řidičem a najezdil jsem statisíce kilometrů. Nikdy jsem se však nesetkal s větši agresivitou, brutalitou a ignorancí, jako v poslední době. Zejména v Praze je barva semaforu naprosto nepodstatná, většina aut bez jakýchkoli problémů projíždí na červenou, bez výčitek svědomí vás vyženou z přechodu, přestože jdete na zelenou, řidiči nedávají přednost a ještě se rozčilují, když jim mohutným klaksonem služební Oktávie naznačím svoji nelibost. Bydlím ve starší zástavbě, v pětipatrovém domě, kde mají všichni své byty v osobním vlastnictví. Za poslední dva roky napadlo uklidit společné prostory maximálně dvě starší rodiny. Bahno, odpadky, vazelína, plivance, nedopalky cigaret, to vše se dá potkat na podlaze během pěší cesty do třetího patra. Mnoha lidem narůstají dluhy, protože prostě přestali platit nájmy a fond oprav. Přitom ještě před dvěma roky bylo vše v pořádku. Rád bych se mýlil, ale domnívám se, že s nadcházejícím věkem Vodnáře jsme všichni vystaveni určitým zkouškám. Je nám dána jistá volnost a bude záležet pouze na každém z nás, jak se svojí svobodou a životem naloží a jaké karmické odezvy si za své činy zaslouží. Já přeji všem, aby svoji správnou cestu nalezli a nenechali se svést na zcestí...