Smutné výsledky vandalismu v malé lesní kapličce v Krušných horách
O malé Chlumecké kapli v Krušných horách jsem již psal před časem v tomto článku. Objevil jsem jí již při svých dětských výletech do hor a vždycky jsem se na tomto příjemném lesním místě cítil dobře. Kaplička byla postavena na starobylém poutním místě a řadu let se k ní konala místní církevní procesí, ve středověku sloužila k odpočinku poutníků a kupců, putujících po významné obchodní cestě, vedoucí do Německa. Řada léčitelů se shoduje v názoru, že toto místo má opravdu silnou léčivou energii. Před sedmi lety jsem čistě náhodou navrhl svému otci, že si uděláme malou procházku před štědrovečerní večeří a z tohoto nápadu se později zrodila určitá tradice pravidelných každoročních výletů o vánočních svátcích, například loni se nás 25.12. večer sešlo v kapličce patnáct, včetně jednoho významného teplického léčitele...
Po dlouhé roky v interiéru přibývaly různé obrázky, které tam nechávali lidé, jimž se toto místo také zalíbilo. Vedle původní Madony s Ježíškem přibyly další, včetně klasického Ježíše se srdcem, obtočeným trnovou korunou, další Madony a také krásná Panenka Marie vedle vchodu, důkladně zarámovaná ve skle. Po letech se na mnoha obrázcích podepsalo vlhké lesní klima a tak jsem je loni vzal s sebou domů, vysušil jsem je, vyčistil a zarámoval. Loňské Vánoce se tak mohli lidé, přicházející do kapličky, potěšit z lepších barev obrazů, ze kterých zmizela předchozí vrstvička šedozelené plísně. Loňská zima byla tuhá již od listopadu a lesní zvěř si hledala obživu, kde jen mohla. Když jsem při své cestě na běžkách v polovině ledna opět navštívil kapličku, naskytl se mi pohled na komicky vykousané pomeranče, kterými byl ozdoben vánoční věneček ze smrkových větví na kamenném oltáři. Stejně okousané byly i svíčky z přírodního včelího vosku, které tak ani nestačily shořet. Přestože letošní zima je podstatně teplejší a bez sněhu, vzali jsme na své tradiční večerní božíhodové procházce s sebou do lesa také tašku jablek pro lesní zvířata, které jsme pak rozsypali okolo pařezu před vchodem do kapličky.
Po celé ty roky jsem věřil, že místní atmosféra a energie zamezí vandalům, aby se zde předváděli, opak byl ale pravdou. Letošní Vánoce mě čekalo nepříjemné překvapení v podobě prázdných hřebíků, nepořádku, kamenech poházených po oltáři a chybějící většině obrázků. Původní přesvědčení, že je rozpustilé děti vyházely do okolí, se nepotvrdilo, obrázky prostě zmizely. Pachatel nechal na místě pouze nejstarší z nich, původní Madonu s Ježískem a tím dal jasně najevo, že mu díky svému poškození nestála za námahu. Mé zklamání bylo veliké, ale taková je zřejmě asi doba. Klasické české přesvědčení "kdo nekrade, okrádá rodinu" zřetelně dorazilo i do tohoto krásného místa. Lidé, kteří jsou zvyklí se zde občas zastavit, budou ochuzeni o to, na co byli zvyklí. Je téměř jisté, že se zde časem opět objeví obrazy nové, ale stejně tak je jisté, že dotyčný primitivní jedinec ví, kde si může zdarma rozšířit svoji sbírku. Naši předkové říkali, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Již přes deset let se zabývám esoterikou a dalšími naukami a v praxi jsem si ověřil, že karmický zákon funguje zcela přesně a neodvolatelně. Z tohoto důvodu nemám potřebu se jakkoli rozčilovat, protože vím, že dotyčný bude za svůj skutek nějakým způsobem "odměněn" dle univerzálně platných zákonů. Například tak, že bude v krátké době v péči lékařů, nebo léčitele a jeho zdravotní problémy se nebudou lepšit. Každému je dáváno dle jeho činů a ani v současné době neplatí žádné výjimky, přestože si jistě řada lidí myslí, že se jich to netýká.
Zejména za poslední dva roky jsem nabyl dojmu, že lidé přestávají respektovat jakákoli pravidla společného soužití. Jsem dlouholetým řidičem a najezdil jsem statisíce kilometrů. Nikdy jsem se však nesetkal s větši agresivitou, brutalitou a ignorancí, jako v poslední době. Zejména v Praze je barva semaforu naprosto nepodstatná, většina aut bez jakýchkoli problémů projíždí na červenou, bez výčitek svědomí vás vyženou z přechodu, přestože jdete na zelenou, řidiči nedávají přednost a ještě se rozčilují, když jim mohutným klaksonem služební Oktávie naznačím svoji nelibost. Bydlím ve starší zástavbě, v pětipatrovém domě, kde mají všichni své byty v osobním vlastnictví. Za poslední dva roky napadlo uklidit společné prostory maximálně dvě starší rodiny. Bahno, odpadky, vazelína, plivance, nedopalky cigaret, to vše se dá potkat na podlaze během pěší cesty do třetího patra. Mnoha lidem narůstají dluhy, protože prostě přestali platit nájmy a fond oprav. Přitom ještě před dvěma roky bylo vše v pořádku. Rád bych se mýlil, ale domnívám se, že s nadcházejícím věkem Vodnáře jsme všichni vystaveni určitým zkouškám. Je nám dána jistá volnost a bude záležet pouze na každém z nás, jak se svojí svobodou a životem naloží a jaké karmické odezvy si za své činy zaslouží. Já přeji všem, aby svoji správnou cestu nalezli a nenechali se svést na zcestí...
Rád bych se vyjádřil k tomuto článku a rád bych potvrdil informace pana Sláby. V autě jezdím již cca od roku 1993 a to co zažívám v poslední době na silnicích mě uvádí do stavů veliké bezmoci. Vlastním automobil, který není tak "rozlehlý" jako ostatní auta a tak mě to dávají ostatní řidiči dost najevo, jsem přeci slabší a menší. A víte jak jsem na to přišel? Jsem planoucí řidič, nadávám, křičím, klepu si na čelo, horlivě mlátím do volantu když nastane situace a já se potřebuju vybít, holt řídím srdcem, ale v poslední době se stačím jen soustředit a dávat pozor před sebou a hlavně i za sebou, protože pražský řidič nezná slitování, stopka neexistuje, barvy na semaforu morfují jedna v druhou, a přechod je jen pár čar pro zacílení na otravného chodce. Ale v poslední době jsem ztichnul a s hrůzou sleduju svojí ženu, která křičí, nadává, klepe si na čelo a to už je vážný, to ona mě vždycky klidnila. Takže se nedivím ani vandalství, o kterém tu pan Slába píše, protože syndrom tzv. &
20.2.2008 20:47 Titulek:
Od: Zuzana
"...jsme všichni vystaveni určitým zkouškám. Je nám dána jistá volnost..." - tato věta vystihuje naprosto přesně to, co v poslední době cítím a pozoruji ve svém vlastním životě. Nastává čas zbavit se starých problémů, příležitost změnit svůj život k lepšímu. Doba je příznivá, je to na nás...
24.12.2009 23:33 Titulek:
Od: Kulmer
Ke kapli Bolestné Matky Boží chodím rovněž rád, ale žádných vandalistických činů jsem si za poslední léta nevšiml. Právě naopak. Dobrovolníky byla opravena střecha, interiér je doplněn provizorní sochou Panny Marie (původní čeká již přes deset let na opravu v Bohosudově) a takřka kdykoliv ke kapli zajdu je uvnitř zapálená svíčka.
Mám spíš pocit, že obětí vandalismu je spíše kaple Nejsvětější Trojice na Horkaberg.