Vyjádření vedoucího Správy CHKO Kokořínsko

Po mém silvestrovském výletu do kokořínské přírody jsem se dotázal na Správě CHKO Kokořínsko, jaký význam má označovat určité území v CHKO jako Státní Přírodní Rezervaci, když v něm probíhá rozsáhlá těžba dřeva a původní účel SPR - ochrana stávající fauny a flóry je tak prakticky znemožněna, případně vážně narušena. Odpověď vedoucího Správy, Ing. Ladislava Pořízka s jeho souhlasem uvádím v tomto článku. Jakékoli komentáře pod článkem jsou velmi vítány a budou posuzovány jako cenné názory laické i odborné veřejnosti ke zmiňované problematice!

Dobrý den,
reaguji na Váš podnět a i na články Máme pro vás vstupenku a Reakce na Vstupenku, jejichž odkazy jste zaslal, tedy hlavně na Váš text. Se zveřejněním mé odpovědi samozřejmě souhlasím, píšu ji jako pracovník státní správy a ta by měla být skutečně veřejná. Jen žádám o zveřejnění odpovědi celé.


Zatím neznám konkrétní situaci těžby za Vojtěchovem u údolí Bílých skal, to teprve Správa prověří, je však pravděpodobné, že se bude jednat o záležitost podobnou jako případy diskutované ve Vašem článku. Jsem velmi rád, že na něj byla reakce "nestranné" osoby, pokud tak mohu nazvat studentku lesnictví. Její odpověď velmi dobře vysvětluje několik právních i odborných aspektů lesnické činnosti, tedy i těžby, a já tak nebudu napsané již opakovat. Spíše tedy několik poznámek z pohledu ochrany přírody.


Značná část lesů v CHKO má statut hospodářského lesa. Není tedy popřena produkční funkce lesa, protože ta zcela nepopírá ostatní funkce ekologické. Místo pojmu těžba můžeme použít pojem obnova lesa, a chápat ho jako dlouhodobější proces, ne záležitost vykácení lesa, odvezení dřeva a přípravy na novou výsadbu. To je ta nejméně estetická a v podstatě destruktivní činnost. Po ní ale následuje výsadba nového porostu, péče o něj, zprvu nutně intenzivní a posléze ustupující v souvislosti s dospíváním porostu. Je to velmi dobře popsáno v reagujícím článku. Lesy v CHKO nejsou pralesy, CHKO není území bez člověka, dokonce ani přírodní rezervace není územím bez lidské činnnosti. CHKO je územím, kde by lidská činnost měla být šetrná vůči přírodě, krajině, kulturně-historickému, přírodovědnému i estetickému významu a poslání místa. Co je ještě přijatelné se dosti často špatně vymezuje. Např. rozježděné lesní cesty jistě neodpovídají předchozím požadavkům, ale jak dřevo (o jeho přednostech bylo psáno) dostat z místa těžby? Koně vše nezvládnou (i když by jich mohlo být v lese více), jestli je nechceme strhat nebo mít v lese mnohaspřeží (to je praktický nesmysl). Takže nastoupí traktory, které na měkčích místech (třeba nezamrzlých) změní místo k nepoznání. Řešení? Čekat na suchou nebo zamrzlou půdu. Sucho je zpravidla v létě a to by škody na přírodě (té živé) byly mnohonásobně větší. A mrazu také neporučíme. Můžeme také všude postavit zpevněné cesty, asfalt, beton nebo aspoň kamení. A to asi také nechceme. Takže současná praxe, kdy po těžbě se poškození dá do pořádku, je relativně přijatelným zlem. Samozřejmě se nezastávám excesů a už vůbec ne těžařů, kteří odvezou dřevo a slehne po nich zem. Každý rok, s nárůstem těžby v zimním období, máme řadu podobných podnětů, které kontrolujeme a sledujeme nápravu nepříznivého stavu. Ví to vlastníci lesa, v problémových případech se to dozví i těžaři (někdy je třeba i oficiálně věc projednat, stanovit způsob a termín nápravy apod.) a v ojedinělých případech padne i pokuta, ale to musíme prokázat konkrétní poškození přírody, např. chráněných rostlin či živočichů.


Dalším problémem je hospodaření na borových stanovištích. Borovice lesní je místní přirozenou a také hospodářsky významnou dřevinou. Jenže obnova borovice, jak vyplývá z její podstaty pionýrské dřeviny (osidluje v první fázi uvolněná stanoviště ), je nejlepší na volném, osluněném prostoru (rozdíl oproti jiným dřevinám). Proto téma výběrného způsobu hospodaření či maloplošných obnovních prvků v borovém hospodaření je věcí diskutovanou bez jednoznačného závěru, že se jedná o vhodný způsob. To se týká samozřejmě porostů, u nichž předpokládáme produkční funkci, něco jiného je např. les ponechaný samovolnému vývoji v PR Kostelecké bory nebo lesy, kde by borovice neměla být hlavní dřevinou.


Zároveň si musíme uvědomit, že i paseka je pro přírodu přínosná. Na volném prostoru a později v mladém porostu (nejlépe mezerovitém, alespoň po okrajích) se vytváří životní prostor pro organismy, které ve starém, zapojeném porostu nenajdete. Je to řada rostlinných, ale zejména živočišných druhů (např. hmyz, motýli), mnohdy běžným člověkem nevnímaných. Pestrost živé přírody (biodiverzita) je vázána na pestrost stanovišť, tedy krajinná mozaika je pro ni nejlepší a jedním z prvků té mozaiky je i lesní paseka (tedy ne přímo v době těžby, ale následně). Paradoxně i v kalužích ve vyjetých kolejích se nejraději rozmnožuje třeba chráněný čolek horský. Na nezarostlých (odkácených) skalách hnídí například sokol. Takže opět - svět není černobílý.


Další zajímavostí je, že dnes těžené porosty při velikosti pasek ze zákona do 1 ha, na Kokořínsku však zpravidla výrazně menších, byly zakládány na několikahektarových výměrách. Takže před sto lety jsme zde měli třeba pěti až desetihektarové paseky zaujímající třeba celou jednu stranu údolí, ve svahu s nakopanými řádky. Z dnešního pohledu nepřijatelné, tehdy běžné a přece přírodu nezničující. Přes to všechno byla příroda tehdy daleko bohatší.


Trochu mě jako ekologovi vadí pozornost upjatá k lesu. Samozřejmě, že les si ochranu a pozornost zasluhuje, ale společenská situace je taková, že klasický vysoký les není ve své existenci ohrožen. To však neplatí pro mokřadní louky (kdo je seká kromě ochranářů?), suché stepní trávníky (nic tam neroste, tak to aspoň zalesníme), aleje a sady vysokokmenů ovocných stromů (kdo by lezl na žebřík) či v poslední době mezi ochranáři diskutovaný "jiný" les (nízký či pastevní). Ačkoliv jejich zánik (již proběhlý či hrozící v řádu několika málo desítek let) znamená i konec mnoha rostlinných i živočišných druhů, ohlasy veřejnosti jsou minimální. Velmi často mám dojem, že představa přírody spočívá u veřejnosti ve vysokém lese, což je velmi zjednodušující pohled.


Samozřejmě s Vámi souhlasím, že právě stát (tedy státní podnik Lesy České republiky hospodařící se státním majetkem) by měl být vzorem pro šetrné hospodaření v lesích a podobné případy mu nečiní dobrou vizitku. Jsem rád, že jste se nyní obrátil na Správu CHKO, která ve věci alespoň něco může učinit (viz výše), i když není orgánem státní správy lesa (zde právo rozlišuje ochranu lesa a ochranu přírody včetně různých institucí dokonce podřízených dvěma různým ministerstvům) a udělejte to i příště. Je potřeba zdůrazňovat i veřejně - rekreační funkce lesa (a krajiny v CHKO), protože s těmito názory Správa u jiných subjektů nenachází vždy pochopení.

S pozdravem

L. Pořízek