Zimní otužování očima přímého účastníka

Obrázky šílenců, radostně dovádějících v plavkách mezi ledovými krami, mně vždycky připadaly, jako naprosté sci fi. A to až do okamžiku, kdy jsem si tuto proceduru sám nedobrovolně vyzkoušel v lednové, rozvodněné Vltavě. Díky tomu jsem zjistil dvě věci:
1) dvanáct minut ve vodě o nulové teplotě se dá přežít i bez předchozího tréninku
2) po rozmražení na Bulovce jsem se několik dní cítil nesmírně dobře a to i přes to, že jsem měl na noze omrzliny druhého stupně
Na sklonku léta jsem se tedy rozhodl pokračovat v započatém otužování, tentokrát raději dobrovolně. Vltavu mám pět minut chůze od svého bytu, v ní je příjemná, písčitá zátoka, bylo rozhodnuto.

Moje cesta: z internetových diskusí jsem celkem správně pochopil dvě základní pravidla, jedním jsou zdravé srdce a urogenitální systém, druhým pak postupné snižování teploty vody. Splnění první podmínky jsem si odvodil ze zmíněné lednové příhody, druhá byla pro změnu složitější díky existenci vltavské kaskády, kvůli které teplota v řece klesá skokově. Dva týdny měla dvacet stupňů, pak najednou čtrnáct, potom deset a nakonec se ustálila na šesti. Teplota vzduchu je také důležitá, alespoň z morálních důvodů, zimní koupání je mnohem schůdnější v kladných teplotách, než arktickém mrazu. Když vylézáte z ledové vody do ještě ledovějšího vzduchu, zjistíte, že jsou na světě i příjemnější věci, jako například sex a podobně. Výborná je také kombinace mrazu, větru a sněžení! Vyšší úroveň je pak rozbíjení ledu vlastním tělem, což při neexistenci hroší kůže může být poněkud nebezpečná záležitost, ony ty kry mají docela nepěkně ostré hrany. Můj otužilecký vývoj byl takový, že jsem nadšeně chodil do vody denně, což při zaměstnání obnáší přijít večer v mrazu a tmě k řece, svléknout se s čelovkou na hlavě, zaplavat si, přežít výstup z vody do mínus deseti, najít věci, rychle se otřít a skočit zpět do teplé kombinézy. První cyklus řízené sebedestrukce ukončila nejobávanější mužská nemoc - prosincová rýmička, kterou jsem ale kupodivu přežil za necelých deset dní a pouze na vitamínech, Coldrex byl myslím asi dvakrát. Po ní jsem frekvenci koupání snížil na každý druhý až třetí den. A nastalo lepší období, kdy už začínám nulovou teplotu vody snášet docela dobře, s výjimkou dlaní a chodidel, které po pěti minutách pobytu ve vodě vůbec necítím. Což je ale logické, protože měřím sto devadesát jedna cm a vážím osmdesát dva kilo. Pacientka z vtipu od Kantorka níže by na tom byla určitě lépe, protože fyziku nelze okecat, buď izolaci máte, nebo nemáte. I když je pravda, že jsem viděl fotky vychrtlých nepálských mnichů, poklidně meditujících v bederní roušce v mrazu na ledovci. Třeba se k tomu také jednou dopracuji. K té meditaci, ne k vychrtlosti, i když při současném růstu cen potravin jeden nikdy neví.


Moje technické provedení: obleču si funkční prádlo Craft extreme, polartecovou mikinu a potápěčský podoblek z dvoustovky fleece, značka Otter arctic commercial. Na hlavu narazím čepici, vezmu si ručník, hliníkovou karimatku a svižným krokem se vydám směrem k temným a mrazivým hlubinám řeky, opěvované Bedřichem Smetanou v notoricky známé, klasické skladbě. Příjemně rozehřátý hodím karimatku na břeh mezi psí exkrementy, odložím si věci až na plavky a bez zbytečného váhání vkročím do ledové vody, za hlasitých komentářů naštvaných kachen a labutí, které mi ale vždycky zdvořile vytvoří uličku a pak mi tleskají křídly, zatímco moje vyděšené srdce statečně bojuje s náhlým teplotním šokem. Čím větší je mráz a vítr, tím menší je váhání po odložení svršků, spodků, es a dalších zbytečností z protestujícího těla. Úměra je tak nepřímá, ale spolehlivá. Odcouvám od břehu, dokud nemám vodu po krk a plavu zpět. Zopakuji čtyřikrát a vím, že uplynulo pět minut. Vyskočím z vody a prokličkuji mezi psími výkaly ke spásnému oděvu, karimatce a osušce. Je li mráz, jako první sundávám plavky a rychle je ždímu, než se změní v plech. Dámám doporučuji jednodílné, pokud se vám tyto plavky v mínus deseti podaří svléknout, můžete je hned opřít o lavičku a udělat si s nimi zábavné selfíčko, kterým potěšíte jak své přátele, tak i personál v Bohnicích. Rychle otřu zmrzlé kapky z těla, obleču si prádlo, kombinézu a boty, zlomím zmrzlou osušku tak, aby se dala odnést domů, vložím do ní plavky a s uctivým poděkováním Vltavě za dokonalý zážitek, odkráčím spokojeně do tepla.

Moje zkušenosti: plavat v mrazu do ledové vody jdu pouze, pokud jsem v pohodě fyzické i duševní. Kdybych přijel promrzlý z běžek, nebo lyží, nešel bych tam, jednalo by se o sebevraždu. Teplý oděv na cestu tam i zpátky je výborná věc, cestou k vodě prohřeje tělo pohybem a při návratu mi alespoň nevyskáčou plomby, můstky a korunky z dutiny ústní. Zubní geny po mamince jsou vynikajícím karmickým dárečkem. Karimatka na ledové zemi zpříjemní svlékání, oblékání i utírání, alespoň mě není ledový podklad pod nohama vůbec příjemný, když vylezu z vody a chodidla tím mám zchlazená na nulu. Bolí to! Po obléknutí sbalím věci a jdu zpátky domů. Čepici si zásadně nechávám na hlavě i ve vodě, hlavou uniká hodně tepla a já zatím nejsem dostatečně trénovaný. Ve vodě mi nejvíce trpí dlaně a chodidla. Obojí znecitliví po necelé minutě plavání, ale na funkci to nemá žádný vliv, pouze se pak hůře manipuluje s oblečením po opuštění vodního toku. Chvíli mám pocit vlastnictví bionických končetin a pak se zase vše upraví. Ponořím se bez zbytečných průtahů a neustále se ve vodě hýbu. Zmiňovaná euforie z ledového zážitku se u mě dostaví až doma v teple a po prohřátí. Obvykle si ještě dopřeju pár desítek kliků a dřepů. Viróza a rýma se o mě zatím nepokouší, občas si beru preventivně Celaskon, ale neprožívám to. Ačkoli jsem introvert, přítomnost diváků na břehu na mě rozhodně působí velice dobře, stejně tak i koupání při denním světle. Opuštěná zátoka za městem, ve tmě, větru a mrazu, je psychicky náročná sama o sobě, lidé a světlo situaci výrazně zlepšují! Led je navíc velmi ostrý a říznutí v mrazivé vodě není vůbec cítit. Jdete li do vody, pokryté ledem, buďte opatrní a určitě to nedělejte za tmy! Já jsem po zamrznutí zátoky prostě chodil vedle do hlavního koryta a držel jsem se blízko břehu, abych v případě krize dosáhl nohama na dno.


Moje doporučení: chcete li to zkoušet také, jako první podmínka jsou zdravé ledviny, močový měchýř a srdce. Od věci nejsou ani zdravé plíce. Začínejte postupně, ideálně na konci léta. V zimě fungují studené sprchy, alespoň měsíc před tím, než se pustíte do vody v exteriéru. Jakýkoli tělesný diskomfort je vždycky na závadu. Počínající choroba, prochladnutí, studené končetiny a rekonvalescence jsou jasnými kontraindikacemi. Jakmile se pustíte do zimního koupání, potom je dobré chodit plavat alespoň třikrát týdně, abyste si udrželi odolnost vůči chladu. Ta dle literatury mizí poměrně rychle, asi dva týdny po posledním otužování, ale samozřejmě ne skokově. Dobré jsou opravdu teplé věci, které oceníte zejména po opuštění vody. Zmiňovaná karimatka je lehká a účinná, pomůže při svlékání, sušení, i oblékání. Tělo v ledové vodě rychle stáhne periferní cévy, takže když vyjdete z vody do mrazu, plavky tuhnou a stejně tak mrzne i voda na těle, i když ne tak rychle. Nejhorší je mráz a vítr, ten bere teplo mokrému tělu nesmírně účinně. Mějte to na paměti a venkovní teplotě přizpůsobte dobu pobytu ve vodě! Věci si nechte blízko břehu, chodit stovky metrů mokří na mrazivém větru je spolehlivá cesta k fatálnímu selhání organismu. Jste li prochladlí z vody, NIKDY nepijte horké nápoje dříve, než se prohřejete na povrchu těla!!! Ideálně pohybem v teple, nebo v teplém oblečení. A už vůbec nikdy prochladlí nepijte alkohol, ani horké alkoholické nápoje. To dokáže zabít i zdravého a silného člověka. Alkohol roztáhne cévy, ledová krev ochladí tělesnou dutinu o jeden jediný stupeň a upadáte do bezvědomí, na to opravdu pozor! Nabízené čaje po plavání odmítám a dobře dělám. Soukromý postřeh: ledová koupel se mnohem lépe snáší, pokud není žaludek prázdný. Přeji vám mnoho zajímavých zážitků v zimním exteriéru a samozřejmě obdiv přihlížejících davů, který dokáže pohladit po duši i člověka, zcela oproštěného od jakékoli světské marnivosti.