Krušné hory v dešti

V sobotu 9.6.2002, tedy na Medarda bylo tradičně krásné počasí - z šedivého nebe se lily proudy vody a po horách putovaly cáry mlhy. Přirozeností každého člověka je zalézt ke kamnům či kachlové peci a nevystrčit ani nos, ale malá procházka po horském lese může mít i v dešti svůj půvab. Záleží vždycky na tom, jak se umíte dívat...

Auto jsem zanechal v Krupce-Unčíně na parkovišti pod policejní stanicí, služební vlčák za plotem je totiž nejlepší odpuzovač případných kriminálních živlů. Pak už stačilo jen navléknout goratexovou soupravu a vyrazit volným krokem do Krušných hor. Tyto hory zná většina lidí jako měsíční krajinu, zničenou komunistickými povrchovými doly, ale to už dávno neplatí. Husté smíšené lesy, značné množství zvěře a potoků vytváří z Krušných hor ideální místo k relaxaci.


Cesta se vine krásným údolím pod hradem Kyšperkem a vedle ní příjemně šumí potok, ze kterého odebírá pitnou vodu téměř třetina obce Unčín. Kousek nad vesnicí s nasazením života a goratexových bot překročím běsnící živel), abych využil příjemnou, i když strmější zkratku lesem k vyšším polohám lesní silnice. Míjím "svůj" strom - nádherný vzrostlý buk, u kterého se nikdy nezapomenu zastavit. Stojí na zvláštním místě, dávné křižovatce obchodních cest a vládne zde příjemná a tajemná atmosféra, která je nyní ještě umocněná mlhou a deštěm.


Les krásně voní a v hustém listí šumí déšť. Stoupám výš, občas procházím mlhou a na konci asfaltky se dám doleva po staré lesní cestě, která vede až na tzv. První louky - pověstné krušnohorské pláně. Hluboko dole hučí potok, který vytváří mezi stromy romantické meandry, ale na fotografie je zde příliš veliké šero. Pokouším se alespoň o snímek vodopádu u záhybu cesty, ale ani ten díky nízkému času expozice moc dobře nevychází.


Přicházím k chlumecké kapličce, cíli dnešního výletu. K tomuto krásnému a zvláštnímu místu se váže mnoho pověstí, které byly předávány z generace na generaci. Původní obchodní stezka spojující Čechy a Německo vedla do Drážďan okolo hradu Kyšperka, který nechal postavit již Václav IV. jako strážní místo, protože ve zdejších hustých lesích se skrývalo mnoho zbojníků a lapků, kteří obtěžovali pokojné formany na jejich obchodních cestách. Pak ale upadl na dlouhou dobu hrad do rukou loupeživých rytířů, kteří zcela ovládli kupeckou cestu a vybírali zde daň z průjezdu. Pokud měl některý z formanů obvzláště bohatý náklad, už se nikdy dolů do kraje nedostal a jen tajemná hladomorna na Kyšperku je dodnes němým svědkem krutostí, které se zde kdysi odehrávaly. Byla však potřeba zvolit jinou, bezpečnější alternativu obchodních cest. Nová stezka vedla právě okolo poutního místa, na kterém teprve později vděční lidé postavili nynější chlumeckou kapli.


Usednu na malou lavici vedle oltáře, na kterém zapálím tři svíčky. Dělám to tak vždycky a navodí se tím zde příjemná atmosféra. Právě na tomto místě se dle pověstí poutníkům zjevila Panna Marie a stovky let sem chodily církevní procesí. Odpočívali zde poutníci a obchodníci na svých cestách, protože toto místo má opravdu zvláštní vyzařování a člověk odsud vždy odchází plný energie a radosti. Stačí se jenom posadit, uvolnit a vnímat, jako to nyní dělám i já. Venku krásně šumí déšť a vevnitř je pod kulatou klenbou velmi příjemně. Ještě chvíli tu posedím a pak se vydávám na cestu zpátky.


Cesta dolů ubíhá rychleji, vede stále z kopce. Les se utápí v tajemném šeru, odevšad zní šum dešťových kapek a potoků. Občas procházím pásem mlhy a pak se zase otevře výhled do kraje. Ovykle zde není vzácností potkat srnce, jeleny i kance, ale dnes zvířata nepotkávám žádná - pravděpodobně odpočívají, nebo se pasou ve vyšších polohách lesa. Dole nad vesnicí opět překročím potok a bez potíží dojdu až k zaparkovanému autu. Příjemný zážitek, odpočinek a deset zajímavých fotografií je mi bohatou odměnou za opravdu pěkný výlet...