Čínská medicína - ano či ne?

V permanentním sporu mezi lékaři a léčiteli mě nedávno zaujal názor předního českého kardiologa, profesora Pirka. Pan profesor se vyjadřoval k otevření nového oddělení hradecké nemocnice, které bude poskytovat zájemcům léčbu pomocí tradiční čínské medicíny. Špičkový český kardiolog k tomu napsal:

Já bych se do tohoto centra nevypravil se žádnou chorobou. Myslím, že fakultní nemocnice by se alternativní medicíně věnovat neměla. Připadám si jako v jiříkově vidění, peníze na platy našich zdravotníků nejsou a pokud lze věřit deníku MF Dnes, má tam lékař plat, jako jinde profesoři. To, že nějaká léčebná metoda je stará čtyři tisíce let neznamená, že je zázračná. Je to čtyři sta čtyřicet let, co byl Rudolf druhý korunován českým králem, tomu předepisovali téměř denně na nejrůznější obtíže klystýry. To by někdo mohl přijít s myšlenkou, že tehdejší metody zavedeme jako alternativní metody třeba v IKEM.

Pana profesora si samozřejmě velmi vážím a přiznejme si jednu věc - za naší současnou kvalitu života má obrovskou zásluhu právě moderní, západní medicína, ať si její odpůrci říkají, co chtějí. Samozřejmě nejenom ta, je tu celý komplex dalších faktorů, jako například relativně pohodlný život v přebytku a pohodlí, o jakém se našim předkům ani nesnilo. Ale pojďme se zaměřit především na čínskou medicínu, které většina lékařů vyčítá zejména její nevědeckost a nezodpovědnost vůči pacientům. Čínské byliny jsou prý často toxické a v interakci s klasickými léky, což je pro pacienta nebezpečné. Je to skutečně tak? Samozřejmě, protože bylinka (a to i ta česká) dokáže zabít a přitom ani nemusí být podpořena jiným lékem.
Každý bylina je v podstatě chemikálie, i když přírodního charakteru, ale uvařte si například čaj z rulíku a rázem poznáte o čem mluvím. Pouze to už nestačíte nikomu říci, protože se stanete vděčným zákazníkem nejbližšího krematoria


Nebudeme si nic nalhávat - české zdravotnictví je v současné době naprosto špičkové a zajít k lékaři si můžeme v podstatě kdykoli. Dokonce i k řadě specialistů, bez doporučení praktika a každý všední den. To je v řadě jiných, západních zemí naprostá sci-fi. Ale je tu jeden obrovský problém a tím je neexistence centrální zdravotní dokumentace pacienta. Takže výsledně vám jeden specialista předepíše lék, který by se neměl brát s jiným přípravkem, předepsaným od dalšího lékaře. Výsledkem pak bývá docela vražedný koktejl léků, který řada lidí užívá, aniž by tušila, jak si tím vlastně ubližuje. Riziko se snižuje, když máte výborného praktika, který vás sám posílá ke specialistům a vaší medikaci má plně pod kontrolou. Ale lidé ve větších městech se snaží ušetřit čas v ordinacích praktických lékařů a se svými problémy navštěvují přímo odborná pracoviště, čímž je zaděláno na potíže.


V případě hradecké kliniky musí naopak každý rozumný lékař vidět nespornou výhodu v tom, že budou lékaři klasické a čínské medicíny pracovat pod jednou střechou, protože se tak mohou velmi efektivně vyhnout právě nevhodným kombinacím léků a bylin. Doktoři se spolu spíše domluví, pokud si mohu promluvit osobně, než prostřednictvím studia vzájemně předepisovaných receptů. I proto považuji nápad profesora Prymuly, ředitele hradecké fakultní nemocnice, za výborný.


Kritici tradiční čínské medicíny velmi neradi slyší, že poměrně nedávno převzala část Nobelovy ceny čínská parazitoložka Tchu Jou-jou. Ta se proslavila vynálezem velmi účinného protimalarika, Artemisininu. V době vietnamské války kosila čínské "dobrovolníky" ve Vietnamu malárie takovým způsobem, že se nakonec i šílený Mao Ce Tung rozhodl výjimečně povolat vědce do boje s touto zákeřnou chorobou. Světlo světa tak spatřil tajný vojenský projekt číslo 523. Vědkyně pátrala v archivech a našla staré recepty, které zmiňovaly příznivý vliv pelyňku ročního při léčení této choroby, způsobované nikoli bakteriemi, ale parazitem. Tým, vedený zmíněnou dámou, se zaměřil tímto směrem a první výsledky byly slibné, malárií infikované opice a myši se zotavovaly překvapivě rychle. Problém nastal později a to v recidivě nemoci, která se začala vracet a nyní již podaný extrakt nefungoval dobře. Ve spisu, starém tisíc šest set let však objevila paní Tchu zásadní větu - pelyněk je nutné extrahovat v chladné, nikoli v horké vodě. To byl zlomový objev v projektu. Vědecký tým si následně ověřil že tímto způsobem vyrobený extrakt funguje mnohem lépe a k recidivě malárie již nedochází. Později pak zjistili a izolovali účinnou látku a vznikl Artemisinin - skutečně účinný lék, který od té doby zachránil a stále zachraňuje milióny životů v problematických oblastech, tedy v Asii a v Africe. Jeho výhodou je navíc to, že si na něj parazité zatím nebyli schopni vytvořit účinnou rezistenci. Nedávno byly zjištěny i jeho příznivé podpůrné účinky při léčbě rakoviny.


Ale vraťme se k čínské medicíně v našich podmínkách. Většině lidí je asi jasné, že s infarktem, či mrtvicí nebudete hledat alternativního lékaře, ale zavoláte na číslo 155. Pak je tu ovšem řada nemocí, kde nám naopak může pomoci alternativa naprosto zásadním způsobem. Jako typické příklady uvádím třeba alergie, astma, všechny chronické choroby, prostatitida, srdeční nedostatečnost, arytmie, chronické záněty urogenitálního systému, impotence, bolesti, ale i v řadě psychických problému můžeme najít překvapivou pomoc právě v tradičních postupech čínské medicíny. Ta se totiž od jiných alternativ podstatně liší a to v mnoha věcech. Chápu například odpůrce homeopatie, že bojují proti "cukrovým kuličkám bez účinných látek". Z vědeckého hlediska mají pravdu, zkušenosti pacientů jsou však často opačné a třeba kvantová homeopatie s vámi dokáže "zamávat" tak, že se nebudete stačit divit. Ale v případě tradiční čínské medicíny se jedná o vědecky propracovaný systém, ověřený tisíci let klinické praxe. A v tom je podstatný rozdíl, stejně jako v jejích metodách. Kombinace bylin a jehliček, vpichovaných do citlivých drah, prostě funguje, je to dávno a mnohokrát potvrzené. Pravda samozřejmě je, že některé byliny nelze užívat současně s některými léky a několik lidí na to doplatilo, například selháním ledvin. To ale není vina alternativy. Je to částečně způsobené neznalostí a neochotou klasických lékařů spolupracovat s čímkoli, co se netváří dostatečně vědecky. Jednoduchým řešením je pak samozřejmě všechno pro jistotu zakázat, nebo alespoň důkladně zkritizovat. Neznalost vždy přináší strach.


Já osobně jsem si pomocí této prastaré a účinné metody vyřešil řadu zdravotních potíží a celkově se snažím "udržovat při životě" spíše prostřednictvím alternativy, než chemickými berličkami, ale někdy se člověk antibiotikům také nevyhne. Zlatá střední cesta je ale nejlepší varianta, to ostatně kdysi zjistil i jeden pán, kterého dodneška uctívají zejména v Asii Moje filozofie je taková, že dávám přednost vystudovaným lékařům, protože medicínská kvalifikace vylučuje řadu případných problémů. Služby velmi dobré lékařky ostatně nabízím i v odkazech na těchto stránkách, znám jí osobně a její ordinaci mohu jen a jen doporučit. Navíc budete mít jistotu, že dokáže odhadnout podstatu problému, porozumět diagnóze, rozpoznat vážnou nemoc a poslat vás případně tam, kde vám zachrání zdraví a život, pokud budete nemocní vážněji, ne je na první pohled zřejmé. I to se samozřejmě stává. Například s akutní leukemií vám žádná "čína" nepomůže. Je nutné zajít na hematologii a modlit se, aby to zabralo.


Když budete hledat řešení svých problémů, snažte se vždycky používat především zdravý rozum. Nenechte se strašit předními lékaři, ale také není nutné se zabít díky vlastnímu zarytému přesvědčení, že alternativa je pro vás ta jediná možná varianta a nic jiného neexistuje. Zkoušejte různé metody, ale neskákejte chaoticky od jedné ke druhé. Jak už jsem psal výše, ideální je zlatá střední cesta. A to úplně ve všem