Lhát dětem se prý nemá. Nebo snad ano?
![]() ![]() Letošní rok jsem si navíc dovolil napsat maličké a čistě subjektivní zamyšlení nad českou vánoční tradicí, díky které se nedočkavé děti jednou za rok těší, až se v tajemné atmosféře rodinné pohody konečně rozsvítí vánoční stromeček, pod kterým jim tajemný Ježíšek zanechal lákavě zabalené krabice a krabičky ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() A teď přichází to podstatné, podívejme se na spory okolo Ježíška a lhaní dětem okem astrologa. Dnešní doba přinesla jednu pitomost a tou je snaha, dělat z dětí něco, co nejsou. Přistupovat k dítěti s úctou a respektem, jako k dospělému a svéprávnému člověku, zní jistě velmi dobře hlavně rodičům, kteří jsou příliš zaměstnaní, než aby si na své ratolesti našli dostatek času. Moji rodiče se nám věnovali hodně a bylo to to nejlepší, co nám mohli dát. Nepotlačovali v nás dítě, brali v úvahu, že máme svůj dětský svět, nebrali nám iluze. Když jsme dělali něco špatně a neposlouchali dobře míněné rady, dostali jsme prostě přes držku ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Autor: Zbyněk Slába | Počet komentářů: 0 | Sdílet na:



