Jak účinně (a nesmyslně) zkrátit život vašeho morčátka

Při léčení kamarádčina morčátka (viz předchozí článek) jsem na nějakém blogu narazil na dost otřesné video, na kterém se majitelka morčecího kluka chlubí jeho plaveckými schopnostmi. Ty spočívaly v zoufalém kroužení vyděšeného zvířátka podél stěn dětského bazénku a marným hledáním úniku. Dotyčná se s řadou smajlíků chlubila, že je to úžasná zábava. To možná je, ale tak maximálně pro její kamenné srdce. Co s naším chlupatým kamarádem takové pokusy dělají fyziologicky? Pojďme se na to podívat trochu z blízka.

Většina vyšších živočichů je vybavena velmi efektivním systémem pro přežití, který spočívá ve vytváření vysoce účinných mentálních bloků proti nepřátelskému, život ohrožujícímu prostředí. Co se stane, jsme li my, nebo zvířata vystaveni něčemu, co nás primárně ohrožuje? V podstatě velmi jednoduchá věc - vypne se vědomé řízení těla a jeho reakcí a nastoupí krizový režim, který je založený na extrémní dávce adrenalinu. Ten pak následně vybudí velmi mohutnou tělesnou reakci, sloužící k útěku z nebezpečného prostředí. Pokud to dotyčný organismus přežije, musí se následně regenerovat, protože většina rezerv jeho disponibilní energie byla tímto útěkem vyčerpána. Co se v organismu děje dál? Negativní zážitek se okamžitě a nesmazatelně zapíše do paměti, kde se navíc propojí s hlavní příčinou rizika. Tento záznam je navíc podprahový, tedy setká li se příště organismus s příčinou, okamžitě začne podvědomě reagovat opětovným napumpováním adrenalinu do těla a pokusem o útěk z dosahu příčiny. Už vám to začíná docházet? Ano? To je dobře. Ne? Pokračujte dál.


Už jste se někdy topili? Já ano a kupodivu dobrovolně. Snažil jsem se totiž kdysi zachránit topící se potápěčku, na které mi v té době moc záleželo, podcenil jsem riziko a přecenil své síly. Perfektní potápěčská výstroj mi v tu chvíli byla úplně k ničemu, slečna se se mnou rvala o svůj život, dvě stě metrů od břehu na rozbouřeném moři. V poslední zoufalé vteřině mi konečně došlo, že tam také zemřu, že nemám žádnou šanci. A byl to hodně úděsný pocit. Naštěstí dotyčná ztratila v poslední chvíli vědomí a já jsem se tak mohl po nouzové opravě její výstroje věnovat první pomoci. Bylo to o fous, ale přežila, i když s následky. Jenomže - potápění se mi od té doby změnilo na dlouhé roky v šílenou noční můru. Už kousek pod hladinou mě náhle přepadla bezdůvodná panika a já jsem musel rychle nahoru. I na hladině jsem měl pocit, že to prostě neudýchám a chtělo se mi běžet po vodě rychle na břeh. Proč? Protože mám v paměti zapsáno, že kombinace vody a výstroje byla málem smrtící. Mé (údajně) nadprůměrné IQ mi v tomto případě bylo naprosto k ničemu. Proč? Protože právě tady pracoval zmíněný sebezáchovný mechanismus. Už vám začíná docházet, co se děje v tak otřesně týraném morčátku?


Morčata nejsou geneticky stavěna pro pobyt ve vodě. Jako většina hlodavců se dokáží zachránit z hluboké vody, pokud do ní náhodou spadnou a jestliže v ní nezůstanou dlouho. Jak dlouho? Maximálně v řádu několika minut. Poté jejich vyčerpané tělíčko klesne bezmocně ke dnu. A nastane velmi nepěkná smrt. Opravdu moc nepěkná. Tuto informaci mají morčátka geneticky zapsanou v kolektivní a tím i v individuální paměti. A nyní pozor - tato zvířátka jsou velmi společenská a potřebují vzájemný kontakt a konverzaci. Pokud jich máte více, což je pro tyto malé potvůrky VŽDYCKY lepší, pak je vaše role předem jasná - jste především dárcem tolik vytoužené potravy. Jestliže máte doma pouze jedno morčátko, potom jste nejspíš přijímáni jako nutné zlo, které je alespoň trochu rozptýlí, nakrmí, učeše a poskytuje jim relativně příjemné zážitky. Nicméně absenci vzájemného povídaní, bublání, vrčení a kvíkání jim nikdy nevykompenzujete. A teď si představte, co se děje v nešťastném malém tělíčku, když ho bezohledně ponoříte do vody, ve které nestačí nožičkami na dně. Nastane obrovská krizová reakce a zoufalý pokus o záchranu. Morče neví, že ho za chvíli vytáhnete a bojuje o život ze všech sil. Jeho organismus je zaplaven adrenalinem a vyčerpává veškeré rezervy. Po tomto, pro něj děsivém zážitku, vám odevzdaně leží v náručí, nechá se opečovávat a vy si naivně myslíte, že vás má rádo a že se mazlí. Opak je pravdou, vy jste primární příčina jeho strašného zážitku a jediný důvod, proč od vás ještě neuteklo, je, že na útěk už naprosto nemá sílu! Proč? Protože jeho organismus není na takové opakované dávky adrenalinu vůbec stavěný a nesmírně ho to fyzicky ničí.


Člověk je na rozdíl od hlodavců na poněkud vyšší vývojové úrovni a hlavně - je všežravec. Tedy občasná dávka adrenalinu pro něj nemá tak fatální dopady, jako pro býložravé morčátko, potkana, myšku, nebo činčilu. Jestliže chcete svému morčecímu kamarádovi zajistit příjemný a spokojený život, potom prosím respektujte jeho základní životní potřeby. Těmi jsou dostatek kvalitní potravy, prostor pro dovádění a absence stresu a vypětí. Nenuťte ho do (pro něj) nepřirozených aktivit, nevystavujte ho stresům, buďte k němu pozorní a vnímaví. Odmění se vám krásnou srstí, zdravím, dlouhým životem a spoustou legrace, která by ale vždy měla být pro něj vhodná. Když už ho chcete vykoupat, potom ho nikdy nedávejte do hluboké vody! Morčátko musí mít vodu maximálně po bříško a pozor - nepolévejte mu nikdy vodou hlavičku! Ono se opravdu koupat nepotřebuje, to jenom my, lidé, si myslíme, že máme patent na rozum. Ale nemáme. Chcete přeci, aby vás vaše zvířátko mělo rádo a ne aby z vás podvědomě mělo šílenou hrůzu. I když to tak, třeba při krmení, na první pohled nevypadá.


Ostatně zadejte si do vyhledávače v youtube slova swimming guinea pig. Uvidíte vždycky stejné věci - zvířátka se zvrácenou hlavičkou a vytřeštěnýma očičkama, která se snaží za každou cenu najít únik ze své katastrofální situace. I pokud ve vaně dosáhnou na dno, šplhají zoufale po rukách, či hadici od sprchy ven. Myslím, že není třeba dalšího komentáře.


Nesnažme se zvířata zotročit, ale naopak jim dejme maximum toho, co opravdu potřebují. Tím pro ně i pro sebe uděláme mnohem více, než si vůbec dokážeme představit. Neničme je naprosto zbytečným stresem, navíc pouze pro naši pochybnou zábavu. Nevěřili byste, že život morčátka dokáže zkrátit opakované nucené plavání na hluboké vodě až o roky. A to je při jejich krátkém věku velmi významný faktor!!! Proč se to tak děje? Protože morčecí tělíčko naprosto není stavěné na opakované maximální vypětí. Každý stres a každý šok ho zbavují cenné životní energie, která se už nikdy nevrátí. Neberte zvířátka jako bezduché hračky, ale respektujte jejich přirozenost. Bohatě se vám to vyplatí, věřte mi. Láskyplný přístup k přírodě, ke stromům a zvířatům je vždycky zárukou kvalitního a dlouhého života. Zejména vašeho, protože příroda vám vrací vloženou energii bohatě zpět. Prodloužit a zkvalitnit život, to byl vždycky prvotní cíl všech pokročilých mágů a alchymistů...