Nedobrovolný kurs přežití ve volné přírodě

Muži mívají roztodivné nápady. Alespoň někteří. Zejména pak Střelci, jejichž astrologické Slunce se nachází poškozené v prvním domu. Takže když se předpověď počasí na listopadový víkend konečně umoudřila, uzrál v hlavě amatérského vodáka nápad na důkladné vyzkoušení nového kajaku Helios 2 z břeclavského Gumotexu. Vodák je vodákem od letoška a tekuté médium ho zaujalo natolik, že se propracoval k nové lodi. Datum nevadil, změna času také ne - vody je přeci dost, ujet do setmění čtyřicet osm kilometrů bude pouhá nenáročná zábava. A tak se strojvůdci motoráčku do Loun naskytl zábavný pohled. Podivné monstrum s obřím ruksakem, z něhož trčela pádla a na jehož přední straně viselo sedmnáctikilové pouzdro se člunem, se pokoušel vecpat do jeho vagónku. Nakonec se podařilo, byť za cenu šrámů na vnějším plášti vlaku. Legrace mohla začít.

A začala. Neplánovaným deštěm, který vodáka zaskočil po pracném opuštění motoráčku. Pohled na šedivý veletok Ohře, hustě poďobaný kapkami nežádoucího atmosférického jevu, byl poněkud depresivní, ale nebyl čas na hrdinství. A tak nastoupila pláštěnka, plastová pumpa a trocha lidské práce. Za chvíli se už kajak, s naloženými věcmi na sedačce přední a s naštvaným kapitánem na pozici zadní, řítil v kalném proudu vstříc smutnému osudu. Pršet přestalo po necelé hodině, ještě před prvním jezem. Vodák vztekle vyždímal pláštěnku, vytřásl vodu z ruksaku, vylil člun, přehodil ho přes jez a pokračoval v krasojízdě ponurou a mokrou podzimní krajinou, v níž mrtvolné ticho rušilo pouze padající listí a občasný řev peřejí na několika místech v řece. Ta pravá zábava nastala až po sedmi a půl hodinách jízdy, šesti jezech a téměř padesáti kilometrech, kdy se už lehce vyčerpaný sportovec začínal zvolna těšit na suchý stan, vychlazené pivo a večeři na poslední vodní překážce. Leč příroda jest potměšilá a rozhodla se, v příkrém v nesouladu s touhami zoufalce, ujíždějícího houstnoucím šerem k vytouženému cíli, že trochu pozmění jeho vnitřní duševní pohodu.


Na zpocenou tvář vodáka dopadla první kapka, kterou ještě nebral vážně. Za chvíli už ale vztekle natahoval dosud mokrou pláštěnku a proklínaje celý svět, výrazně zvýšil sportovní úsilí, zatímco kajak se opět zvolna plnil měkkou, dešťovou vodou. Gumotex Břeclav by určitě nevěřil, co se dá vymačkat z jeho výrobku v nouzi nejvyšší. Příď ostře rozřezávala zpěněné vlny ve východním protivětru a loď se řítila přibývající tmou k záchranným světlům jezu, výsměšně blikajícím v tmavé lesní tišině. Tam nastala nouzová evakuace. Noha v holínce, amatérsky prodloužené pytlem na odpadky a lepící páskou, se ponořila po koleno do vody, vzápětí letěl na břeh ruksak a po něm člun. Zuřící sportovec si na mokrou pláštěnku hodil bágl, uchopil mokrou loď a se třiceti kilogramy zátěže utíkal po mokré louce k tmavé čáře lesa, kde je prima plácek pro přespání. Tady následoval skok do lesního porostu, jen spoře chránícího před dotírajícími srážkami. Dále rychlé sestavení stanu, jeho umístění na vhodné místo, přikrytí tropikem, zakolíčkování a přenesení promáčené výbavy dovnitř. Na holé podlážce si nadávající sportovec nafukuje karimatku, suší ruksak i pláštěnku papírovými kapesníčky a nechává loď v dešti na trávníku, otočenou dnem vzhůru. Jakmile déšť přestane, člun je otřen promočeným ručníkem, vypuštěn a přenesen do mokrého stanu, aby tak ještě účinně zvýšil obsah hustých vodních par, převalujících se uvnitř nouzového obydlí.


V této chvíli se vodák seznamuje s jedním se základních fyzikálních zákonů, který říká, že odpařující se tekutina odebírá teplo. Odebírá ho účinně. Odebírá si ho mrcha z původně hřejícího těla sportovce, který má na sobě tři vrstvy vlhkého funkčního prádla a na tom všem ještě vlhký polartecový potápěčský podoblek Arctic Commercial 200. Běsnící a mrznoucí hydroturista znovu vylézá do mokré a studené noci, tentokráte za účelem navýšení teplotního komfortu a usušení zmíněných věcí. Hezky na vlastním těle. Dřepy a svižné procházky okolo jezu jsou prima, tělo hřeje a věci schnou. V deset večer vodák konečně uznává, že by to už péřák mohl přežít a jde ho vybalit z igelitového pytle. Lehá si dovnitř a ví, že teď už nesmí opustit suchý spacák až do rána. Podařilo se a noc byla v pohodě, přestože spací zařízení ráno zvenku vypadalo spíš jako hadr na podlahu.


Zbývala poslední "maličkost". Zabalit kupu promáčených věcí a odjet posledních šest vodních kilometrů na nádraží. Ze stanu teče voda doslova proudem. Voda je všude - v řece, na stromech, v trávě, ve vzduchu, na peří ptáků, v myšlenkách, v duši. Je to depresivní, ale naštěstí neprší. Vodák nakonec s nadávkami sbalí mokré věci do mokrého batohu a překvapeně vzdychne, když se pokusí umístit na záda předmět o hmotnosti betonového panelu. Stejně tak vytřeští pomyslné gumové oči člun, když do něj ruksak zapadne. Drhne spodkem o dno tam, kde minulý týden bezpečně projel. Další cesta je už bez problémů, bez rybářů po cestě i v cíli, bez myslivců, vraždících brokovnicemi kachny a nechávajících těžce zraněná zvířata bezmocně topit na hladině, aniž by se je pokoušeli dorazit a vytáhnout z říčního toku za účelem konzumace. Pak už jen sbalit promáčené věci na promáčené louce, vyždímat předmět, vzdáleně připomínající ručník a odejít na rychlík. Naštěstí suchý.


Shrnuto a podtrženo, nevěřte předpovědím, nevěřte nikomu Mohu li použít komunistický slovník z předrevoluční doby, pak "ideodiverzní, kapitalistické, dezinformační centrály, zastupované serverem yr.no, v účinné spolupráci s kolaborujícím vnitřním nepřítelem chmi.cz, vypustily záměrně lživou zprávu o počasí. Ta následně vyústila v krizovou situaci, do které se dostal nevinný občan, cele oddaný našemu socialistickému zřízení. Ten však, díky své vysoké morálce a bojové připravenosti, na kterou náš lidově demokratický stát klade nejvyšší důraz, celou situaci příkladně zvládl, čím zasadil nepřátelskému Západu a jeho špionům a diverzantům naprosto zdrcující úder v nejcitlivějším místě. Čest jeho památce".

Konec citátu.