Po železniční trati č. 097 z Lovosic do Teplic pěšky

Důležité upozornění autora tohoto článku: níže popisovaný výlet je určen pouze pro samostatně uvažující a duševně zdravé jedince, kteří jsou sami za sebe plně zodpovědní. Chůze po železniční trati není dovolena a jedná se o činnost, ohrožující život. Zbyněk Slába se zříká jakékoli zodpovědnosti za případný těžký či smrtelný úraz, který si způsobíte vlastní nepozorností a nezodpovědným chováním v celém průběhu trasy! Místní osobní vlaky mají hmotnost cca 40 tun a dlouhou brzdnou dráhu, profil tratě neumožňuje strojvedoucímu vás spatřit včas. Na trať pak už vůbec nepatří nezletilí a domácí zvířata! Děti ponechte v péči babiček a pejsky doma. Vlaky zde jezdí cca jednou za hodinu a jízdní řád si určitě vezměte s sebou, ušetří vám starosti a umožní vhodně naplánovat zpáteční trasu. Příjemným aspektem výletu je to, že pokud už nebudete mít sílu šlapat pěšky, vrátíte se do Lovosic vlakem.

Výlet je vhodné zahájit v Lovosicích, kam je velmi slušné vlakové spojení se severu i ze Středních Čech. Odsud pojedete dvě zastávky osobním vlakem směrem na Ústí nad Labem do stanice Malé Žernoseky. Po silnici z dlažebních kostek dojdete až ke školce, která je v budově hasičské zbrojnice a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Doprava vede cesta do Opárenského údolí, vy se však dáte prakticky rovně, do slepé ulice, ze které pokračuje nahoru úvozová cesta, vysypaná jemným štěrkem. Během dvou minut stojíte na kolejích trati Lovosice - Teplice v Čechách a můžete vyrazit. Na Lovosice vlevo vidíte, logicky se vydáte doprava. Nezapomeňte si také zkontrolovat předem vytisknutý jízdní řád, abyste mohli vlaku včas ustoupit z cesty. Nákladní doprava zde nejezdí, drezíny a pracovní stroje o víkendu určitě také ne


Právě se nacházíte na pravděpodobně nejnákladněji vybudované trati v celém Rakousko - Uherském mocnářství. Železniční společnost ATE (Aussiger Teplitzer Eisenbahn) v době, kdy ještě nepočítala s zestátněním, hledala způsob, jak urychlit dopravu ze severočeské uhelné pánve na Liberec a do Středních Čech a volba padla právě na trasu, vedoucí přes České Středohoří. Hlavním důvodem však nebylo zkrácení a zrychlení provozu, ale zejména racionálnější využití zisku společnosti pro další rozšíření jejího majetku a ušetření daní, protože v opačném případě by značná část peněz zmizela v černé díře finančních úřadů věčně nenasytného c.k. mocnářství, jehož finanční politika dělala pragmatickému vedení ATE často hluboké vrásky na čele. Budoucnost nakonec stejně přinesla vynucené zestátnění majetku společnosti, ale to už je jiná kapitola. Dodejme pouze, že v letech výstavby dráhy odváděla ATE do státní kasy prakticky pouze symbolické částky a veškerý svůj zisk proinvestovala právě v tomto náročném projektu. V průběhu celé cesty si všímejte obrovských náspů, vysokých viaduktů, mohutných nosných zdí a dalších stavebních prvků, které rozhodně nejsou a nebyly obvyklé a poplatné tehdejší politice výstavby železničních cest, stejně jako fakt, že trať vede poměrně náročným terénem a zemní úpravy zde také nebyly jednoduché a levné. Uspořit prostředky však nemělo vedení společnosti v plánu, naopak.


První tři kilometry vedou velmi hezkým Opárenským údolím. Zde je nejvíce zatáček a viaduktů, ale vždy máte možnost ustoupit do strany před případným projíždějícím vlakem. Vysoké buky a další listnaté druhy stromů vytváří příjemnou klenbu nad hlavou, která spolehlivě chrání před letním sluncem. V železniční staničce Opárno se nachází opuštěný železniční domek, který je na prodej. Ideální volba, drážní provoz zde klid nijak neruší, podnikavý kupec by si tu mohl otevřít třeba občerstvení pro turisty, mířící na Lovoš, kteří tady často vystupují a nastupují. Teprve před Chotiměří vyjdete z lesa a otevřou se vám kouzelné výhledy na okolní krajinu a typické sopečné útvary Českého Středohoří. Tento ráz krajiny pak vydrží prakticky až do Žalan, s občasnými pohledy do labského údolí. Nemám však obavy, že by méně zdatní turisté došli až tam, já jsem za pět hodin volné chůze dokráčel do Bořislavi a rád jsem si počkal na zpáteční spoj. Průvodčí ve vlaku se smála, když mi prodávala lístek do Lovosic, prý se celý den se strojvedoucím sázeli, kde až vlastně skončím. Strojvedoucí tipoval Žim a slečna Žalany, takže jsem je vlastně zklamal oba. Cestou zpět si můžete v klidu vychutnat celou trať znovu, tentokrát z poněkud pohodlnější pozice, než je chůze po pražcích. Oba způsoby cestování však mají své kouzlo. Ve stanici Radejčín ještě doporučuji ochutnat vodu z malé kašničky na boku nádražní budovy, která dodnes nese znak Aussiger Teplitzer Eisenbahn. Voda je pitná a zdravotně nezávadná.


A nyní méně příjemné informace: letošní rok je poslední možnost vidět okolí trati v původní podobě, jak vypadalo přes sto let předtím. Příští rok zde již bude stát betonové monstrum kontroverzní dálnice D8, které je necitlivě a nevhodně vedeno prakticky shodně s tělesem dráhy, včetně přemostění Opárenského údolí, přičemž vzdálenost mezi tratí a dálnicí bude od desítek do maximálně stovek metrů. Veškerou krásu a kouzlo této nádherné staré trati tak definitivně a natrvalo pohřbí obludný projekt, který se stane ostudným pomníkem české úřednické arogance a lhostejnosti. Dlouholetý boj ochranářů a ekologických aktivistů za zachování unikátní krajiny Českého Středohoří nakonec skončil vítězstvím spletence státní byrokracie a betonových a silničních lobbistů. A dvě nejzajímavější informace na závěr: stavba dálnice v podání ŘSD vychází dle informací předních českých médií cca osmkrát dráž, než kdyby jí prováděla kterákoli jiná západní firma a navíc se zde po dobu delší než jeden rok stavělo přesto, že soud vydal zákaz v pracích pokračovat až do vyřešení konfliktu mezi zmíněnými investory a ochranáři. Zajímá vás, kdo vlastně zaplatí nesmyslně předraženou dálnici? Ano, my všichni, namísto aby se peníze smysluplněji použily například pro rekonstrukci zdravotnictví a další účelnější projekty. A perlička na závěr: projekt schválil i ministr životního prostředí Bursík. Bez komentáře. I když ono je to v podstatě jedno, i kdyby ministerstvo ŽP dálnici D8 nechválilo, ona by se stejně postavila a v původní trase. Že jsou to pouze spekulace? Ano jsou, ale poměrně dobře podložené průběhem dosavadního vývoje.


O rušení starých tratí, které se již dávno staly nedílnou součástí naší krajiny, jsem již psal v tomo článku. Nemohu si ale odpustit poukázat na stěží uvěřitelnou drzost a aroganci volených komunálních zástupců, kteří si oproti vůli občanů téměř prosadili stavbu dálničního přivaděče centrem města a poklidnou okrajovou částí Děčína, přičemž svým voličům veřejně lhali a dokonce i prodali své drahé domy v tichém údolí Jílovského potoka, protože se nacházely poblíž plánované trasy frekventované silnice, která měla vést po tělesu zrušené železniční tratě č. 132. Zde nakonec úspěšně zasáhlo občanské sdružení, které zřejmě již docílilo zrušení plánů na likvidaci trati a zabránilo stavbě zmíněného přivaděče. Pokud by se tak nestalo, tisícům obyvatel města Děčína by zřejmě zbyly pouze oči pro pláč. Více informací získáte na stránkách sdružení na internetové adrese http://www.sho.nazory.cz/. Doporučuji si proklikat několik odkazů, například Aktuálně a upozorňuji, že se jedná o čtení pro silné povahy. Bohužel trať Lovosice - Teplice a okolní příroda takové štěstí mít nebude, na to je již ve hře příliš mnoho peněz a osobních zájmů?
Vážení přátelé a čtenáři Oranžových stránek, přeji vám příjemný výlet.