Pět příjemných zimních výletů

Proč vlastně zimní výlety? Mám jednoduchou filozofii: na svých cestách se rád spoléhám pouze na to, co si nesu v batohu na zádech. Navíc v teplých letních měsících podléhají potraviny rychlé zkáze a pokud nemáte při cestě potoky, například se vám bude velmi špatně chladit pivo k večeři Zimní trasy ale vyžadují tři věci: 1) vhodnou výbavu, 2) určité zkušenosti a za 3) pak trochu slušnější tělesnou kondici Tu mi naštěstí matka příroda zatím poskytuje v dostatečné míře, ale pravda - není to úplně zadarmo

Nabízím vám pět vyzkoušených tras, které jsou - jak už jsem psal výše, postaveny bez spoléhání se na externí zdroje vody, potravin a noclehů. Navíc v zimě se mnohem pohodlněji řeší přespání venku - místo pro stan si ve sněhu bez problémů upravíte v podstatě kdekoli. Já osobně se ale vyhýbám na noc lesu, kde může přijít vítr a spadnout na stan strom či těžká větev. To jsou opět zkušenosti. Jinak moji výbavu tvoří goretexové pohorky, kalhoty, bunda a rukavice, funkční prádlo Craft a fleecová mikina slovenské firmy Zajo. Dále pak 80l batoh Deuter (zbytečně těžký a s nízkou životností za ty peníze), propanový vařič Coleman, nafukovací karimatka ThermaRest Prolite, alumatka a expediční dvoumístný stan Coleman Nashooba s vnějším tropikem. Je výborný, snad pouze ta hmotnost - 3,8 kg je na zádech docela znát. A samozřejmě péřový spacák. Slavný Ajungilak sice všichni inzerují, ale nikde ho neseženete, takže jsem alternativně zvolil Sir Joseph Himalaya s komfortem do mínus 39 stupňů, (vyzkoušel jsem o deset více a dalo se to docela pohodlně přežít i po třech letech častého používání).


Možná ještě důležité upozornění: všechny níže popsané trasy vznikly na základě práce se serverem www.mapy.cz. Pokud vám přestanou fungovat odkazy pod každým výletem, není to dané tupostí autora Oranžovek, ale tím, že mapy.cz prochází permanentní evolucí. V takovém případě si je otevřete ručně, přepněte do turistických map a naplánujte si trasu dle mého popisu znovu a lépe


První okruh měří cca 50 km a je třeba dostat se do Ledče nad Sázavou. Není to tam úplně jednoduché s parkováním - střed města je celý jedna drahá parkovací zóna za 40 korun na hodinu (zlatá Praha), ale neplacené místo se sehnat dá - například u kostela. Bůh má zřejmě poutníky rád Vyrazíte na jihovýchod po červené podle řeky, pak odbočíte po zelené na Melechov a můžete si ještě odskočit na zříceninu, je to zhruba kilometr a půl navíc. Za vrcholem Melechova po modré do Smrčné, přes most a stále po modré přes Opatovice, Nazdín a Prosíčka do Čihoště. Zde si prohlédnete zeměpisný střed ČR - ten tam v letech tzv. "Čihošťského zázraku" ještě nebyl, protože v té době jsme ještě okupovali nešťastné Slovensko a naše republika tak byla poněkud delší směrem na východ) Z Čihoště se pustíte stále po modré do Kynic a Dobrnic a tady je možné na zasněženém poli přespat. Hlavně v Dobrnicích je nutné opustit modrou a po silnici dojít na žlutou v Novém Chraňbože (New ProtectGod) - a pustit se po ní doleva do lesů. Nedojdete však až do Hoštkova, ale na první státní sinici se vydáte doleva do Hlohova a Leštiny. Před Kozlovem odbočit po silnici na Vrbku a asi po třech stech metrech podle potoka doleva dolů. Až opět dojdete na státní silnici, půjdete po ní cca jeden a půl kilometru zpět do Ledče. Celá trasa se vám zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Charakter: mírné převýšení na Melechov, mírné převýšení od řeky do Čihoště, polní a lesní cesty, občas silnice, náročnost střední. Možnost občerstvení po cestě jedině v Ledči, v obcích pak maximálně místní páté cenovky. Pod Melechovem jsem potkal rysa, lesní správa mi pak potvrdila, že jsem opravdu nebyl pod vlivem návykových látek Pitná voda je na jednom jediném místě, v lese před Nezdínem, ale je to moc pěkně udělaná studánka, která vás určitě zaujme už jenom zajímavým spirituálním vyzařováním celého místa.


Druhý výlet je pro změnu v zajímavých Železných horách u Chrudimi. Měří zhruba 42 km. Dopravíte se do Třemošnice a hned na začátku obce se pustíte doleva do sídliště, kde se dá pohodlně zaparkovat. Dále pak už po svých a po modré doleva do Žlebských Chvalovic a Licoměřic (ano, c, ne t, to byste se prošli), obejdete výrazný hřeben (který máte stále vpravo) a na žluté vyrazíte doleva do Míčova - Sušice. Odtud po zelené směr Heřmanův Městec, který ale můžete vynechat a zkrátit si cestu přes Kostelec a za ním přes údolí rovně do Radlína, ale pozor - je tam v lesích hodně plotů. Z Radlína stále po zelené na Holičky, Janovice a Čejkovice. Tady si ušetřete zbytečnou cestu navíc a vyražte po silnici doprava nahoru, kde se napojíte na červenou, vedoucí do Pohledu a Cítkova. Za Cítkovem je stoupání na Vápenný Podol a před ním se nachází naprosto luxusní louka pro přespání. Ráno si nezapomeňte počkat na zvoneček v místní kapličce a pak pokračujte po červené na křižovatku před Skoranovem. Zde můžete opustite značku a jít rovně do Prachovic a z nich pak už po žluté Lovětínskou roklí až do Třemošnice. Nebo pokračovat po červené doleva přes Skoranov a Starý Dvůr. Obě cesty jsou hezké. Celá trasa se vám opět zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Charakter: polní a lesní cesty, občas silnice, náročnost nízká. Možnost občerstvení po cestě v Heřmanově Městci a pak v Třemošnici, ale zde raději bez záruky - není to bohatý kraj a většina restaurací zde spíše nefunguje, případně vaří jenom přes oběd. Pitná voda po cestě není.


Třetí trasa má mírně přes padesát km a začíná na České Kanadě v Českém Rudolci. Zde se dá opět pohodlně zaparkovat a pak už se dát po červené na Stoječín a Bukový Vrch. Za ním odbočit po žluté doleva, nebo můžete pokračovat po modré - obě vedou do Říma Až se obě značky spojí, dojdete po žluté do Landštejna, pak stále žlutá na Kamenný Vrch a Klenovou, necelý kilometr za Klenovou opustíte značku a vydáte se doprava po kolejích úzkorozchodné železnice přes zastávku Kaproun, nádherným lesem až na cestu, která vede zkratkou doprava na žlutou z Lomů - u kolejí je myslím nějaká dřevěná kůlna, v každém případě doporučuji mapu a ještě lepší je GPS či chytrý telefon. Poznávacím znamením je slušné stoupání Až narazíte na žlutou značku, dáte se po ni doprava na Vysoký Kámen a zde pak opět doprava na červenou. První modrou je třeba ignorovat a dojít až na další - teprve pak odbočit doleva na Skalku a směrem k Mostům. Za Skalkou jsem přespal na malé mýtince přímo u cesty. Ráno pak přes hlavní silnici v Mostech stále po modré na Suchdol a v něm po zelené doprava na Valtínov, nesmíte jít po modré dál!! Ve Valtínově zpět přes hlavní a po zelené na Nový Svět. Odtud již po červené zpátky do Rudolce. Je možné zkrátit kus cesty tím, že půjdete po silnici a nebudete uhýbat na červenou. Celá trasa se vám zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Charakter: silnice, lesní a polní cesty, převýšení mírné, středně náročné. Možnost občerstvení žádná, případně velmi sporadická. Pitná voda po cestě není.


Čtvrtý okruh je poněkud kratší - má "pouze" 32 km, ale zato vede přes dvě větší převýšení a já si ho rád dávám na jaře, kdy je ještě sníh, ale už lepší počasí. Tento okruh je náročnější a proto si ho rozděluji na tři dny - není to ale nutné, dělám to tak pouze proto, že se mi Jeseníky líbí a nemám rád zbytečný spěch. Lze jej ujít za dva, ale potom pojedete domů večer a značně vyčerpaní. A jedna důležitá věc - ani na jaře to nezkoušejte bez sněžnic!! Letošní ročník byl snad nejnáročnější, bylo sice hezky, ale hluboký mokrý sníh se balil na sněžnice a já jsem tak po většinu trasy vlekl na nohách kilogramy navíc. Sněžnice se nedaly sundat prakticky nikde s výjimkou Žulové. Takže - v Horní Lipové je levé straně šikovné malé parkoviště, jehož pravá část je veřejná a nikdy se mi nestalo, že bych na něm nenašel místo. Odtud vyrazíte po modré Dlouhou Dolinou podél potoka. Vrchní partie jsou náročnější - špatná cesta, vedoucí potokem a dále pak ostré a dlouhé stoupání k odbočce na Lví Horu. Žlutou odbočku minete a budete pokračovat po modré na vodopády Stříbrného potoka a dále na Žulovou. (Za odbočkou na Lví horu sejdete lesem na lesní silnici a tady je nutné jít kousek doleva až k přístřešku, není to tam dobře značené. Navíc tento úsek je obtížně průchodný a zejména při nižším stavu sněhu si dejte u potoka pozor na hluboké bahno, zákeřně schované pod hustým loňským listím). V Žulové projdete za náměstím doleva k nádraží a dále pak jde pak červená značka na Hradisko a Kaltenštejn. Cestou si všímejte staré trati, po jejímž tělese navíc kousek půjdete. Zhruba tři sta metrů za Kaltenštejnem je nalevo luxusní louka, vhodná pro přespání. Ráno pak přijde nejnáročnější část - výstup na Studniční vrch. Půjdete stále po červené, po pravé straně budete mít Mariin pramen s výbornou vodou - není tak nutné s sebou tahat šest lahví na tři dny, mě díky prameni stačí polovina. Pak přijde opravdu šílený úsek, kdy cesta vede funkčním potokem a les po stranách není průchodný. Koryto je hluboké, balvanité a několikrát jsem tu zapadl i se sněžnicemi až po pás. Potom už přijdete na slušnou cestu a čeká vás stoupání na Studniční, stále po červené. Modrou na rozcestí ignorujte a vyražte po žluté přímo na vrchol. Za ním stále po žluté na Priessnitzův pramen, kde je solidní a veliký přístřešek. Odtud pak po zelené na Medvědí kámen a z něj stále po zelené až k železniční trati, po ní dojděte doleva do Lipová - Jeskyně a odtud vede žlutá značka nahoru k lomům Na Smrčníku, ale pozor - není to příliš kvalitní cesta, takže já osobně volím pohodlnou silnici, která je sice delší, ale nejsou na ní spadané kmeny. U lomů Na Smrčníku už odbočíte doprava po louce na žlutou a než cesta začne před posledním lomem klesat dolů k Lipové, tak zde je vpravo moc pěkná loučka na přespání, ale ve všední den v lomu pracují do devíti do večera a provoz je hlučný, o víkendu je tam klid. Třetí den si můžete přispat a potom vyrazit po zelené do Lipové. Cestu si lze zkrátit po louce dolů ke statku, od kterého dojdete pohodlně až k parkovišti. Nikdy jsem tu neměl žádný problém s případnými zloději. Celá trasa se vám opět zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Charakter: spíše horský, lesní silnice a cesty, dvě větší převýšení, dva těžší úseky, lze označit jako náročné - zejména v zimě. Bez sněžnic to vůbec nezkoušejte. Možnost občerstvení po cestě v Žulové (nevyzkoušeno) a pitná voda je druhý den za Hradiskem, zmíněný Mariin pramen.


Pátá trasa je nejdelší a určena primárně pro běžkaře. Měří 72 km a pokud jí chcete vyzkoušet pěšky, tak se připravte na třídenní pochod, ale nikoli v zimě - běžecké stopy jsou zde velmi kvalitní, strojově upravované a vstup je do nich zakázán. Alternativou je letní kolo - to zvládnete pohodlně za den Trekové paskvily s úzkými plášti ale rozhodně nedoporučuji! Zimní varianta počítá s přespáním venku a částečnou pěší chůzí, potřebujete tak spacák, karimatku a boty, stravování po cestě (na rozdíl od Jizerek) není žádný problém. Pojedete vlakem z Ústí nad Labem do zastávky Bohosudov, z nádraží půjdete k horám, stále do kopce a musíte přejít přes již zrušenou trať vpravo od lanovky - tady budete pokračovat doprava po takzvané "Doktorské cestě" až do Unčína. Jakmile přejdete přes potok, půjdete po modré značce doleva nahoru, širokou a pohodlnou cestou, minete odbočku na Kyšperk a pokračujete stále rovně do kopce až na Kotelní Jezírko. Zde doprava po cestě, která stále stoupá, udělá esíčko doleva a doprava a pak vyjde ze smrků na pláň. Komáří Vížku vidíte vlevo, takže půjdete směrem k ní, od hotelu se vydáte po silnici doprava a za parkovištěm už nazujete běžky. Krušnohorskou magistrálou pojedete na Cínovec a Bouřňák (první možné občerstvení na Vitišce, druhé a poslední na Novém Městě.) Z Nového Města na Vrch Tří Pánů a odtud na Dlouhou Louku. Možností máte několik, hezká je odbočit doprava po červené, do údolí potoka a pak na silnici, na ní doprava a po asi tři sta metrech doleva na zkratku lesem k přehradě Fláje, ale vy odbočíte doprava ze značky a pojedete k nádrži po neznačené cestě, přejdete přes potok, za ním rovně do lesa a přijedete na širokou magistrálu, kde se dáte doleva a dojedete na Dlouhou Louku. Druhá možnost je pak na Vrchu Tří Pánů jet stále rovně a pohodlně opět na Dlouhou Louku. Z ní pokračujete po běžecké magistrále směrem na Klíny, po přechodu silnice stále po značené stopě, ale ignorujte pak směr Klíny a jeďte rovnou do Mníšku. Připravte se na to, že z Dlouhé Louky je to do Mníšku asi sedmnáct kilometrů. Běžecká cesta je všude poměrně dobře značená, ale mapou či GPS určitě nic nezkazíte. V Mníšku je slušná restaurace, kde se dá dobře navečeřet a kousek za Mníškem je pak na pláni, směrem k Nové Vsi moc pěkný turistický přístřešek, kde se na zemi bez potíží vyspí početná skupina lidí. Ráno vyrazíte po červené a po stopě na Novou Ves, přičemž se musíte dostat do horní části obce, ne do vsi v údolí, ale stopa je tam výborně značená. U větrníků jeďte doprava do vesnice, přes silnici a pak stále po červené lesem - pozor ať nejedete na Jedlák a neztratíte značku. Po cestě budete první modrou a zelenou ignorovat. Teprve v Lesné se dáte dolů, nejprve rovně a pak mírně doleva po zelené do Jirkova. Na Lesné to není dobře značené, není od věci se zeptat V Jirkově je potřeba se nejkratší cestou prostřílet na nádraží, v cestě vám stojí frekventovaná magistrála, která se dá pouze nadejít, nebo podejít, ale není to nijak orientačně složité. Osobní vlaky zpět do Ústí jezdí každou hodinu a do toho ještě rychlíky, takže strádat nudou na stanici určitě nebudete. Teplo a toalety tam ale nemají (děkujeme že jezdíte s námi, vaše České Dráhy). Podobně ani na novém a moderním nádraží v Ústí nečekejte žádnou vyhřátou čekárnu, pouze ledové kovové sedátka ve studené hale. Toalety tu ale mají - za jednotnou cenu deset korun!. Celá trasa se vám zobrazí po kliknutí na tento odkaz. Charakter: s výjimkou vystoupání do hor spíše mírně zvlněná rovina, ráz severské tundry, výborně upravené běžecké stopy, nenáročné a bezpečné. Občerstvení je možné na Komáří Vížce, na Vitišce, na Novém Městě, v Mníšku a na Lesné. Samozřejmě pak v Jirkově, ale nikoli okolo nádraží. Pitnou vodu ale po cestě nenajdete a to ani v létě.


Přeji vám příjemnou procházku a zároveň se zříkám jakékoli odpovědnosti za vaše případné následky podcenění vlastních schopností a charakteru terénu