Krušnohorské pláně v létě

O jednom výletu do Krušných hor jsem psal už v tomto článku. Tenkrát bylo poněkud uplakané počasí, kdežto 29.6.2002 bylo krásně a hlavně jasno, což mě jednoznačně zlákalo k dalšímu pobytu na krušnohorských pláních.

Služební Oktávečku jsem zanechal jako obvykle na malém parkovišti před policejní budovou. Vyhrůžně vypadající kompilát koně a vlčáka za plotem ostatně zaručoval dokonalé pohlídání mého stroje, jež je tak lukrativní pro různé nenechavce. Vrtící ocas černé služební bestie za plotem mě však zlákal k pohlazení a ostrý policejní pes se následně mírumilovně rozplácl na záda. Službu konající strážný nechápavě vrtěl hlavou a já se musel v duchu smát, jakého tu mají skutečně dobrého hlídače)


Na levé fotografii nahoře je vpravo takový malý stromeček, jehož skutečnou velikost vidíte na fotografii pravé. I v Krušných horách (nebo právě tam) jsou stromy, které pět chlapů neobejme ani náhodou) Nebudu vás tu ale zatěžovat stále se opakujícími lesními výjevy, snad jen tato "bonzaj" a také průzračný lesní potůček ještě stojí za povšimnutí.


Okolo kapličky půjdu dnes také, ale jinou cestou. Jsou z ní hezké výhledy do kraje a na okolní lesnaté svahy. Na silnici se vyhřívají slepýši, zmije a občas i užovka, ta je tu ale vzácností. Na kládách mě zaujem nádherná pilořitka obrovská, která se zabývá kladením vajíček do těl housenek dřevokazného hmyzu. Podařilo se mi ji zvěčnit při její záslužné činnosti, slepýšek ležel na cestě před kládami a zcela evidentně mu bzučení digitálního foťáku těsně u čumáčku nijak nevadilo.


Stoupal jsem po zelené značce od kapličky na pláně. Nahoře před koncem lesa je u cesty kouzelné zákoutí, kde protéká potok skrze smrkový podrost. Můžete se tu posadit na jehličí a poslouchat šumění vody v příjemném stínu, navíc klíšťata smrkové jehličí nesnáší a proto jste tu před nimi dokonale chráněni. Malá svačinka v takovém místě zachutná daleko více, než hamburger zhltnutý vestoje v Mekáči)


Cesta je tu pohodlná a výborně značená, na důležitějších křižovatkách jsou většinou podrobné rozcestníky s údaji o kilometrech. Krušnohorské pláně jsou vhodné i na kolo a to nejenom horské. Většinou můžete jet po málo používaných silnicích, nebo pohodlných lesních stezkách. Louky jsou pestré a plné květů, v létě můžete ležet v trávě poslouchat uklidňující bzučení čmeláků.


Značnou výhodou Krušných hor je veliká rozloha a poměrně malá navštěvovanost, což ocení zejména příznivci klidu. Přecpané stezky Krkonoš, nebo Vysokých Tater zde rozhodně nezažijete, za to vám ručím. Přitom okolní příroda je zde krásná a výhledy do kraje neopakovatelné, zejména za dobré viditelnosti. U cesty se na začátku plání rozkládá i romantické horské jezírko.


Z Habartické pláně je dobrý rozhled na Německo. Dříve tu stála poměrně veliká vesnice, osídlená hlavně německými sedláky. Drsné podmínky a dřina však Čechy po válce nijak nelákaly a tak tu zbyl pouze jediný dům, který patřil za první republiky Finanční stráži - tehdejším pohraničníkům. Dům byl až do "sametové revoluce" využíván jako rekreační objekt SSM, později ho však svazáci opustili a nechali zpustnout. V případě bouřky se zde můžete schovat a na vyhřáté půdě poslouchat bubnování deště. Osamělý křížek v pláních připomíná smutnou událost, když na zahradě statku v prudké sněhové bouři zmrzli tři pocestní, kteří ani nezjistili, že jsou tři metry od vchodu do domu. Vánice zde v zimě bývají velmi silné.


Vydal jsem se směrem k tzv. Poštovní cestě, která vede okolo hradu Kyšperka dolů zpět do Bohosudova. Trochu se zatáhlo, ale viditelnost zůstávala stále velmi dobrá. Klasický tvar Komáří Vížky dominuje horským loukám, které jsou dodnes plné kamenných mezí. Ty zde navršili sedláci, když vybírali na jaře a po bouřích z polí překážející balvany.


Kyšperk je tajemný hrádek, ukrytý v lesích. Dříve byla daleko viditelná kamenná věž, dneska jí už převýšily vzrostlé buky. Podrobnější reportáž přinesu v budoucnu, dnes tu mám pouze malý pohled z menší věže směrem do hor. Na fotografii vrpavo je starobylý klášter v Bohosudově, který má za sebou pohnutou historii. Komunisté vyhnali z jeho budov mnišský řád a "ubytovali" zde na dlouhá desetiletí sovětské vojáky. S těmi se historické budovy rozloučily nešťastným výbuchem plně vyzbrojeného tanku, který měl na svědomí více než stovku mladých životů. Dnes se klášter vrátil ke svému původnímu účelu a opět se do jeho zdí vrátily duchovní záležitosti. Musíte uznat, že pohled na hory z bohosudovského náměstí je velmi romantický.


Zbývala už jen cesta zpět do mého bydliště v Kralupech. Doprava z Teplic na Prahu je pohodová, nová dálnice D8 zajišťuje řidičům poměrně dobrý zážitek. Těsně před odbočkou na Kralupy mě ještě zaujal sice poněkud průmyslově laděný, ale krásný západ Slunce...