Tragédie zámeckého parku ve Veltrusech

Do Kralup jsem se přistěhoval začátkem dubna roku 2002 a protože město samo o sobě neposkytuje příliš mnoho možností k cestám do přírody, občas jsem si zajel do čtyři kilometry vzdálených Veltrus a prošel jsem se po místním zámeckém parku. Okruh parkem je dlouhý okolo pěti kilometrů a procházka to byla vždy velmi příjemná - staré mohutné stromy, tichá obora s krotkými daňky a dobře upravené cesty. Večer vycházeli na mýtiny srnci a po celodenní práci u počítače si zde člověk mohl velmi dobře odpočinout.

Někdy jsem sem zajel i na kole a udělal několik okruhů, parkem vedla i oficiální cyklostezka Praha - Mělník. Občas jsem tu seděl v tichém večeru a pozoroval západ slunce nad mohutnými stromy, zatímco z lesa vycházely srnky a pásly se na mýtinách mezi stromy. Většinou jste tu nepotkali příliš mnoho lidí - z Kralup je sem pěšky daleko, místní obyvatelé už park znali a tak sem ve všední den večer příliš nechodili. Potkat tu bylo možné osamělého běžce, případně rodinku na kolech. V parku je nádherný zámek, v jehož zahradě volně chodili pávi a okolí bylo vždy vzorně upravené. V areálu parku se navíc nachází altánky a pavilónky v různém slohu a stylu. Vždy tu bylo na co se dívat a kde se zastavit.


Na okružní procházce jste se nikdy nenudili, okolí poskytovalo dostatek zajímavostí k pozorování. Kdysi tu fungoval i kanál kolem parku, napájený vodou z Vltavy, který umožňoval romantické projížďky na lodích či gondolách místním majitelům. Tzv. "Egyptský pavilón" byl lodí průjezdný hrádek s dvěma místnostmi a kamennou kopií Sfingy na mostě nad vodním kanálem.


Původní projektanti a stavitelé parku nebyli hlupáci a před případnou velkou vodou se dobře zajistili poměrně mohutnou přírodní hrází, kterou navíc pro zpevnění osázeli duby, které po čase dorostly značných rozměrů. Určitě však nepočítali s bezohledností dnešní moderní civilizace. Dne 13.8.2002 se totiž na park i zámek přiřítila živelná katastrofa ve formě divoké vody z rozvodněné Vltavy, před kterou neměl areál zámku nejmenší šanci obstát. Proč k tomu došlo zůstane asi navždy diskutabilní otázkou a mnohé okolnosti vám napoví tento článek, jehož autorem je jeden z nejlepších českých hydrologů. Je v něm vysvětleno i to, jak bezohledně dnes lidé zastavují oblasti, které dříve sloužily jako přirozené záplavové nádrže a navíc pojednává i o nebezpečí tzv. "Vltavské kaskády", soustavy vltavských vodních děl. Na pravé fotografii vidíte nad hlavou klečící dívky strop pavilónku Marie Terezie. Abyste si učinili představu o ničivé síle vodního živlu, hladina Vltavy byla v úterý 13.8. 2002 zhruba dva metry nad střechou tohoto pavilónu. Ani silný proud, který navíc nesl stromy a jiné předměty však naštěstí pavilón nestrhl.


Poprvé jsem Veltrusy po povodni spatřil ve čtvrtek a nebyl to veselý pohled. Přes silnici se valil prudký proud a domy na okraji obce byly pobořeny, ostatní vyčnívaly nad širokou hladinu včetně střech zatopených automobilů. Povodňová vlna přišla do Veltrus rychle a s nebývalou silou, obyvatelé byli nakonec rádi, že stačili rychle utéci před smrtelným nebezpečím. Na fotografiích nahoře vidíte prudký proud, ženoucí se přes silnici s uvězněnými auty a dům, jehož přední část voda strhla. Na zdi je dobře patrná čára, kterou na domku zanechala hladina vody.


Pro vaší představu, jak vysoká byla hladina proudící vody poblíž areálu parku: na horních fotografiích jsou ohnuté stožáry vysokého napětí u dálnice D8. Vysoko na drátech se zachytila tráva, unášená vodou. Stromy, nesené proudem z parku strhly u dálnice dráty i s mohutnými stožáry, přestože jsou dimenzovány na poměrně vysokou zátěž.


Na horních fotografiích je silnice pod mostem přes Vltavu a pohled na potrubní most v parku. Nikdy odtud nebyla Vltava vidět, teď však veškeré přírodní ochrany proti řece zmizely a ta si navíc našla nové řečiště blíže u středu areálu. Pohled na stovky tun bahna, uhynulou zvěř a rozlehlou hladinu Vltavy nebyl vůbec příjemný.


První fotografie z vrtulníku jsem viděl již ve středu odpoledne a bylo mi jasné, že rozsah katastrofy bude značný. Z rozbouřené vody čněly pouze vrcholky zbylých stromů a střecha zámku. Na cestě jsem se dal do řeči s ředitelkou areálu poté, co se mi podařilo vyplašit několik zlodějů kabelů při jejich nekalé činnosti. Dozvěděl jsem se další zajímavé podrobnosti o lidském hyenismu. Tři ženy, které objekt při povodni střežily, se dočkaly v úterý v noci nevítané návštěvy banditů, převlečených za záchranáře a plovoucích na člunu rabovat vzácné sbírky zámku. Přivolaná policie je však stačila urychleně zlikvidovat. Je až neuvěřitelné, jakou drzost dnes mají kriminální živly. Přestože park je drasticky zdevastovaný a většina vzácných starých stromů popadala, věřím, že jeho vzhled se časem zase podaří obnovit do přijatelné podoby a že slunce nezapadne nad jeho ještě nedávno tak krásným areálem natrvalo...