Na kole k bráně do pekel

S nadcházející cyklistickou sezónou (tento termín je platný pro normální lidi, jedince s celoročním provozem nepočítám) je samozřejmě třeba oprášit a provětrat ?rychlé trubky? příjemným a fyzicky nepříliš náročným výletem, který vám zajistí jak odpovídající počet kilometrů, tak i dostatek přírodních vjemů a jehož součástí je rovněž návštěva tajemného hradu Houska, o němž jste možná již slyšeli jako o ?bráně do pekel?. Jedná se o zhruba třicetikilometrový okruh krásnou kokořínskou přírodou, která zatím stále ještě není tak přetížena turisty, jako například Krkonoše.

Základem úspěchu je dostat se do vesničky Kokořín. Spojení bohužel neznám, protože ke svým výletům prozatím používám vůz známého českého výrobce, ale z Mělníka jistě jedou autobusy minimálně jednou za hodinu. Pojedete li autem, máte v podstatě tři možnosti: buď zaparkujete přímo ve vesnici, kde je většinou klid a nikdo po vás nebude chtít parkovné, nebo sjedete na veliké placené parkoviště v údolí pod hradem. 30 korun na celý den vaše peněženka unese a získané zážitky za to rozhodně stojí. Poslední možností je pokračovat po silnici doleva směrem na Vojtěchov a nechat auto na neplaceném parkovišti vlevo od silnice pod skalními Pokličkami. První varianta je sice nejpříjemnější na parkování, ale na závěr vašeho výletu pojedete do vesnice k autu do kopce a z tohoto hlediska jí jistě zejména ženy přiliš neocení. Alternativou je vaše něžné polovičky ?vyklopit? v Kokoříně a pak si to k nim hrdě vyšlapat na kole z Kokořínského dolu. Dámy si zde zatím mohou obhlédnout místní útulný hřbitůvek a získat určitou představu o tom, co je vlastně čeká)) Hlavně si tak ale ušetří jeden ze dvou podstatnějších kopců, které na celé trati jsou.


Pokud jste zaparkovali na jednom z parkovišť v Kokořínském dole, vyrazíte na svých jednostopých strojích zpět do zmíněné vesnice Kokořín. Silnice je příjemná a nepříliš frekventovaná, turistů, směřujících k hradu, je na ní rozhodně více, než aut. Zařaďte třetí nejlehčí převod a v klidu si vychutnejte příjemné, stabilní stoupání v lesních zákrutách. Ten kilometr se opravdu dá přežít, ústecký Nakléřov je výrazně horší. Na poli se již dostanete do mírného klesání a po něm sjedete až do vesnice. Tu projedete rovně, nenecháte se přejet na hlavní silnici, připojující se zprava od Jestřebice a po modré značce a cca 50 metrech na konci vsi odbočíte po jediné možné silnici a pokračující modré doprava. Rovně po hlavní byste jeli na Mělník a to vy momentálně nechcete. Sjedete do Šemanovického dolu a před prudkou zatáčkou doleva odbočíte vpravo, myslím, že tam je značená cyklostezka. Po levé straně určitě nepřehlédněte umělé skalní jeskyně Klemperka a pokud je žebřík na svém místě, rozhodně vám doporučuji opatrnou prohlídku skalního díla (jámy, studny, propadliště, hladomorny a pasti na mamuty se zde nevyskytují a stropy jsou vysoko. Jediné riziko, které hrozí, je krádež vašeho kola, jsme přeci jenom v Čechách.


Asfaltka se rychle změní v příjemnou lesní cestu a pouze na jednom místě musíte zdolat věčnou louži. Objíždí se zprava, obchází oboustranně lesem. Projet jí raději nezkoušejte, hloubka dosud nebyla oficiálně změřena a navíc se hemží dravými piraněmi a krokodýly. )) Odbočku na Jestřebici pod krásnou, osamělou skálou ignorujte a pokračujte rovně po žluté, klíčové slovo je Dobřeň, tam se musíte dostat stůj co stůj). Kousek se svezete po modré a z pěkné lesní cesty, lemované hustým jehličnatým pralesem, hlavně nikam neodbočujte. Těsně před Dobřní se cesta změní v hrubou štěrkovku a prudce stoupá k silnici. Tento kopeček je krátký, ale nedá se spolehlivě vyjet beze ztrát na životech) Kolo si ten kousek klidně vytlačte, na silnici opět zasedněte do sedla a vjeďte do vesničky, zde odbočte doprava a hned zastavte. Pozor ? tady přichází možnost volby dvou cest, z nichž obě vedou do příslovečného Říma, v tomto případě do Vojtěchova v Kokořínském dole.


Jedna z alternativ je pokračovat vlevo dolů po zelené značce. Zejména po deštích je ale cesta v horních partiích trochu ?vlhčí?, nicméně dobře průjezdná a zpočátku prudký kopec se dá sjet, po třiceti metrech přejde do vlídného klesání, které vás dovede na křižovatku s asfaltkou v Dobřeňském dole. Zde se dejte doprava a po stále se svažující silničce dojeďte zhruba tři kilometry až do Vojtěchova. Nepřehlédněte studánku pod přístřeškem vlevo, ale vodu bych z ní raději nepil. Druhá varianta vede asi kilometr po silnici dále směrem na Kokořín, ale pozor ? ještě před Jestřebicí odbočte doleva na užší silnici a v malé vesničce si musíte hlídat odbočku po zelené doleva ? je široká a trochu kamenitá. Sjedete po ní rovněž do Vojtěchova (ke konci bývá někdy trochu mokro) a jakmile vyjedete opět na státní silnici, dejte se doleva a u malé kapličky s malovanými obrázky se můžete zastavit na svačinku, pokud jí máte v batohu ? je tu příjemná lavička, klid a stín. Ještě malá poznámka ? cesta do Vojtěchova není úplně dobře značená, ale je široká a stále klesá, v horních partiích pod vesničkou je několik zatáček, neměli byste se splést.


Po svačině pokračujte doleva po státní silnici směrem do Ráje. Ještě ve Vojtěchově, vedle rybníka před prudkou zatáčkou doleva můžete na chvíli sjet vpravo k vodárně, přečíst si zajímavou informační tabuli o historii vodárenství na Kokořínsku a osvěžit se chladnou průzračnou vodou, která z vodárny odtéká kousek za cedulí. V Ráji se dejte rovně na Mšeno, (po pravé straně máte oblíbenou, ale často přeplněnou hospůdku) a jakmile vyjedete malý kopeček za tabulí, označující konec obce, zabočte doleva po užší okresce. (Odbočku na Housku doleva po hlavní silnici před hospůdkou v Ráji ignorujte!). Sjíždíte po okresce z kopce, křížíte zelenou, po levé straně máte dům, který také ignorujete a ponoříte se do lesních tišin. Asfaltka je tu trochu horší kvality, takže se vám začne stýskat po slušném terénu. Nezoufejte, vaše chvíle právě přichází. Jakmile dojedete k většímu stavení vlevo od silnice, na odbočce doleva do vesničky Příbohy (slepá silnice), dejte se na tuto odbočku, ale pozor ? nepojedete nahoru po silnici, červená cyklostezka na Housku jde ihned mírně doprava od silnice. Nesmíte jí přehlédnout, značení jejího začátku není příliš zřetelné! Stoupání je jenom velmi mírné a ze začátku se držte spíše vpravo, je tam pevnější povrch.


Příjemná lesní cesta vede zčásti po rovině a občas mírně stoupá, ale v prvních třech čtvrtinách je sklon v normě a běžně ho na kolech zvládají i menší děti. Teprve v závěru před Máchovou cestou přijde chvíle písku, kde se trochu boří kolo a potom prudší stoupání, druhé a poslední na celém okruhu. Povrch cesty je pevný a lze jí bez problémů vyjet, ale kopec je delší a zejména ženy si zde dají nejlehčí převod, nebo kolo vytlačí. Muži budou zřejmě rychlejší a mohou počkat u prastaré kapličky s červenou značkou, ke které zatočí doprava, jakmile se dostanou v kopci ven z lesa. Od této kapličky se ještě cesta zvedá do lesa a pak už jedete opět z kopce. Na červené se dáte doprava a pokračujete k nově opravené Luňákově kapli. Zde přejedete mírně doleva přes louku, napojíte se na červenomodrou cestu k hradu a při jízdě dáte pozor na davy turistů, kteří míří Housce a kteří také většinou zaplňují i její nádvoří.


Prohlídka hradu stojí za to, kastelán je vynikající řečník a vaše kola budou bezpečně zamčeny za bránou, takže o ně v žádném připadě nepřijdete, ledaže by případní zloději přijeli s buldozerem. Asi nejzajímavější částí hradu je stará hradní kaple, kde je unikátní freska jakéhosi polokoně, poločlověka, který drží luk pravou rukou a šíp levou, což je údajně světový unikát. Poutavá je rovněž pověst o bráně do pekla, která se nachází přímo pod kaplí, takže kaple zde slouží jako pomyslná ?zátka? a drží na uzdě negativní síly, jež zde kdysi volně vystupovaly na povrch a obtěžovaly zemědělný lid i jeho vrchnost. Pravda je, že se na Housce občas děly zajímavé věci, například jednoho smutného podzimního rána v devadesátých letech leželo na nádvoří několik desítek mrtvých vran a stanovit příčinu úmrtí se u nich nepodařilo. Historku s věštbou o Praze v roce 2006, kterou K. H. Máchovi v noční kapli sdělila tajemná postava, si raději poslechněte sami, doporučuji zejména Pražákům, protože je nejvyšší čas změnit zaměstnání i trvalé bydliště. Z horních pater hradu je nádherný rozhled do typicky české krajiny se známou dominantou ? hradem Bezdězem. Rozsáhlé lesy zde ještě naštěstí nebyly postiženy komerční výstavbou a pohled do nekonečných zelených ploch zvlněného kraje je opravdu uklidňující.


Pozitivní je, že nyní máte před sebou už jenom dlouhé klesání a rovinky, k autu vám zbývá posledních osm kilometrů, kde nemusíte příliš šlapat. Ani turisty na této cestě nepotkáte, protože pro většinu mastňáků je prostě příliš dlouhá. Vyjedete na kole z nádvoří a pojedete rovně přímo k závoře. Nejsem si jistý, jestli je závora vidět z brány, nebo je až o něco níže za zatáčkou doprava, ale jeďte prostě rovně. Máte před sebou zhruba tři kilometry nádherného klesání, kde rozžhavíte kotoučové brzdy do běla, hlavně ve horních partiích Ne, to byl pochopitelně žert, jedná se o příjemnou, širokou lesní cestu s pevným povrchem z drobné šedé šotoliny, po které bez jediného šlápnutí dojedete až na státní silnici. Zde si dejte pozor na další závoru, zejména za snížené viditelnosti! Na silnici se dejte doleva a těsně před vesničkou Tubož zastavte vlevo na můstku, pod kterým odtéká voda z rybníka. Věřím, že koryto, složitě a důmyslně vytesané ve skále, vás zcela jistě zaujme. V Tuboži se pusťte opět doleva směrem na Konrádov a Ráj, silnice až do Ráje v podstatě stále klesá a poskytuje zajímavé vyhlídky do okolí. V Ráji pak po hlavní doprava na Vojtěchov a pořád po této silnici až k vašemu autu. Pokud jste ho neprozřetelně zaparkovali nahoře v Kokoříně, dobře vám tak. Myslím si, že tento pohodový okruh se vám určitě bude líbit, běžný cyklista ho bez problémů ujede za dvě hodiny, patnáct minut, ale většině z vás jistě půjde především o přírodní zážitky a těch se vám tu dostane opravdu nepočítaně. K absolvování celé trasy mohu jedině doporučit výbornou turistickou mapu č. 16.