V jedné krásné alpské zemi měli tři zajímavé atrakce - nejvyšší horu široko daleko, pod horou nádherný mohutný ledovec a také staršího pána, který měl svoji zemi rád a který se proslavil tím, že se na zmíněný ledovec došel osobně podívat. V té zemi mají toho pána rádi dodnes, možná víc, než před sto lety, kdy si tento turista dojel z Vídně vlakem a kočárem pod strmá předhůří hor a nahoru i přes svůj pokročilý věk vyšel hrdě pěšky. Nejenom proto, že slavná Hochalpen Strasse tehdy ještě neexistovala. Jeho sportovní počin byl oceněn až o mnoho let později, kdy už byla zmíněná silnice postavena. Pojmenovali po něm vyhlídku. Ne tak úplně obyčejnou. Vyhlídku na kdysi nejkrásnější alpský ledovec.

Důležité upozornění autora tohoto článku: níže popisovaný výlet je určen pouze pro samostatně uvažující a duševně zdravé jedince, kteří jsou sami za sebe plně zodpovědní. Chůze po železniční trati není dovolena a jedná se o činnost, ohrožující život. Zbyněk Slába se zříká jakékoli zodpovědnosti za případný těžký či smrtelný úraz, který si způsobíte vlastní nepozorností a nezodpovědným chováním v celém průběhu trasy! Místní osobní vlaky mají hmotnost cca 40 tun a dlouhou brzdnou dráhu, profil tratě neumožňuje strojvedoucímu vás spatřit včas. Na trať pak už vůbec nepatří nezletilí a domácí zvířata! Děti ponechte v péči babiček a pejsky doma. Vlaky zde jezdí cca jednou za hodinu a jízdní řád si určitě vezměte s sebou, ušetří vám starosti a umožní vhodně naplánovat zpáteční trasu. Příjemným aspektem výletu je to, že pokud už nebudete mít sílu šlapat pěšky, vrátíte se do Lovosic vlakem.

Koniklec otevřený je velmi vzácná, neobvyklá a krásná rostlina, značně choulostivá na vlivy okolního prostředí a náročná na podmínky, ve kterých se vyskytuje. Pravděpodobně jsme v Evropě již jedinou zemí, kde jej ještě můžete spatřit, jeho stavy se totiž v posledních dvaceti letech dramaticky snížily. Vyskytuje se na několika málo místech v Českém Středohoří, přičemž nejvýznamnější lokalitou byl vždy Dlouhý Vrch u obce Hlinná.

Nejsem žádným příznivcem typicky českého trávení Silvestra a nadměrná konzumace Bohemia Chipsů a alkoholu mi mnoho neříká (ranní nákup dvoudenní svačiny v mělnickém Tescu mě přivedl k úžasu, lidé odváželi brambůrky a láhve doslova po stovkách kilogramů a litrů a prodavači tento sortiment vozili na obrovských paletách). S těžkým ruksakem na zádech a novým Canonem EOS 40D jsem se 31.12.2007 vydal na svůj tradiční dvoudenní silvestrovský výlet do kokořínských lesů.

Na poklidnou podzimní dovolenou do Chorvatska jsem si zvykl jezdit už pravidelně, opuštěné pláže, teplé a čisté moře a příjemné počasí vytváří pomyslnou tečku za letní sezónou a dodá dostatečnou dávku vitamínu D před nadcházející zimou Původně nepříjemně dlouhá cesta na jižní pobřeží přes Plitvická jezera se díky Hrvatskim Autocestam a jejich novým dálnicím výrazně zrychlila, takže již není problém dojet k Dubrovniku z Prahy za 12 - 16 hodin. Odpadly nekonečné serpentiny na úzkých silnicích a mě se po nich letos začalo stýskat Zkusil jsem tedy použít produkt české firmy PlanStudio "Mapa Středojižní Evropy pro PDA" a rozhodl jsem se projet při návratu z dovolené celou Bosnu a Hercegovinu z jihu na sever se zastávkami ve slavném Mostaru i v Sarajevu.

Cest k nebi je mnoho, od použití sportovních létacích zařízení až po sebevraždu Zejména druhé možnosti lze poměrně snadno dosáhnout u našich jižních sousedů za použití lokálně oblíbené kombinace kola a Hochalpenstrasse, vyhlášené vysokohorské silnice, která umožňuje přejezd přes nejkrásnější partie rakouských Alp a pohoří Vysoké Taury. Toto monstrózní stavitelské dílo je vyhledáváno mototuristy i cyklisty z celé Evropy a přilehlého okolí a pokud se rozhodnete zjistit jeho kvality ze sedla horského kola, rozhodně poznáte především vlastní skryté rezervy, ale také nádhernou alpskou přírodu a velmi dobře se vcítíte do mentality lidí, kteří byli schopni Hochalpenstrasse nejenom navrhnout, ale také vlastníma rukama postavit a zprovoznit.

Do slovenských Tater jezdím jíž dlouhá léta, zpočátku hlavně zásluhou svých rodičů, kteří se mnou po horách chodili v podstatě od mých tří let. Jejich podzimní krásu jsem ale objevil poměrně nedávno, v roce 1999, kdy jsem na Slovensko po dlouhé pauze opět vyrazil na zářijovou dovolenou. Jasné a teplé počasí, spolu s úžasnými barvami mě okouzlilo a tak jsem se do Vysokých i Západních Tater na přelomu září a října začal vracet pravidelně. O několik fotografií, které jsem na svých cestách těmito nádhernými horami pořídil, bych se chtěl v tomto článku rozdělit i se čtenáři Oranžových stránek...

S nadcházející cyklistickou sezónou (tento termín je platný pro normální lidi, jedince s celoročním provozem nepočítám) je samozřejmě třeba oprášit a provětrat ?rychlé trubky? příjemným a fyzicky nepříliš náročným výletem, který vám zajistí jak odpovídající počet kilometrů, tak i dostatek přírodních vjemů a jehož součástí je rovněž návštěva tajemného hradu Houska, o němž jste možná již slyšeli jako o ?bráně do pekel?. Jedná se o zhruba třicetikilometrový okruh krásnou kokořínskou přírodou, která zatím stále ještě není tak přetížena turisty, jako například Krkonoše.

Mizerné počasí v sobotu 18.3.2006 mě nutí prostudovat podrobněji internetové stránky Českého Hydrometeorologického Ústavu. Zde kromě obecných předpovědí zkoumám i radary, družice a předpovědní mapy. Ze všech ukazatelů je patrné, že se na naše území řítí tlaková výše rychlostí proslulého expresu Pendolino a že tedy zítra snad bude lépe a dá li sv. Petr, tak i modro. Svým zrakem zamyšleně spočívám na běžkách, smutně zahálejících pod gaučem. ?No dobře, holky? , povzbuzuji prkénka, ?zítra do ?toho? tedy jdeme, počasí nepočasí...