V jedné krásné alpské zemi měli tři zajímavé atrakce - nejvyąąí horu ąiroko daleko, pod horou nádherný mohutný ledovec a také starąího pána, který měl svoji zemi rád a který se proslavil tím, ľe se na zmíněný ledovec doąel osobně podívat. V té zemi mají toho pána rádi dodnes, moľná víc, neľ před sto lety, kdy si tento turista dojel z Vídně vlakem a kočárem pod strmá předhůří hor a nahoru i přes svůj pokročilý věk vyąel hrdě pěąky. Nejenom proto, ľe slavná Hochalpen Strasse tehdy jeątě neexistovala. Jeho sportovní počin byl oceněn aľ o mnoho let později, kdy uľ byla zmíněná silnice postavena. Pojmenovali po něm vyhlídku. Ne tak úplně obyčejnou. Vyhlídku na kdysi nejkrásnějąí alpský ledovec.

Důleľité upozornění autora tohoto článku: níľe popisovaný výlet je určen pouze pro samostatně uvaľující a duąevně zdravé jedince, kteří jsou sami za sebe plně zodpovědní. Chůze po ľelezniční trati není dovolena a jedná se o činnost, ohroľující ľivot. Zbyněk Slába se zříká jakékoli zodpovědnosti za případný těľký či smrtelný úraz, který si způsobíte vlastní nepozorností a nezodpovědným chováním v celém průběhu trasy! Místní osobní vlaky mají hmotnost cca 40 tun a dlouhou brzdnou dráhu, profil tratě neumoľňuje strojvedoucímu vás spatřit včas. Na tra» pak uľ vůbec nepatří nezletilí a domácí zvířata! Děti ponechte v péči babiček a pejsky doma. Vlaky zde jezdí cca jednou za hodinu a jízdní řád si určitě vezměte s sebou, uąetří vám starosti a umoľní vhodně naplánovat zpáteční trasu. Příjemným aspektem výletu je to, ľe pokud uľ nebudete mít sílu ąlapat pěąky, vrátíte se do Lovosic vlakem.:-)

Koniklec otevřený je velmi vzácná, neobvyklá a krásná rostlina, značně choulostivá na vlivy okolního prostředí a náročná na podmínky, ve kterých se vyskytuje. Pravděpodobně jsme v Evropě jiľ jedinou zemí, kde jej jeątě můľete spatřit, jeho stavy se totiľ v posledních dvaceti letech dramaticky sníľily. Vyskytuje se na několika málo místech v Českém Středohoří, přičemľ nejvýznamnějąí lokalitou byl vľdy Dlouhý Vrch u obce Hlinná.

Nejsem ľádným příznivcem typicky českého trávení Silvestra a nadměrná konzumace Bohemia Chipsů a alkoholu mi mnoho neříká (ranní nákup dvoudenní svačiny v mělnickém Tescu mě přivedl k úľasu, lidé odváľeli brambůrky a láhve doslova po stovkách kilogramů a litrů a prodavači tento sortiment vozili na obrovských paletách). S těľkým ruksakem na zádech a novým Canonem EOS 40D jsem se 31.12.2007 vydal na svůj tradiční dvoudenní silvestrovský výlet do kokořínských lesů.

Na poklidnou podzimní dovolenou do Chorvatska jsem si zvykl jezdit uľ pravidelně, opuątěné pláľe, teplé a čisté moře a příjemné počasí vytváří pomyslnou tečku za letní sezónou a dodá dostatečnou dávku vitamínu D před nadcházející zimou:-) Původně nepříjemně dlouhá cesta na jiľní pobřeľí přes Plitvická jezera se díky Hrvatskim Autocestam a jejich novým dálnicím výrazně zrychlila, takľe jiľ není problém dojet k Dubrovniku z Prahy za 12 - 16 hodin. Odpadly nekonečné serpentiny na úzkých silnicích a mě se po nich letos začalo stýskat:-) Zkusil jsem tedy pouľít produkt české firmy PlanStudio "Mapa Středojiľní Evropy pro PDA" a rozhodl jsem se projet při návratu z dovolené celou Bosnu a Hercegovinu z jihu na sever se zastávkami ve slavném Mostaru i v Sarajevu.

Cest k nebi je mnoho, od pouľití sportovních létacích zařízení aľ po sebevraľdu:-) Zejména druhé moľnosti lze poměrně snadno dosáhnout u naąich jiľních sousedů za pouľití lokálně oblíbené kombinace kola a Hochalpenstrasse, vyhláąené vysokohorské silnice, která umoľňuje přejezd přes nejkrásnějąí partie rakouských Alp a pohoří Vysoké Taury. Toto monstrózní stavitelské dílo je vyhledáváno mototuristy i cyklisty z celé Evropy a přilehlého okolí a pokud se rozhodnete zjistit jeho kvality ze sedla horského kola, rozhodně poznáte předevąím vlastní skryté rezervy, ale také nádhernou alpskou přírodu a velmi dobře se vcítíte do mentality lidí, kteří byli schopni Hochalpenstrasse nejenom navrhnout, ale také vlastníma rukama postavit a zprovoznit.

Do slovenských Tater jezdím jíľ dlouhá léta, zpočátku hlavně zásluhou svých rodičů, kteří se mnou po horách chodili v podstatě od mých tří let. Jejich podzimní krásu jsem ale objevil poměrně nedávno, v roce 1999, kdy jsem na Slovensko po dlouhé pauze opět vyrazil na zářijovou dovolenou. Jasné a teplé počasí, spolu s úľasnými barvami mě okouzlilo a tak jsem se do Vysokých i Západních Tater na přelomu září a října začal vracet pravidelně. O několik fotografií, které jsem na svých cestách těmito nádhernými horami pořídil, bych se chtěl v tomto článku rozdělit i se čtenáři Oranľových stránek...

S nadcházející cyklistickou sezónou (tento termín je platný pro normální lidi, jedince s celoročním provozem nepočítám):-) je samozřejmě třeba opráąit a provětrat ?rychlé trubky? příjemným a fyzicky nepřílią náročným výletem, který vám zajistí jak odpovídající počet kilometrů, tak i dostatek přírodních vjemů a jehoľ součástí je rovněľ návątěva tajemného hradu Houska, o němľ jste moľná jiľ slyąeli jako o ?bráně do pekel?. Jedná se o zhruba třicetikilometrový okruh krásnou kokořínskou přírodou, která zatím stále jeątě není tak přetíľena turisty, jako například Krkonoąe.

Mizerné počasí v sobotu 18.3.2006 mě nutí prostudovat podrobněji internetové stránky Českého Hydrometeorologického Ústavu. Zde kromě obecných předpovědí zkoumám i radary, druľice a předpovědní mapy. Ze vąech ukazatelů je patrné, ľe se na naąe území řítí tlaková výąe rychlostí proslulého expresu Pendolino a ľe tedy zítra snad bude lépe a dá li sv. Petr, tak i modro. Svým zrakem zamyąleně spočívám na běľkách, smutně zahálejících pod gaučem. ?No dobře, holky? , povzbuzuji prkénka, ?zítra do ?toho? tedy jdeme, počasí nepočasí...