Jak nás ovlivňují duše zemřelých příbuzných?

S nesmírně zajímavým světem, který běžně nevidíme (a kterého se většinou bojíme), jsem se začal nesměle seznamovat před několika lety. Smrtelně nemocná kamarádka mě přivedla k technikám, které používám dodnes a snažím se je stále vylepšovat tak, abych mohl účinně pomoci všem, kteří takovou pomoc potřebují. V zimě jsem ale udělal zajímavou zkušenost, o kterou bych se s vámi nyní rád podělil. Ti, kterých se příhoda týká, s tím samozřejmě souhlasili, jinak vše, co se svými klienty dělám, je čistě jejich soukromá záležitost! Pojďme se tedy podívat, jak významné mohou být například narozeniny...

V únoru jsem vycestoval za dvěma klientkami do jedné bezvýznamné jihomoravské vesničky, no uznejte - vždyť tam nežije ani sto dva tisíc obyvatel) Původní plány byly veliké, realita však změnila celou akci naprosto nečekaným způsobem. U paní, jejíž manžel byl právě v nemocničním ošetření, mě zaujala věta "on se od svých narozenin chová úplně stejně, jako jeho máma". Okamžitě jsem zbystřil a s dotyčnou jsme se nejprve na manžela na dálku podívali, protože ona dobře vidí a komunikuje s entitami, o jejichž existenci většina z nás nemá ani tušení. Dle mého očekávání byla duše zemřelé maminky blízko manžela a velmi účinně ovlivňovala jeho psychiku. Bohužel je tento stav špatný jak pro zmíněnou duši, tak pro osobu, kterou si vybrala. Navázali jsme tedy kontakt a začali se s maminkou bavit. Přestože to vždycky byla nesmírně hodná a obětavá bytost, nyní se projevovala úplně jinak. Odsekávala, ať jí necháme na pokoji, že ona prý musí svého syna chránit a vůči snaše nevystupovala nijak mile. Postupně jsme jí vysvětlovali nejzákladnější pravidla, potom také to, že tady jednak nic nezmůže a rovněž fakt, že pouze ztrácí čas, protože by měla odejít do Světla a tam se očistit a transformovat. Když už se nám konečně podařilo duši připravit na nutnou cestu, postavila si prostě hlavu, že nikam nepůjde. Na mé dotazy použila nesmírně zajímavý argument - "já jsem celý život dřela, manžel mě moc nepomáhal, lítala jsem okolo dětí a neměla jsem svůj život. Teď se rozhodnu já, co a kdy budu dělat a vy dva mi do toho nemáte co povídat."


Přes tento argument už po zbytek dne nejel vlak. Zčásti i proto, že pro změnu v pět večer jel vlak mě a opravdu jsem nepočítal s tím, že mi jedno sezení potrvá sedm hodin. Nicméně jsem v průběhu léčení zjistil další, velice významnou věc. V obýváku byla na skříni veliká fotka maminky, na první pohled milé a usměvavé dámy. A paní se při sezení začalo dělat špatně, jako by jí někdo škrtil a dusil. Poprosila mě, abych fotku alespoň položil, rubem dolů. To sice přineslo úlevu, ale ne úplnou. A teprve potom jí napadlo, že mají ještě jednu fotku v ložnici. Až když jsem i tu položil, aby nebyla vidět, se dotyčné nesmírně ulevilo. Jakmile jsme dokončili práci, paní kategoricky prohlásila, že obě fotky jdou z bytu do garáže. A jak jsme dopadli s duší? Ta byla i dle karet připravena na odchod do Světla, už se s námi "neprala", ale prý půjde, až bude chtít ona sama a ne my. Pravda ale je, že od té doby se oba manželé cítí lépe.


Z této příhody jsem si odnesl několik poznatků. Za prvé - zejména starší generace nebyla zvyklá dávat najevo své pocity, takže se nám mohli ve skutečnosti jevit úplně jinak, než jací opravdu byli. Ale podstatnější jsou dvě věci. Jednak zmíněné narozeniny, zřejmě se nějakým způsobem otevřela možnost, že se duše maminky k synovi dostala. Je však také pravděpodobné, že byl zvyklý narozeniny s maminkou slavit, ten den na ní více myslel a tím jí k sobě přitáhl.

A nyní poznámka k fotografiím a celkově k předmětům, které se k duším zemřelým váží. Na této příhodě je dobře patrné, jakou "pomoc" poskytuje obyčejná fotografie neživé duši, která tak může účinně škodit všem, kdo mají obrázek v dosahu. Stačí ale fotku odnést z bytu, nebo alespoň zakrýt a vše je rázem jiné. Podobně a ještě účinněji se chovají předměty, které dotyčný, nebo dotyčná nosili. Nikdy nenoste řetízky, náramky, prsteny a hodinky, které patřily někomu jinému. Nemusí se jednat ani o zemřelého. Právě kovy "nasávají" velice silně energie svého nositele, jeho nemoci, problémy atd. Uložte je do krabice na památku a nepoužívejte je, bez legrace. Nekupujte si hodinky z bazaru, ale zásadně vždycky nové. Nevíte, kdo je nosil!

A nejdůležitější upozornění - urna s popelem zemřelé osoby patří zásadně na hřbitov!!! Není nic horšího, než si v obýváku vystavit urnu s popelem a fotkou někoho blízkého. Naši předkové nebyli hlupáci a dobře věděli, proč se zemřelý ukládá s obřadem na hřbitov a ne do chalupy. Můžete sice ušetřit za místo v urnovém háji, ale ve výsledu vás to vyjde mnohem dráž. Problémy pak zasahují všechny, kdo v bytě žijí, včetně jejich příbuzenstva. Je to mnohokrát ověřená zkušenost.


V dalším článku se podíváme na jinou, ale neméně zajímavou zkušenost jedné mé klientky, pokud mi ovšem dá své svolení. Bude opět o tom, jak zásadně dokáže neživá duše změnit naší povahu už od raného věku a jak lze tyto problémy řešit.