Jak jsme si hráli na veterináře a jak to dopadlo
Nedávno se na mě obrátila kamarádka se dvěma zdravotními problémy u svého domácího zvířectva, přičemž první a akutní se týkal jejího pejska, druhý pak jednoho z morčátek, které s ní sdílí společnou domácnost. Nejdřív k pejskovi - jedná se o malou fenku v pokročilém věku, dle slov své majitelky rozhodně nijak milou, mazlivou a přátelskou, rasu jsem ale nezjišťoval, stačily mi její náhlé duševní projevy |
Psice původně patřila mamince slečny, ta si jí vzala k sobě v době, kdy se o maminku starala po ošklivé mrtvici a už si jí u sebe nechala. Fenka měla vždycky zvláštní, hysterické projevy, ale nyní nastalo něco, co se absolutně nedalo vydržet. Osmnáctiletý pejsek začal náhle vyvádět a v podstatě celé tři dny zoufale vyl a poštěkával, ve dne v noci. Motal se po bytě, vrážel do nábytku, vypadalo to, že oslepl, ale jakmile se mu do misky nasypaly granule, náhle všeho nechal a běžel rychle ke krmení. Po něm spustil nanovo. Zkoušel jsem na něj působit na dálku, ale bylo mi dopředu jasné, že tak jednoduché to nebude. A tak nastoupil čas kontaktovat kamaráda Jindru. Ten se na pejska podíval rovněž na dálku a během půl hodiny problém vyřešil. Fenka se začala chovat zase normálně a osazenstvo domu se po několika dnech konečně nerušeně vyspalo. Jindra pak ke svému zásahu napsal toto:
|
Autor: Zbyněk Slába | Počet komentářů: 0 | Sdílet na: | | |