Odvádíme přivtělené duše

Čtenáři Oranžových stránek si nyní nejspíš řeknou, že se ten Slába už definitivně zbláznil, kam se poděl jeho pragmatický a racionální přístup, kvůli kterému na tenhle web chodíme? Přístup nezmizel, jenom se trochu rozšířil o několik věcí, které tak nějak vyplynuly z toho, co jsem začal dělat už loni - z práce s minulými životy. Klepejte a bude vám otevřeno, říká se myslím v Bibli. I zaklepal jsem tedy a hle - brána se pootevřela a odhalila mi (zatím) malou část svých tajemství...

Všechno prochází evolucí, (v překladu vývojem) a výjimkou není ani tvůrce Oranžovek, ostatně pokud by zůstal vývojem osobnosti nepolíbený, nemyslím si, že by tyto stránky někoho zajímaly, takže - stačí vlastně jenom zdvořile poprosit a potom se poohlížet po "náhodách", které jsou přihrány neviditelnou, leč dobře vidící rukou "shora". První zdvořilá, i když trochu zoufalá prosba změnila můj léčitelský život loni, kdy mi kamarádka Vanda koupila k narozeninám knížky od amerického psychiatra Weisse, který se kdysi "čistě náhodou" v hypnóze své pacientky setkal s minulými životy a pak o svých postupech a zkušenostech napsal řadu knih, z nichž první dvě tak přistály - opět "náhodou" - na mém stole. A tak jsem postup z knížky s bušícím srdcem vyzkoušel tam, kde dle mého názoru nebylo už příliš co zkazit a hle - ono to opravdu fungovalo. Své pokusy jsem pak rozšířil a s údivem začal zjišťovat, že na minulých životech nejspíš opravdu něco bude A hlavně - lidé se dokonce i uzdravovali, což se mi samozřejmě líbilo úplně nejvíc. Tedy ne vždycky. A já se začal v duchu ptát dál, co dělám nesprávně a proč.


První odpověď přišla už loni, ale tehdy jsem jí ještě nevěnoval pozornost. Byl to odkaz na stránky Andreje Dragomireckého, já se na ně podíval a řekl jsem si "fajn, jen co na to budu mít čas, hned si je projdu". Jenomže čas stále nebyl a já se snažil věnovat hlavně těžce nemocné kamarádce, což mě nakonec úplně pohltilo - a k mé velké lítosti nakonec nedopadlo dobře. Utěšuji se tím, že jsme všichni dělali, co jsme uměli. Dnes už vím, že jsem měl naslouchat lépe, ale to je opět o zmíněném vývoji. A tak jsem se pustil do studia a následných pokusů s metodou hlubinné abreaktivní terapie dle Andreje Dragomireckého. Hlouběji tedy až poté, co se do ní pustila již zmíněná kamarádka Vanda a začala mít první dobré výsledky. Ty mé mě rovněž příjemně překvapily. A tak přišel čas opět se posunout kousek dál. Obrátila se na mě jiná kamarádka, že jedna z jejích známých na tom není úplně dobře, tak jsme se domluvili a já jsem se od ní v průběhu léčení setkal se zajímavým, ale rozhodným tvrzením "proboha, ale to přeci vůbec nejsem já". To mě samozřejmě velmi zaujalo a vzpomněl jsem si na častý postup léčitele pana Peška, který se v takovém případě pouštěl do odvádění přivtělených duší. Postupů je celá řada a na ty jeho, přestože se mi jevily účinné, jsem si netroufal, nicméně druhý den mi napsala opět kamarádka Vanda, že si právě rozšířila kvalifikaci - a to o metodu "laskavého exorcismu" od A. Dragomireckého. Na náhody už dávno nevěřím a tak jsem radostně nastavil pomyslné vidle a nechal na ně Vandu naběhnout Souhlasila a vydali jsme se tedy za mojí známou, samozřejmě až poté, kdy jsme jí řekli, co bychom s ní rádi udělali.


Není důležité, o jaký problém šlo a u koho, podstatné bylo, že vše fungovalo, jak má. Vanda dotyčnou zkušeně a rychle přivedla do lehce změněného stavu vědomí (známá hladina Alfa), položila několik cílených dotazů a za chvíli už na nás namísto mladé ženy mluvil někdo úplně jiný. Intonace hlasu se příliš nezměnila, ale způsob uvažování rozhodně ano a bylo jasné, že moje kamarádka komunikuje s někým, kdo do tohoto světa jaksi nepatří. Jenomže on to nevěděl a ani vědět nechtěl, v jeho nevědomosti mu tak bylo dobře a hlavně se cítil v bezpečí, protože si od své nedobrovolné hostitelky bral energii a nemusel nic řešit - dle jeho vlastních slov. Navíc se začal docela účinně bránit a způsoboval své hostitelce značně nepříjemné stavy, duševně i fyzicky. Postupně jej ale Vanda dostala k pochopení, že existuje více životů a tím, že zde zůstává, mu utíkají příležitosti - například se nemůže dál vyvíjet, žít ve fyzickém těle a zpracovávat si karmu, milovat, radovat se. Pak z něj získala to podstatné - bojí se odejít, protože "nechce do pekla". Na otázku, za co by měl jít do pekla, odpověděl, že ho bavilo zabíjet lidi. Na odpověď, že peklo neexistuje, jenom karma a že si ji zhoršuje tím, že zase teď někomu ubližuje, znejistěl a začal připouštět, že by tedy mohl zkusit pohnout se dál, ale stále byl velmi nedůvěřivý a vystrašený, co ho vlastně čeká, když se vzdá svého "pohodlí". Nakonec ho Vanda přesvědčila, že by pro něj bylo přeci jen dobré, aby se znovu narodil a měl k dispozici tělo. Pak ho poprosila, ať se zkusí modlit, jestli to umí. Uměl a pomohlo to. Pak už stačilo jenom přivolat na pomoc anděly, ukázat mu světlo a on se začal usmívat a odcházel. V tu chvíli byl ještě požádán, aby s sebou vzal i zbývající duše, které sice nijak neškodily, ale rovněž zbytečně ztrácely čas. Stalo se a mladé paní se značně ulevilo.


To byl můj vlastně první kontakt s opravdu citlivým odvedením duší, zatím jsem se setkával se spíše drsnějšími metodami, založenými v podstatě na magii, a i když výsledky byly dobré, vždy jsem trochu přemýšlel, jak k tomu ty duše vlastně přijdou a jestli je to pro ně dobré. U tohoto postupu jsem celou situaci vnímal mnohem lépe právě i z hlediska těch, kterých se celá terapie týkala. Pochopil jsem ale také staré šamanské praktiky, které se zaměřují spíše na šokové postupy a jedním z nich je například působení jedu pověstné barevné žabičky pralesničky. Zkušený šaman vám vypálí na kůži ránu žhavým uhlíkem a do ní vnese odměřenou dávku žabího jedu. Nastane doslova příšerná imunitní odpověď organismu, kdy člověk úporně zvrací a má vysoké horečky. Tento biologicky vysoce nepříjemný proces má za následek pročištění organismu a výslednou úlevu. A proč k úlevě dojde? Protože přivtělená duše sdílí se svým hostitelem jeho pocity a dokonce je aktivně řídí, takže hostitel není sám sebou, ztrácí tak energii a děje se mu řada nepříjemných věcí, ale přivtělená duše si libuje, protože ona prožívá, co potřebuje. Když však dojde ke zmíněné autoimunitní reakci na žabí jed, vnitřní pocity v těle jsou tak nepříjemné, že to většinu duší z těla hostitele prostě zažene - ony žijí přítomností a netuší, že tento stav není trvalý. Mluvil jsem s lidmi, kteří si touto terapií prošli a všichni se vyjádřili, že by to už podruhé zažít rozhodně nechtěli, přestože většině z nich tato terapie pomohla. Moderní psychiatrie používá jiné fyzické mučení, které funguje podobně - elektrošoky. Tento vysoce nepříjemný fyzický stav opět vede k tomu, že pacienta přivtělené duše raději opustí. Myslím si, že jsou skutečně i lepší metody Už jenom proto, že takto násilím vyhnaná duše se může vrátit, nebo se přivtělit k někomu jinému a její problém se nevyřeší. Navíc speciálně pacienti po elektrošocích se zlepšují často jen na chvíli a pak se jejich duševní choroby vrací - protože nezpracovali svůj problém a zůstali dál otevření pro cizí duše či jiné duchovní entity, které jim pak škodí a nutí je k nestandardním duševním projevům.


Zbývá tedy otázka, co to jsou vlastně duše a proč nám někdy tímto způsobem škodí. Člověk je bytost takzvaně trojjediná - skládá se z fyzického těla (to vidíme) a nehmotné duše a ducha (ty nevidíme, ale můžeme je vnímat jinak. Například vyvinutost ducha označujeme jako inteligenci). Duše je vlastně psychika, naše centrum emocí a citů, tužeb a radostí, lásky, ale i bolestí a strachu. Duch bychom mohli označit také jako rozum. Je to v podstatě jakýsi řídící počítač, který pomocí psychiky ovládá fyzické tělo, zaznamenává vše do paměti, která naprosto nezáleží na stavu fyzického mozku a snaží se o permanentní evoluci a také o přežití bytosti. Na výše popsané terapii jsem si uvědomil jasně jednu věc - duch a duše si perfektně pamatují vše, s čím se kdy setkali a zejména v případě, že se jednalo o bytost na nižší duchovní úrovni, si po smrti fyzického těla zbývající entita, tvořená duší a duchem, vůbec nemusí uvědomit, že zemřela, ve svých představách tu žije dál a jedním z pohodlných "řešení" je pro ni přivtělit se k bytosti žijící. Tu se pak někdy snaží řídit a ovládat ke svému obrazu, aniž by si ovšem uvědomovala, že tím škodí nejenom svému hostiteli, ale i sobě. Duše a duch nevnímají čas, pokud přijdou o své fyzické tělo. Proto mohou střídat své hostitele libovolně dlouho a vůbec jim nedochází, že se nevyvíjejí a že ztrácejí drahocenný čas, protože vše ve vesmíru podléhá neustálému vývoji. Pak se může stát, že se setkají s někým, koho dříve milovali a ten je již díky nepřerušenému cyklu úmrtí a zrození na úplně jiné duchovní úrovni. To může v bloudících duších vzbudit negativní emoce, jako jsou lítost, závist či vztek. Po přivtělení k nějakému fyzickému hostiteli pak tyto emoce na něj mohou přenášet a tím mu dále škodit. Každá bytost má však naprosto svobodnou vůli a její rozhodnutí jsou plně respektována všemi vyššími duchovními strukturami, počínaje anděly a konče Bohem. Proto každá duše, která se zde může po smrti fyzického těla pohybovat i tisíce let, není z tohoto stavu nikdy násilně vytržena, dokud si to buď sama nepřeje, nebo - a to je horší možnost - dokud se jí nezmocní takzvaný černý mág, který pak dovedně využije jejích slabých stránek a obav ke svému prospěchu. Příklad - duše najatého vraha či jiného zločince si po smrti uvědomí, že porušovala kosmické zákony, do světla se ale nedostala a spočívá v mezičase, bezradná a opuštěná. Takovou duši lze zneužít docela jednoduše - černý mág jí například namluví, že je vykonavatel boží vůle a že pro své očištění musí duše splnit nějaké zadané úkoly. A jedním z nich může být například působení škody někomu jinému. Mezi "náhodně" přivtělenou duší a tou, která byla poslána k cílenému ubližování je rozdíl v tom, že taková duše se jednak bojí že "nepůjde do nebe", dále si neuvědomuje svou absolutní svobodnou vůli a obává se černého mága, který ji vyslal. Stačí jí ale obvykle vysvětlit, že zákon karmy funguje na každého a že svým odchodem do světla se stává naprosto nezranitelnou jakoukoli pozemskou či astrální entitou, která by o její služby mohla usilovat.


Fascinující pro mě byla jedna věc - při terapii své známé jsem si jasně uvědomil, že duše a duch jsou opravdu nesmrtelné a že s nimi lze normálně hovořit - v tomto případě přes svoji hostitelku. V tu chvíli jí duše ovládala, vnucovala jí své pocity, tužby, potřeby i obavy a ona měla problém si uvědomit, že to nejsou její vlastní projevy. Vanda prošla s přivtělenou duší její minulé životy, pracovala s jejími strachy a předsudky a to nakonec otevřelo duši cestu do světla - bylo to naprosto jenom a jenom její svobodné rozhodnutí na základě pochopení. A to je na popsané metodě to krásné - nenutí, nevytěsňuje, nevyhání násilím či magií duše, které by jinak zareagovaly ještě větším strachem a pevnějším přivtělením k někomu jinému, nebo by se případně staly obětí někoho, kdo by to s nimi nemyslel vůbec dobře a zneužil by je ke svému prospěchu.


Mezi časté dotazy ohledně duší patří, jak se vlastně stane, že se na někoho přivtělí. To není nijak složité. Příčin je samozřejmě celá řada, od vzájemné karmy až po oslabení, například nemocí či napadením atd. Lze říci, že čím má člověk větší duchovní rozhled, tím vyšší vibrace vyzařuje a tím je těžší, aby se k němu přivtělila cizí duše. Další (a mnohem častější) případy tvoří nemoci, které vždy oslabí bytost a otevřou jí vnějším vlivům a dále pak omamné a návykové látky, tedy obecně drogy a alkohol. Typický začarovaný kruh se vytvoří, když onemocní starší, či jinak oslabený člověk - skončí obvykle v nemocnici, kde se na něj díky oslabení přivtělí další duše, které jej ještě více zatěžují a vyčerpávají, takže imunita a disponibilní energie dále klesají a stav se zhoršuje. Jednou z rizikových možností jsou pověstné české LDN (Léčebny Dlouhodobě Nemocných), v praxi odkladiště seniorů, kteří nemají to štěstí v podobě milujících blízkých lidí. V těchto zařízeních se hodně umírá a vyskytují se tam tzv. bloudící duše, tedy duše, které neodešly do světla - třeba proto že se zde cítili být připoutány ke svým blízkým, mají pocit dluhu atd. Snaží se pak k někomu přivtělit, vnutit mu svoji vůli, a tak si zajistit splnění svého "úkolu", aniž by si však uvědomovaly, že tím škodí sobě i svému nedobrovolnému hostiteli a že to, čeho touží dosáhnout, bez fyzického těla stejně splnit nemohou. Za další jsou tu již zmíněné návykové látky. Jedná li se o citlivějšího člověka se slabší vůlí, smrtící kolotoč vypadá zhruba takto: dotyčný se napije a tím se více otevře možnosti přivtělení cizí duše. Podobné si hledá podobné, proto se na něj obvykle přivtělí duše alkoholika, ta ho dále nutí k neustále větší a větší konzumaci alkoholu a konec je dobře známý - smrt na cirhózu jater, degradace osobnosti, naprostý sociální rozklad atd. Na dotyčného se kvůli jeho oslabení nabalují další a další duše, ty ho vyčerpávají ještě více a nutí se poškozovat čím dál více. To je samozřejmě extrémní případ. Mnohem častější je několik přivtělených duší, které škodí zvolna a často nepozorovaně. Zde se právě typicky jedná o staré karmické dluhy, nenaplněnou lásku, touhu po pomstě atd. Obvyklé jsou případy, kdy duše lpí na svém majetku - penězích či nemovitosti, na svých dětech, vnucích. Čím méně je duše v okamžiku fyzické smrti duchovně vyvinutá, tím větší je pravděpodobnost, že neodejde do světla, ale zůstane zde. Může se tak dít i v případě silných emočních šoků, či náhlého, nečekaného úmrtí. Hezký film, pojednávající o této tématice byl "Jak přicházejí sny", kde lékař tragicky zemře při nehodě a pak se snaží odvrátit svoji ženu od sebevraždy a když se mu to nepovede, snaží se její duši v astrální rovině zachránit . Nebo jiný příklad - emočně silný a značně důvěrný vztah vzniká mezi obětí a katem. Odsouzenec ví, že nemá žádnou naději a tak svoji veškerou duševní sílu upne na kata, u kterého se snaží podvědomě dosáhnout zmírnění bolesti či zkrácení doby výkonu popravy. Po smrti často zůstane taková duše přivtělená k osobě kata, po jeho smrti mu brání odejít do světla a přitahuje k sobě navíc i další, podobně smýšlející duše. Zde můžeme zároveň vidět dobře fungující karmu, kdy si bytosti hned vzájemně vyrovnávají své dluhy. Duchovně vyspělý kat bude výsledně trpět mnohem méně, než zvrhlík, který své oběti mučí a popravuje s chutí a vzrušením. Druhá skupina bývá obvykle mnohem častější.


Závěrem článku bych rád zmínil jednu důležitou věc - pokud jste oslabení, nemocní, v silném stresu či pod jiným tlakem, je dobré pokusit se omezit kontakt s potenciálním rizikem, tedy vyhýbat se hřbitovům, nemocnicím a dalším místům s vyšším výskytem většího množství duší. Zajímavé je, že se vyskytují také na místech s obecně vysokou koncentrací a pohybem lidí - na nádražích, v hypermarketech atd. Ve své praxi jsem se setkal s mnoha případy přivtělení, které byly pro svého nedobrovolného hostitele opravdu nebezpečné. A za další - pokud nemáte velmi silnou vůli či neovládáte bílou magii či hermetismus na vyšší úrovni, pokuste se omezit příjem návykových látek. Sklenka vína neškodí, ale opilost už ano a stejně tak i nejrozšířenější a nejlevnější droga - marihuana. O kokainu, extázi, amfetaminu, heroinu a dalších už nemá ani smysl mluvit, jsou násobně horší. Zejména heroin stačí použít jednou, okamžitě přitáhne těžce závislé duše a ty pak vytváří prakticky neléčitelnou závislost, vedoucí k naprosté degradaci dotyčného. I současná léčba závislosti je vlastně velmi drsným exorcismem, založeným na ohromném duševním i fyzickém utrpení narkomana, ale toto utrpení dokáže někdy přivtělené duše zahnat. Úleva je pak obrovská.


Z výše popsaného principu plyne jedna důležitá věc - duchovní růst a vývoj má smysl! Existuje řada směrů, které jsou účinné a mohou vás účinně posunout dál. Reiki, Shamballa, Merkaba, Ra Sheeba jsou energetické směry, které mohou velmi rychle otevřít duchovní obzory. Meditace, zdravá výživa, alternativní medicína - to vše dokáže účinně harmonizovat člověka a tak ho zbavovat vlivu přivtělených duší. O regresních terapiích snad ani nemá smysl dále mluvit - jsou velmi účinné a pokud se dělají správně, léčí často choroby a stavy, na které současná medicína nestačí. Pracujte na sobě. Vyplatí se vám to