Přísahy, sliby a postuláty

Abychom pochopili, jak vlastně vzniká řada problémů, je nejprve nutné si popsat základní principy fungování lidského organismu. Většina lidí vnímá pouze to, na co si mohou sáhnout, tedy své vlastní, fyzické tělo a také okolní svět. Uvědomují si, že někdy se cítí hůře a někdy lépe, je jim dobře, když je má někdo rád, když jedí a pijí, při milování atd. Pokud pociťují fyzické obtíže, navštíví obvodního lékaře a v případě problémů psychických se je pak snaží řešit s psychology, či psychiatry, dle stupně jejich závažnosti. Jestliže se ale chceme skutečně vyléčit, měli bychom pochopit celý princip našeho fungování podstatně hlouběji. Řada z vás jistě už slyšela o panu Dragomireckém. Ten objevil nesmírně zajímavou a účinnou metodu léčení, která spočívá v odstraňování fatálních podvědomých bloků. Popišme si tedy velmi stručně, k čemu v hloubi naší psychiky vlastně dochází:


Člověka je možné přirovnat k počítačem řízenému stroji, přičemž postupný vývoj, nebo chcete li - evoluce - ho vynesl až na vrchol potravního řetězce. Základním úkolem a cílem každé živé bytosti je přežití. Aby však člověk přežil, musel se v něm vyvinout příslušný mechanismus, který to umožnil. Tím mechanismem je princip vyhodnocování vnějších dějů a jejich porovnávání se záznamy v paměti. Jak se podobáme počítači? Velmi zjednodušeně a nepřesně vysvětlím: klasický počítač je krabice, plná elektroniky - fyzické tělo. Aby mohl fungovat, protéká jím elektrický proud (lidské emoce a city). To vše je řízené programy, které ovládají procesor a používají k tomu záznamy na pevném disku (lidský mozek) a v operační paměti (lidský rozum, duch). A nyní už k věci: na vnější čidlo těla (oko, kůže s nervy, sluch) přijde nějaký podnět (teplo, chlad, vítr, oheň, pach). Podnět je převeden na pomyslný "datový paket" a poslán do procesoru, který jej vyhodnotí zhruba takto: stanoví, jestli se podnět nepohybuje v mezních hodnotách, prolistuje paměť a najde li podobný záznam, přiloží jej k původnímu podnětu s tím, že k němu přidá i všechno ostatní, co se v paměti k podobnému podnětu váže, dále jej doplní ještě všechny ostatní aktuální vstupy z těla - vnitřní i vnější a toto celé pošle do vědomí k takzvanému okomentování. (Velmi důležité). Vědomí data vyhodnotí, přidá svůj komentář, pošle je zpět do procesoru a ten zareaguje paralelně dvěma způsoby: 1) zapne příslušné orgány (vnitřnosti, svaly), 2) okomentovaný podnět uloží do paměti a k němu ještě přidá vše, co v dané chvíli tělo vnímá - vnější i vnitřní okolnosti, emoce, myšlenky a podobně. To je normální průběh vyhodnocení podnětu, kdy nebyla narušena bezpečnost dotyčného člověka. Je li však tato bezpečnost narušena vjemem extrémním, (např. vysoká teplota, vichr, záplava, šelma atd.), potom se způsob zpracování vjemu liší v jedné podstatné věci - procesor se nezdržuje zasláním informace do vědomí, ale ihned spustí krizovou reakci a zároveň ještě ukládá do paměti vše, co se děje okolo i uvnitř těla, včetně emocí. Ale - a to si prosím zapamatujme - bez zmíněného komentáře vědomí! Do paměti se nám tak dostane informace, sloužící primárně k přežití, ale zároveň také škodlivá. Proč? Protože pokaždé, kdy procesor při vyhodnocování podnětu v paměti dojde k vědomím neokomentované informaci, spustí automatickou obrannou reakci, o které vědomě vůbec nevíte a prudce tak vyčerpá disponibilní energii k jejímu provedení. Pojďme na příklad z mé vlastní zkušenosti..


Jako dítě jsem měl moc rád slovenské korbáčiky - drobné, uzené pletenky ovčího sýra. Jednou jsem si je na dovolené dal k večeři, ačkoli mě už předtím bylo trochu špatně od žaludku. Vlivem střevní virózy jsem následně prozvracel celou noc. Přijímání potravy je normální stav, kdežto vylučování vrchem nikoli - je vysoce nepříjemné a je vyhodnocováno jako primární ohrožení, protože při něm dochází k obrovským ztrátám energie a nekontrolovatelnému úniku potravy nepřirozenou cestou. Co se v takovém případě děje? V obrovských negativních emocích blinkáte zmíněný sýr, značně aromatický. Organismus se soustředí na proces zvládnutí nemoci a neposílá tak informace do vědomí!!!! Ukládá do paměti neokomentované vjemy všeho okolo vás, silné emoce a s nimi i chuť sýra, velmi výraznou a vnímanou jak? Negativně. Co se tak uloží do paměti bez komentáře vědomí? Že tento sýr je nebezpečný a ohrožující. Co se stane příště, když už jste dávno zdraví a dostanete se do kontaktu se sýrem, který jste do té doby milovali? Čidlo (chuť) pošle do procesoru informaci. Ten jí okamžitě předá do paměti a najde poslední, související záznam - ten o zvracení a navíc bez komentáře vědomí. To procesor rychle vyhodnotí jako primární ohrožení (chybí přeci komentář vědomí) a spustí nekontrolovatelnou obrannou reakci: velmi rychle se vám zvedne žaludek a tím je zabráněno konzumaci. Cítíte se příšerně a tu pitomou potravinu najednou nemůžete ani vidět. Mě trvalo deset let, než jsem se bloku vůči korbáčikům zbavil. Zmíněná noc byla totiž opravdu silným zážitkem Kdybych uměl již tenkrát, co umím dneska, mohl bych bez problémů konzumovat tyto sýry už třeba za tři, za čtyři dny. Jenomže to jsem tehdy neuměl. Navíc - a nyní pozor - došlo ještě k jedné věci. Kromě opakovaného zápisu do paměti, že korbáčik je fuj, jsem si při každém běhu na toaletu samozřejmě ještě v obrovských emocích nadával do idiotů a říkal si, že ten hnusný, smradlavý a palčivý sajrajt nechci už nikdy v životě vidět ani náhodou. K čemu tím došlo??? K paralelnímu posílení celého zážitku, vytvořením tak zvaného postulátu. Co to je postulát? Je to podvědomý emotivní slib, vzniklý obvykle pod tlakem a to s menší, či žádnou účastí vědomí. Postulát se od zmíněného škodlivého zápisu do paměti liší tím, že jej nelze jen tak jednoduše odblokovat, ale je nejprve nutné ho odhalit. Což nebývá úplně lehké, protože běžný rozum si ho obvykle nepamatuje. A i kdyby, pak postulát vždy působí hluboce na úrovni podvědomí a jakékoli rozumové úvahy o něm vám beztak nic nevyřeší.


Jak ještě mohou vznikat postuláty a čím nám dále škodí? Typicky nevhodnou výchovou. Příklad - sexualita. Sexuální energii není možné potlačit. Stejně, jako parní kotel. Je to nejmocnější síla každého tvora a ta se musí ventilovat, jinak by příslušný biologický druh postupně vyhynul. Když ucpete pojistku papiňáku, exploduje a potom Bůh s vámi, jestliže se právě nacházíte v kuchyni. Pokud zabráníte člověku v uvolňování sexuální energie, onemocní fyzicky, nebo zešílí. Proto se ve vězení přidávala do čaje "oblíbená" bromová ochucovadla a nedocházelo tak ke vzpourám, násilí a vraždám. Sexuální energii ale mají i děti a často jí musí pudově uvolňovat. Jestliže je však rodič nedostatečně poučený, či neempatický, k čemu dojde? Začne tlačit na dítě, aby nedělal "tyhle hnusné věci". Co to znamená pro dítě? To naprosto nechápe, co je na jeho nejpřirozenějších projevech tak zlého, ale cítí, že dělá něco nesmírně špatného a nebezpečného, protože jeho jediná, klíčová životní jistota - rodič - ho za to nesnáší a je tím evidentně zděšený (co tomu proboha řeknou ve školce?). Zároveň ale také cítí tu ohromnou, primární sílu v sobě a začne si vůči ní vytvářet blok. Čím více se síla projevuje a touží po uvolnění, tím více se dítě nenávidí za své sexuální projevy a v silných emocích si vytváří co? Postulát. "Už si tam nikdy nebudu sahat jinak, než při čůrání, protože je to hnus". "Už nikdy to nebudu dělat, protože to je hříšné". "Jakmile to budu dělat, zasloužím si přísný trest". Když takové dítě dospěje, už ho žádný rodič neomezuje. Ale postulát ano! Pořád v něm pracuje a způsobuje trvalé problémy nejrůznějšího druhu, ačkoli si na něj tento člověk už dávno ani nevzpomene. Takže pak potká mladý a zdravý muž mladou a krásnou ženu a nedočkavě spolu vletí do postele. A dojde k selhání, které ani jeden z nich nechápe. Projevil se vliv postulátu a zničil tak hned v zárodku nadějný vztah.


Další důležitá pravidla jsou tato: tělo je smrtelné a podléhá času a prostoru. Duše (emoce a city) smrtelná není, nepodléhá času, pouze prostoru. Duch (rozum, paměť) nepodléhá ani času, ani prostoru a je také nesmrtelný. Protože duch nepodléhá žádnému omezení (!), může volně cestovat a pronikat všude a to i napříč časem. Duše ne, nevnímá čas, ale je vázána prostorem. Duch si bezpečně pamatuje vše od svého vzniku, všechno, co kdy zažil, napříč všemi věky. Pamatuje si i všechny přísahy, postuláty a sliby. V tomto pořadí jejich důležitosti. Přísahy a sliby obvykle vytváříme vědomě, postuláty nikoli. Škodit nám však mohou všechny. Nejsilnější a neobtížněji zrušitelná je přísaha. Po ní postulát a nakonec slib. Vše dále závisí na emocích, čím silnější emoce, tím větší a silnější vliv takového slibu. Opět příklad: vynucená přísaha znuděného vojáka Československé Lidové Armády má mnohem menší vliv a význam, než vášnivá přísaha věrnosti až navěky, kterou si v milostné extázi pod letním, nočním nebem slavnostně slíbí dva milenci. Taková přísaha přetrvá věky a neztrácí na síle, takže vy už jste dávno někde jinde, právě jste se narodili po dvěstěpadesáté, jste krásní, úspěšní, ale vztahy vám naprosto nefungují. A proč? Kdysi jste přísahali věrnost někomu, kdo zde momentálně není, ale ta přísaha vás stále drží v železných kleštích povinnosti a vy to navíc netušíte. Co s tím? Najít, rozkrýt, odhalit podstatu. A potom? Není to tak jednoduché, jako se zbavit "standardního" podvědomého bloku. Je dobré prosit a prosit za odpuštění a o zrušení přísahy, postulátu, či slibu. Jak na to? Postupy jsou individuální a každý reagujeme na něco jiného. Studujte, meditujte, vyhledejte vhodného terapeuta, možností je dnes dost a dost. Všechno je energie, i naše myšlení, kontakty, projevy ducha. S druhým člověkem se často můžete domluvit mnohem lépe na mimosmyslové úrovni, než verbálně a projeví se to okamžitou změnou jeho chování vůči vám.


Smyslem tohoto článku je však něco jiného: dávejte si dobrý pozor, co komu slibujete, na co přísaháte a nenechte se už nikdy zatlačit do kouta tak, abyste si museli začít vytvářet postuláty. Sbírejte zkušenosti, naučte se vážit si sami sebe a než komukoli cokoli slíbíte, přemýšlejte. A hlavně - ptejte se svého srdce, jestli se opravdu cítíte zralí na takový závazek, jakým může být i prostý slib. Natož pak přísaha! Máte li v tomto životě problémy, pak je potřeba pracovat na rozkrytí jejich podstaty. Často za nimi mohou stát právě zmíněné přísahy, postuláty a sliby. Pro představu - naprosto nepochopený význam celibátu vedl ve středověku k šílenému vyvražďování "čarodějnic" a dnes stále vede k zneužívání kněžského dorostu staršími duchovními. Co bychom tedy měli dělat? Pracovat na řešení problémů a pokud už něco slibujeme, nebo dokonce přísaháme, pak je dobré tyto sliby a přísahy časově omezit. Například manželství uzavíráte pouze pro tento život (dokud vás Bůh nerozdělí), není nutné si přísahat lásku do skonání Mléčné Dráhy Zdravý rozum a zlatá střední cesta platí úplně ve všem. A zejména pak v případě slibů a přísah. Jsou to velmi silné záležitosti, takže když už se rozhodnete k nim přistoupit, přemýšlejte...