Vytvořte si svého démona (a nebo snad raději ne)

Není to vlastně vůbec složité. Entit, které nás ovlivňují, je celá řada, mezi ty velmi známé patří přivtělené duše, které neodešly tam, kam odejít měly a místo toho "visí" na nás, připravují nás o energii a nejenom to. Duše mají vlastní vůli, démon nikoli, tím se od sebe docela podstatně liší. Jak? Démona nelze jen tak "ukecat" a odvést jako duši, protože nemá vlastní rozum, vyživují ho pouze naše emoce, nic jiného. Musíme ukecat "majitele" Ale pozor - často na nás visí duše, plná vlastních démonů a v takovém případě musíme nejdřív "poléčit" tuto duši, jinak se nám jí nepodaří odvést. Jak tedy taková příšerka (často příšera) vlastně vznikne a co od ní můžeme čekat?

Vznikne jednoduše V zásadě jsou dvě možnosti,

a) vytvoříme si jí sami, svými negativními emocemi, jako jsou například strach, závist, nenávist, bezohlednost, lhostejnost, sobectví atd.

b) nějaký "milý" černý mág pro nás démona "nezištně" vytvoří a pošle ho, aby nám škodil.

V obou případech to vyjde nastejno: zmíněná entita, démon, se začne propojovat s naším energetickým systémem, je vyživován určitou emocí a přesně tuto emoci zároveň zesiluje nám, aby měl, lidově řečeno, postaráno o potravu. Co z toho má démon? Sílu ke svému růstu, podobně jako třeba zhoubný nádor. Co z toho máme my? Narůstající problémy, psychické, zdravotní, finanční, pracovní, partnerské atd. Vzniká tak docela slušný bludný kruh, protože čím je nám hůř, tím více propadáme beznaději a nějaké negativní emoci, která nad námi začíná mít téměř neomezenou moc a tím posilujeme zmíněného démona, který se pilně snaží celý tento proces i nadále "vylepšovat". Výsledek? Často zcela nelogické problémy, které se klasickým způsobem řeší pouze těžko, nebo to není možné vůbec. Jedním z typických příkladů je úzkost. Skočí na nás obvykle náhle a od té doby se v tom "vezeme". Když už nemůžeme dál, zajdeme k lékaři, který nasadí typicky antidepresiva, nebo neuroleptika. Nám to na jednu stranu pomůže tak, že se úzkost zmírní. Pokud je však tento nepříjemný stav způsoben zmíněným démonem, potom se tento nezvaný (nebo často i zvaný) host začíná cítit nesvůj, protože se mu náhle omezil zdroj "potravy" a začne se snažit o to víc, aby v nás úzkostné stavy zase otevřel a zesílil.


Berte to prosím ale pouze jako příklad. Ne každá úzkost je způsobená cizí entitou, je to samozřejmě mnohem složitější! Příčiny mohou být fyziologické, karmické, genetické a mnohé další. My se však nyní budeme věnovat zmíněné cizí entitě, démonovi. Typickým příkladem může být třeba strach. Je to velmi nepříjemná emoce, která nám často naprosto spolehlivě zničí život, pokud přesáhne obvyklé meze, kterými jsou například nějaké krátkodobé, ohrožující situace. Permanentní strach je problém. Veliký problém. Chorobný strach znají dobře například schizofrenici a paranoici. Ti mají značně zesílené zejména vjemy, které považují za nebezpečné. Což může být bohužel téměř všechno. Ale trvalým strachem mohou trpět i jinak zcela zdraví lidé, často bezdůvodně. Typickým takovým strachem je obecný strach ze života. Ze ztráty zaměstnaní, z jakékoli změny, ze ztráty partnera (takže si raději ani žádného nehledáme) atd. Tato emoce přitom plní jednu z nejzásadnějších evolučních rolí - umožňuje nám přežít. Lze jí však přirovnat k ohni: pokud ho máme pod kontrolou, dobře nám slouží, v opačném případě nás ale zničí. Jak takový chorobný stav vznikne?


Často nejprve nenápadně. Občas se něčeho bojíme víc, než je obvyklé a teprve postupně zjišťujeme, že něco nejspíš není v pořádku. Případně na to vůbec nepřijdeme a svůj stav považujeme za normální. Teprve v okamžiku, kdy se nám hroutí život, zjišťujeme, že to asi zase až tak normální nebylo. V sedmdesátých letech minulého století proběhl zajímavý vědecký pokus. Výzkumníci vypěstovali několika myším samečkům negativní podmíněný reflex na dvě chemikálie, výrazně vonící po ovoci. Dělali to pomocí vůně a slabých elektrošoků. Po nějaké době stačilo, aby myšáci ucítili zmíněnou vůni a už skákali hrůzou z nepříjemné elektrické rány do pacičky. V tomto okamžiku připustili vědci myšáky k samičkám a nechali tak vzniknout jejich potomky. Jakmile byly mladé myšky schopné samostatného vnímání, dali jim přivonět k chemickým vůním, které tolik stresovaly jejich otce. Všechny mladé myšky reagovaly stejně, tedy bezdůvodným strachem a panikou. Na jiné vůně přitom se přitom tvářily naprosto standardně. Co z tohoto pokusu vyplývá? Že nám rodiče velmi účinně předávají své negativní zkušenosti prostřednictvím genů. Pokud tedy přijdeme do styku s něčím, co nám osobně nikdy neškodilo, ale našim rodičům ano, potom je značná pravděpodobnost, že budeme nelogicky reagovat velmi silně na podnět, který by nás jinak měl ponechat v klidu. Neneseme si tak v sobě nejen stará, karmická traumata, ale přebíráme také problémy od svých rodičů. To například v horoskopu často není vidět a přesto trpíme na něco, na co bychom trpět podle všeho neměli, ale přitom nám to předal jeden z rodičů, případně oba, každý poskytl svůj díl problémů (ale i pozitivních vlastností).


Dá se tedy říci, že ke vzniku nepříznivého stavu si v sobě obvykle neseme nějaké dispozice, které mohou být velice pestré. Tyto stavy se navíc mohou objevit a rozvinout kdykoli. Někdy nastanou před pubertou, pak mizí a objevují se znovu v dospělosti. Často k nim dochází v pubertě a mizí po dvacátém pátém roku věku, aby se objevily zase v přechodu, či dříve. Pokud se však objeví, od té doby se spíše zhoršují a nic nám na ně nezabírá, potom je vhodné podívat se i na případný výskyt výše zmíněného démona. Jak? Pokud jsme schopni meditace a pohledu sami na sebe spontánně, pak máme vyhráno. Jestliže tomu tak není, potom vyhledáme vhodného člověka, který nás buď navede, nebo se může podívat místo nás. Jak takový démon vlastně vypadá? Nemá obvykle žádný předem daný tvar, ale často se jedná o nehezké entity tmavých barev, které vidíme buď na celé postavě, nebo na některé z čaker. Často záleží, jak dlouho na nějaké potíže trpíme a jak jsou silné. Čím déle a čím jsou silnější, tím větší bude zmíněný útvar, tady bývá úměra docela přímá. U lidí, kteří mají nějaké problémy dlouhé roky, jde typicky o nepříjemný, černý, či tmavohnědý oblak okolo celé postavy, silně provázaný s jednotlivými čakrami a dobře spojený s jejich energetickým systémem. Při podání například antidepresiv potom můžeme vidět jakoby určité oddělení od zmíněné entity, která ale pouze vyčkává na svou další příležitost a navíc i tak nadále dotyčného ovlivňuje, i když ne tak silně, jako v případě, kdy člověk žádné léky neužívá. Obvykle ale nelze tyto potíže vyřešit pomocí standardní, alopatické medicíny zcela, lze je pouze potlačit.


Asi největším problémem při léčení choroby, způsobené takovým démonem, je naše vnitřní přesvědčení, že náš stav je vlastně jakýsi "bezpečný přístav" v rozbouřeném okolním světě. Což je přesně obranný mechanismus démona, který ale pouze využívá nastavení naší psychiky. Dalo by se to nejspíš označit principem "neberte mi hračku". Připadá vám něco divné a nelogické? Protože kdo by rád a dobrovolně trpěl. Nicméně tomu tak často bývá. A vzniká začarovaný kruh. Ego si trvá na svém, duše tiše pláče kdesi v koutku a my trpíme a netušíme proč. Přitom jsme si na celé situaci tak "krásně" zapracovali sami a velmi často dobrovolně.


Jestliže chceme něco alternativně vyléčit, musíme si nejprve uvědomit přesnou podstatu problému. Typicky - například jsme už dlouho sami, moc nás to trápí a ne a ne potkat toho pravého / pravou. Neuvědomujeme si ale, že problém je v našem chování, vyzařování, jednání. Takže ze svých problémů obviňujeme celý svět a těžko se můžeme vyléčit, když my sami přeci žádný problém nemáme. Tedy nejprve je potřeba, aby nám někdo ukázal podstatu našich potíží. Až potom se můžeme svobodně rozhodnout, že se buď vyléčit chceme, či nikoli. Jedna z osvědčených metod "otevření očí" je například kvantová homeopatie. Trpíme a nevíme proč. Pak narazíme na někoho, kdo nám aplikuje vhodné homeopatikum a světe div se - náhle je nám jasné, co děláme špatně a začneme toužit po změně. Homeopatický lék nám "otevřel oči". Tím došlo k potřebnému zlomu našeho vnímání a dál už je všechno relativně snadné. Velmi zjednodušeně.


Nyní tedy zbývá už jenom "závěrečná maličkost" - zbavit se příčiny problému. Už jenom tím, že jsme si uvědomili podstatu jeho vzniku, jsme učinili klíčový krok. Zbytek je pak pouze "technická záležitost". Jakmile si totiž něco uvědomíme a začneme podvědomě toužit po změně, okamžitě si velmi účinně obnovujeme správnou činnost svého energetického systému a pokud nám škodil výše zmíněný démon, tak ten nyní začíná být odstřižen od své podstaty a ztrácí nad námi vliv. Záleží však také na tom, jak dlouho jsme si ho pěstovali a jakou má skutečnou sílu. Někdy se démona zbavíme bez cizí pomoci a jindy ne. Mě se velmi osvědčilo požádat archanděly živlů o rozpuštění této entity a o následné pročištění celého energetického systému všude tam, kde někoho tato "příšerka" účinně ovlivňovala. Nicméně určitě existuje řada jiných metod, které jsou rovněž velmi efektivní. Pokud máte podezření, že vaše potíže způsobuje démon, pak můžete zkusit požádat archanděly živlů, aby ho rozpustili tak, že už nad vámi nebude mít žádný vliv. A nezapomeňte je také požádat, aby vám následně pomohli změnit vzorce nesprávného myšlení. Nemusíte se bát o démonovu duši, on stejně žádnou nemá. Je to jenom vaše vlastní entita, kterou jste si z nějakého důvodu vytvořili, nebo vám byla vytvořena někým jiným.


Jestliže se vám podaří výše zmíněnou metodou vyřešit jakýkoli problém, pak určitě uvítám, když se se mnou podělíte o vaše zkušenosti. Protože ty pak mohou pomoci i někomu dalšímu. A o to přeci jde v první řadě a proto také vznikly tyto stránky