Zajímavý poznatek s odváděním duší

O mém prvním osobním kontaktu s entitou, přivtělenou přímo na sobě, jsem psal v tomto článku . Výsledek zmíněného procesu byl okamžitě znát, ale přesto mě nakonec překvapilo, že jsem se s něčím podobným, přímo na sobě, setkal podruhé. Proč? Odpověď je jednoduchá: protože jsem si do té doby ničeho nevšiml ani já, ani vnímavější lidé z mého okolí.

Nedávno jsem se nechal iniciovat do všech čtyřech stupňů energetického systému Shamballa 1024 a ještě před vlastním zasvěcením jsem měl tři týdny provádět každodenní duchovní očistu prostřednictvím vět, které mi dotyčná mistryně zaslala mailem. Domnívám se, že právě toto čištění pravděpodobně pozvedlo úroveň mých vibrací natolik, že mi bylo umožněno postoupit na mé duchovní cestě dál a zmíněnou duši zaregistrovat. Případně nepozvedlo a byla mi udělena milost, nevím, nicméně výsledek považuji za podstatný a ten se rozhodně dostavil.


Ještě před zmíněnou iniciací do Shambally jsme si s přítelkyní udělali jeden z našich pravidelných, lehce spirituálních večerů, kdy se snažíme vzájemně pracovat sami na sobě, odstraňovat stará traumata, provádět regresní terapie a za pomoci archandělů živlů a také našich duchovních průvodců, snižovat dopady našich postulátů a karmy. Docela se nám to daří a tento večer nakonec dopadl ještě trochu jinak, než jsme původně očekávali. Postupujeme vždy tak, že si nejprve zavoláme archanděly a ti nám obvykle sami řeknou, čemu bychom se nyní měli přednostně věnovat. Následně se snažíme dosáhnout stanoveného cíle a když se nám to povede, ještě nás andělé dočišťují a léčí a teprve potom se zkontaktujeme se svými duchovními průvodci, kteří nám vždycky říkají zajímavé informace. Naprosto chápu, že tento popis zní většině lidí jako výplody mozku, ovlivněného houbičkovým čajem, ale já se halucinogenním látkám opravdu vyhýbám, ostatně můj Měsíc v Rybách mi často poskytuje dostatek zajímavých zážitků sám o sobě K čemu tedy při našem vzájemném léčení došlo?


Když jsme už byli téměř u konce a pragmaticky jsme se těšili na večeři, ještě než jsme požádali archanděly o mé dočištění, řekla mi najednou moje lepší polovička, že se jí na mě něco nezdá. To mě zaujalo, protože každý rozumný muž, vybavený dostatečnou úrovní pudů sebezáchovy, takové názory svého protějšku zásadně nepřehlíží "Něco na tobě je, asi nějaká duše, ne asi, určitě, mluví to na tebe, prý tě to strašně miluje." Začínal jsem tušit, že mi celý život nekomplikovala vztahy jenom ta první žena, kterou jsme s kamarádem Jindřichem odhalili v krušnohorském lese, ale tahle byla ještě zajímavější. Už jenom díky tomu, že po celý letošní rok přihlížela mému léčení druhých lidí a byla tak dostatečně poučená o tom, co jí čeká. Jakmile jí moje přítelkyně odhalila, dušička se plazila okolo mě a vztekle syčela, že mě miluje, patřím jenom jí a že ona nám na ty naše triky se svíčkami a anděly rozhodně neskočí. To nám bylo samozřejmě jasné a tak jsme jí nejprve ujistili, že bez jejího vlastního rozhodnutí s ní stejně nemůžeme udělat vůbec nic. To dotyčnou uklidnilo a teprve potom jsme začali pracovat na jejím zmíněném rozhodnutí "Víš, že mi ubližuješ"? "Neubližuju, miluju tě." "Víš, že nejsi živá"" "Vím a je mi to jedno, je mi s tebou dobře." "Co říkáš na mojí slečnu, nevadí ti?" "Trochu mi vadí, ale stejně nemá šanci, jsi jenom můj. A moc se mi líbí její energie a vibrace, má je příjemné." (Tak to jsme tedy dva.) "Jak jsi vnímala tu duši, co jsme odvedli na jaře, ta mě přeci také milovala, na ní jsi nežárlila?" "Ta mi tolik nevadila, byla mnohem výš, než já a jakoby u tebe jenom stála a pozorovala, neohrožovala mojí lásku k tobě. Já jsem ti mnohem blíž." "Pamatuješ si ještě, když jsi byla živá, měla fyzické tělo?" "Pamatuju, to bylo moc fajn, hlavně si pamatuju, jak to bylo nádherné, když jsme se milovali." "Jak je to asi dlouho?" "Nevím přesně, ale mnoho tvých životů, asi deset." "Dobře, zeptej se tedy andělů, jestli mi opravdu neubližuješ a pokud ano, ať ti ukáží, co tě čeká, pokud toho nenecháš." "Vida, dušička je vyděšená a pláče", hlásí mi moje vnímavá slečna. "Ok, takže zkusíme svíčku a ohřát ruce." "Prý to zná a nemyslí si, že jí to pomůže." "Ať to aspoň zkusí!" Za chvíli si už spokojená dušička hřála celé "tělo" se svíčkou v srdci. "Tak co, už půjde s anděly do světla, ví, že to pro ní bude lepší?" "Ano, ale není to jednoduché, doslova jí z tebe vytahují, byli jste pěkně provázaní, už je pryč, jde s nimi, ale ty máš po ní nepěkné energetické díry, v celé auře", hlásí mi znepokojená přítelkyně. "Aha", pokračuje, "začínají ti to léčit, vyrovnávají to, čistí, doplňují, už krásně záříš." Nakonec andělům děkujeme a ukončujeme sezení.


Nebylo mým prvním zjištěním, že se k zásadnějším duším dostaneme až po opakovaném sezení. V létě jsem pracoval s mladou slečnou, která na sobě zjistila velmi zásadní duši svého tragicky zemřelého dědy, až při třetí regresi. Teprve poté, co jsme dědu odvedli, se jí život naprosto zásadním způsobem proměnil, ale musela k tomu nejprve dozrát. Podobně si všímám u sebe, že mi narůstající doba praxe umožňuje pracovat se stále závažnějšími případy u druhých lidí, ale přesto mě výše popsaná dušička docela překvapila, protože se týkala mne samotného. Poučení ? ke všemu je potřeba dozrát, zvýšit vibrace, pochopit. Určitě jsem ale také zjistil určitá rizika, zejména když mi s oddušováním pomáhá "osoba velmi blízká": "Tak hele Slábo", zavrčela na závěr moje slečna a dala si pěstičky výhrůžně v bok, "už toho mám vážně dost!" "Cože?" Čeho?" "Těch tvých ženských, balí se to na tebe jak mouchy na mucholapku, všechny tě strašně milujou a jak k tomu jako přijde můj žárlivý Měsíc ve Štíru?!!!"