Zajímavé poznatky o délce života

Morčátka patří mezi velmi oblíbené domácí mazlíčky a když se s nimi správně zachází, užijeme si s nimi spoustu legrace, aniž bychom je přitom stresovali. Problém je jinde - délka jejich života se pohybuje mezi šesti, až deseti lety a za tuto dobu nám tato milá a nekonfliktní zvířátka silně přirostou k srdci. Když pak přijde čas rozloučení, nejedná se o nijak radostné chvíle. Měl jsem tu čest jednomu milému morčátku, společně s dvěma dalšími úžasnými lidmi, prodloužit a zkvalitnit život o téměř půl roku. Což je vzhledem k délce morčecího života opravdu pozoruhodná doba...

Příběh začal klasicky před téměř sedmi roky - kamarádka se rozhodla zpestřit svůj život dvěma hladkosrstými slečnami, klasickými trikolórkami, které zahlédla v nabídce na internetu, byla to láska na první pohled a bylo to také úžasných šest let společné zábavy. Obě sestřičky radostně dováděly, jak se na morčátka sluší, jenomže - jedna z nich byla výrazně živější, hravější, vynalézavější, čilejší a to nejsou u býložravých hlodavců právě dobré dispozice pro dlouhý život. Proč? Čtěte dál A tak mi majitelka morčátek před půl rokem poprvé zavolala a zněla zoufale. Její oblíbené morčátko hubne, je smutné, polehává a váží pouhých sedm set gramů. Veterinář na nic nepřišel, jenom nasadil vitamíny a doplňky stravy, které se protestující chlupaté slečně musely podávat stříkačkou přímo do tlamičky. Tady poprvé výrazně a účinně zabrala kombinace Shambally a prosby o léčení k archandělům živlů. Samička začala zase jevit zájem o život a za týden vážila přes osm set gramů. Po nějaké době se situace opakovala. To už jsme zvířátko léčili přímo s její majitelkou, která s anděly mluví dobře. Ti jí vysvětlili, že morčátko už má svoje odžito, ale že určitý prostor pro zlepšení tady stále je. Pak se začali malé, tříbarevné slečně věnovat a archanděl Michael nás na závěr sezení upozornil na tmavé místo v bříšku, tehdy jsme si mysleli, že se jedná o problém na střívku. Kdepak, ale nepředbíhejme.


Po dvou měsících se situace znovu opakovala a tentokrát moje metody příliš nezabíraly. A tak smutná kamarádka poprosila paní Libušku Pánkovou z Brna, ta připravila na dálku Bachovky, vysvětlila několik věcí a zvířátko se zase zázračně uzdravilo a přibralo na váze. Když jsme se později ptali andělů, opět nás upozornili, že "její tělíčko už má svoje odžito". Ale přesto nám opět pomohli. Když pak před měsícem nezabírala už ani paní Pánková, požádal jsem ještě svého kamaráda, úžasného člověka Jindřicha Sidrise.. Ten si promluvil přímo s dušičkou morčátka a opět se stal zázrak. Morčecí slečna začala zase řádit jako zamlada, přibrala na neskutečných devět set dvacet gramů a společně se sestřičkou poletovala v papírových taškách, stavěly si chodbičky v položených dekách a obě se cpaly jak nezavřené. A pak přišla osudná středa. Ráno ještě stálo morčátko nad miskou a jeho hladové a hlasité kvíkání vzbudilo celou rodinu. "Snííííídaněééééééé, sakra!", to bylo úplně jasné Jenomže když se kamarádka vrátila z práce domů, tříbarevná holčina ležela apaticky v koutě klece a nejevila o nic zájem. A tentokrát už žádné naše léčení nepomohlo. Zkusil jsem to ještě s mojí známou, která rovněž umí mluvit s anděly a ti už jí řekli jasně, že máme morčátko nechat být, že potřebuje hlavně klid. A opět a tentokrát důrazně opakovali, že už má svoje odžito a že její tělíčko je prostě opotřebované. Už měsíc jsme věděli o jejím zhoubném nádoru na vaječníku, jenom nám nedocházelo, jak zničující pro ní asi byl. A zase - andělé nám k tomu řekli že pro samičku je velmi nepřirozené nemít mláďata a že se není čemu divit. A pak přišel ten smutný den, kdy nás naše malá kamarádka definitivně opustila. Nikdy bych nevěřil, jak hodně může člověka zasáhnout smrt zvířátka, ale citové pouto se za dlouhé roky soužití vytvořilo opravdu hluboké. Zbyla tu smutná rodina a opuštěná morčecí sestřička, což je další nevýhoda, pokud chováme pouze dvě zvířátka


Morčátka jsou tvorečkové společenští, ale v tomto případě se dá mluvit o určitém štěstí v tom, že jako první odešlo zvířátko, které bylo mnohem více kamarádské, než jeho často nerudná sestra. Ta je teď sice poněkud více apatická, několikrát denně očichává klec a smutně, tlumeně kvíká, ale opačně by to asi bylo horší. Důležitá je ale jiná věc - jak zásadní vliv má na délku života temperament zvířátka. Morče je z podstaty vegetarián a na rozdíl od lidí mu nadměrná aktivita evidentně nedělá dobře. Srdíčko a nejenom to má prý dopředu odměřený počet úderů, to nám ostatně andělé mnohokrát naznačovali. A zřejmě i proto se malá, tříbarevná slečna, na rozdíl od své mnohem línější a pohodlnější sestřičky, dožila nižšího věku. Přesto jsme jí ale prodloužili život o půl roku a pozor - jednalo se o život kvalitní, plný morčecích her, skotačení, dovádění, baštění a dalších radostí. Její tělíčko odcházelo "tam nahoru" dobře živené a tyto energie si přenese i do svého dalšího zrození. Když morčátko umřelo plačící kamarádce v náručí, ta intuitivně vycítila, že musí ještě počkat a dál se své maličké přítelkyni věnovat. A tak jí stále držela v náručí a protože vidí auru, pozorovala, jak zvolna a v několika vláknech odchází dušička zvířátka do světla. Po asi třech hodinách kamarádka najednou věděla, že už může malé tělíčko nechat být, že vše důležité bylo právě dokonáno. Teprve potom uložila opatrně a s úctou své mrtvé zvířátko do krabičky, ve které ho později pochovala na zahrádce. A vyslala za ní v myšlenkách poděkování za ty krásné, společné roky radosti a her, které jim bylo oběma dopřáno si užít.


Zaujala mě ale jedna věc a to předem daná délka života. Je to tak jenom u morčátek, nebo i u lidí? Že aktivnější život u hlodavců znamená zároveň život kratší, je už vědecky dokázáno, ale jak je tomu u nás? Můžeme ovlivnit délku života? Moje vlastní zkušenosti naznačují, že ano. Někdo to dělá směrem do mínusu, někdo do plusu. Vždycky je však možné život zkvalitnit a prodloužit, pokud si to ovšem skutečně přeje duše dotyčného. U lidí, jakožto vyšších živočichů, je prokázána výrazně vyšší schopnost řídit své biologické procesy prostřednictvím duše. Pokud se nám tedy podaří dostatečně motivovat duši, můžeme vyléčit tělo. Zvířátka to mají zřejmě složitější, žijí přítomností a budoucnost je v podstatě vůbec nezajímá, podobně jako malé děti. To jsou ovšem zajímavé filozofické otázky a s postupující terapeutickou a léčitelskou praxí mi dávají čím dál větší smysl. Určitě se jim budu na těchto stránkách do budoucna ještě hodně věnovat...