Na padáku z Roudnice do Úštěka a zpět

V pátek 23.7.2004 jsem se "čistě náhodou" vzbudil ve čtyři hodiny a ihned mi bylo jasné, že je zapotřebí rázného činu. Nebe bylo jasné a vítr nefoukal žádný, o čemž svědčil i sloup kouře z kralupské chemičky, který stoupal kolmo vzhůru v poklidném ranním vzduchu. Naházení motoru, padáku a tašky s věcmi do auta bylo dílem okamžiku, nepochybně k radosti pokojně spících sousedů, které výtah, jezdící se mnou nahoru a dolů před pátou hodinou ranní, jistě nijak výrazně nerušil)

V půl šesté jsem byl již kompletně nachystán na široké ploše roudnického letiště, s motorem vrčícím pokojně za mými zády a pravou rukou nedočkavě připravenou na plynu. Už jsem jenom čekal, až slabý větřík odfoukne tenkou vrstvu přízemní mlhy. Vtom přišel správný okamžik a já radostně stiskl páku, ale motor, běžící v ranní mlze na volnoběh příliš dlouho, náhle zhasl. Záchranu mi nečekaně poskytl kamarád, který přiběhl a trhnutím za vrtuli mi motor znovu nahodil. Teď již nic nebránilo startu, stačilo pouze rozběhnout se kupředu, přidat plyn a po slastném zhoupnutí se posadit do sedačky. Ranní mlhy těsně nad plochou byly fantastické a Říp vyčníval nad bílé moře jako ostrov jistoty Na fotografii vpravo dole je Bezděz.


Po nezbytném zdokumentování plochy letiště jsem vystoupal do cca šesti set metrů nad zem, abych mohl zjistit odkud vlastně fouká vítr. Jeho směr byl v této výšce zhruba severovýchodní a proto jsem zamířil přesně proti němu - k Úštěku a Velkému sedlu. Motorový padák je sice skladné a příjemné zařízení, jeho hlavní nevýhodou je však nízká rychlost, která se za bezvětří pohybuje okolo 32 kilometrů za hodinu. Nyní padák letěl zhruba 25 km/h a tak jsem se zvolna sunul na severovýchod a občas fotil středočeskou krajinu pod sebou.


Kvalita fotografií není kvůli lehkému rannímu oparu a také zmenšení příliš veliká, ale i tak by z nich mělo být patrné, jak vlastně naše země z výšky vypadá. Let probíhal klidně a padák se nijak nehoupal, motor si spokojeně předl a na palubě vládla dokonalá pohoda. Rozhlížel jsem se blaženě po krajině a vychutnával vzduch, který v této výšce (cca 1200 metrů) už nebyl nijak zatížen průmyslovými exhalacemi.


Cesta zpět ubíhala rychle, okolní vzduch krásně voněl a pode mnou se rozprostírala typická krajina středních Čech s řekou Labe. Vzduch byl až neuvěřitelně klidný a já jsem byl nadšený nádherným letem ve výšce zhruba 1300 metrů nad terénem. Můj foťák nezahálel a i přes slabý opar jsem pořizoval poměrně zajímavé záběry krajiny, která pode mnou rychle ubíhala.


Střední Čechy jsou velmi ploché a dalo by se říci, že i nezajímavé, ale to je pouze zdánlivý dojem. Úrodná pole nám posktytují obživu a to i přes veškerý technický pokrok. Naši předkové jistě věděli, proč se usadili právě v úrodné labské nížině a z fotografií si jistě uděláte představu o rozlehlosti naší krásné země. Meteorologická situace tohoto rána byla typická spíše pro podzimní den - vítr sílil úměrně s výškou a na zemi se pohybovaly různé mlžné útvary. Posuďte sami, jestli je typické, potkávat uprostřed léta takovéto obláčky, které se sunou doslova několik metrů nad zemí. Globální klimatické změny dělají své a já jenom doufám, že se nejedná o trvalý efekt, ale pouze o dočasnou anomálii a příští léto bude opět normální. Napravo je zdymadlo na Labi u Bohušovic.


Roudnické letiště se blížilo a já byl dostatečně vysoko, takže jsem bez obav vypnul motor a čtvrt hodiny zvolna klouzal v tichu vzduchem. Vítr svištěl ve šňůrách padáku a já jsem se občas jen tak pro radost zhoupl do všech stran. Následovalo přiblížení na dráhu a ukázkové přistání poblíž auta. Rychle jsem zabalil výstroj a po půl deváté jsem již v práci spouštěl počítač. Krásný výlet mě ale dobře naladil na několik následujících dní...