Kacanovy jsou malá a spíše rekreační vesnička na kraji krásné přírodní rezervace - Českého ráje. Zajímavé jsou zejména skalními reliéfy, které v průběhu let 1939 až 1978 vytesal do okolních pískovcových skal místní sedlák Vojtěch Kopic. Přečtěte si záznam autentického rozhovoru s jeho dcerou, který natočila Česká Televize v dokumentu nazvaném "Příběh pískovcových skal":

Libereckou ZOO a přilehlou botanickou zahradu jsem navštívil už v dobách raného mládí a i když je pravda, že dnešní podoba obou zahrad se nedá s dřívejší srovnat (došlo k výraznému zlepšení), vždycky to bylo místo, kde jsme strávili prohlídkou značný počet hodin. Zahrady leží v klidné čtvrti a pokud budete někdy plánovat sobotní či nedělní výlet, rozhodně se sem zajeďte podívat. Vstupné do obou objektů vás vyjde na sto korun pro dospělého, dítě platí myslím poloviční cenu. Já jsem navíc měl letos, tj. v červenci 2002 veliké štěstí - viděl jsem totiž mláďata velmi vzácných bílých tygrů...

Kokořínsko lze bez pochyby označit za turisticky velmi příjemný kraj. Toto na první pohled odvážné tvrzení mohu potvrdit výskytem zajímavého jevu - přestože během letních měsíců je zde dostatečné množství vláhy, která bez problémů zlikviduje i goretexovou obuv, v zimě se tu snad nikdy nevyskytne hluboký sníh, který by bránil chůzi a způsobil tak zákeřně smrt nevinného turisty. Nevím, čím je tento bezpochyby zajímavý úkaz způsoben, ale pravdou je, že v zimě můžete pohodlně podnikat pěší výlety v tomto krásném kraji zcela bez obav, ze si vaše drahocenné boty znečistíte blátem.

České Středohoří je zcela ojedinělým útvarem a to nejen Evropského, ale dá se bezpochyby říci i světového významu. Typické kužely prastarých sopečných vrchů, nyní zcela pokryté bujnou vegetací , vytváří zvláštní přírodní ráz a pokud budu mít dostatek času, rád bych na těchto stránkách během roku o Středohoří napsal více článků. Mnozí z vás jste jistě slyšeli o neustálých sporech ekologů s vládou a Ústeckým krajem o dostavbě dálnice D8. Je to těžké - dálnice někudy vést musí a dle mého názoru její projektanti zvolili trasu, která je z hlediska zásahu do přírodního rázu ještě nejméně bolestivá. Těch nejhezčích míst se nijak nedotkne, dle mého názoru napáchá méně škod, než četné soukromé lomy, které zcela likvidují některé středohořské kopce necitlivou těžbou kamene. O tom ale více až v dalších článcích.

O Kokořínsku jsem na mých stránkách psal již více článků, tentokrát mě zlákalo krásné podzimní počasí a tak jsem se vydal do Zakšína, odkud vede pověstná žlutá cesta přes poustevnu, ukrytou vysoko ve skále. Cestou jsem pořídil značné množství velmi pěkných záběrů a později mě napadlo, že by se fotografie mohly líbit i návštěvníkům mých Oranžových stránek...

O chorvatském ostrově Mljet jsem se dozvěděl z různých zdrojů, všechny zprávy však hovořily o tomto národním parku jako o skutečné perle v Jadranském moři. Vzhledem k tomu, že z mé oblíbené dovolenkové lokality Pelješac jezdí na Mljet sezónní lodní linka, na jeden z mých rekreačních pobytů v HR jsem si vzal větší rezervu finančních prostředků a hned prvním červnovým trajektem vyrazil na průzkum ostrova za účelem ověření pravdivosti informací.

Začátkem jara 2005 mě zaujal článek jakéhosi reportéra z IDNESu, který obsahoval popis hrdinského výstupu dotyčného autora na horu Sv. Ilja v chorvatském národním parku Biokovo. Zmíněné reportážní dílko bylo plné popisů hrůzných zážitků, kdy se odvážlivec vyčerpaně plazí ve spalujícím vedru rozžhavenými skalami, obklopen stovkami prudce jedovatých hadů a při sestupu skončí zcela dehydratován, protože si s sebou vzal pouze šest litrů vody, což mu dle jeho vlastních slov "pochopitelně nemohlo stačit".