Potápění je velmi zajímavý sport, ale vzhledem ke skutečnosti, že mé plavání připomíná spíše boj o život, jsem ho dlouhá léta z bezpečnostních důvodů ignoroval. Z kamaráda, který mě letos do Chorvatska doprovázel, se však vyklubal potápěč a tak když k mému úžasu ráno po příjezdu vybaloval z tašky kompletní neoprénovou výstroj, automatiku a žaket, vzbudil ve mě touhu po poznání tajemných podmořských světů.

Větší chorvatská vesnice, nebo malé městečko mají podobné rysy, jako starý Dubrovnik, ale vládne zde útulná atmosféra a také kontrasty jsou tu daleko větší, než ve městech. Pojďte se tedy nyní vypravit na virtuální prohlídku malého přímořského městečka Janjina na Pelješaci.

Po moři i souši v Chorvatsku plave, běhá i létá celá řada živočichů a záleží jen na lokalitě a vaší šikovnosti, s kolika zástupci místní fauny se tu vlastně potkáte. Již obyčejné ploutve, brýle a šnorchl vám otevřou pohádkový podmořský svět, který vás ohromí svou krásou a množstvím ryb, ježků, krabů i chobotnic.

Chorvatský Dubrovnik je snad nekrásnějším městem na Balkánském poloostrově. Staré domky, obdivuhodně integrované do spleti uliček, průchodů, podchodů a můstků ve vás bezpečně zanechají hluboký a nesmazatelný dojem. Město samotné, zejména stará část má neopakovatelnou atmosféru, kterou je potřeba osobně zažít a pocítit.

Chorvatské moře patří bezesporu k nejkrásnějším v Evropě, podobné kontrasty hor a azurově modré barvy můžeme spatřit snad už jen na Kypru, ale ten je svými cenovými relacemi pro běžného Čecha poněkud jinde. Zdejší moře určitě uspokojí i náročnější turisty a Chorvaté jsou zejména vůči Čechům poměrně přátelští a pohostinní.

Chorvatsko je českým turistům známé především jako levný způsob dovolené u moře, či u Plitvických jezer. Já se však na všechno snažím dívat hlubším pohledem a proto jsem zde pro vás pod dojmem týdenní dovolené v roce 2001 připravil několik stránek o zemi, jejíž historie je stejně zajímavá, jako pohnutá...

6.9.2000 - Středa v pralese boubínském

Motto: "Pojď se mnou má milá, projdem Boubín, tam se nádherně spí a dobře jí"

Stará písnička socialistické éry


Nevím jak ostatní, ale já spaní na Boubíně neplánuji, jídlo však ano - ono ujet devadesát kilometrů na kole vyžaduje přísun paliva a to v množství, odpovídajícímu aktuální spotřebě. Soused, spoluobyvatel chaty mě poučil, že cesta na Vimperk je víceméně blbost, neboť zpátky je to moc do kopce. Vyjedu tedy klasicky na Tříjezerní slať, Modravu a Kvildu a pak sjíždím na Borovou Ladu a Vltavici. S děsem v očích zjišťuji, že nemusím téměř třicet kilometrů vůbec šlápnout, neboť silnice neustále klesá. "Teda, to bude ale návrat", říkám si s důvodnými obavami.