Letošní rok byl díky mému zaměstnavateli poněkud hektický a Vánoce se odehrávaly v podobném duchu - jedna návštěva střídala druhou a potřebný klid a pohoda se jaksi nedostavovaly. Pozvánek na Silvestra jsem obdržel hodně a jsem za ně opravdu vděčný, ale pracovní pohotovost mě přidržela v blízkosti Kralup. Moje duše volala po klidu, stejně jako beduín po oáze a já jsem se nakonec rozhodl vyzkoušet několik praktických rad z knihy "Jak přežít ve volné zimní přírodě", která pojednávala o výcviku britských speciálních jednotek SAS

Abych se přiznal, jakožto typický odchovanec socialistického školství jsem o existenci Budče prakticky vůbec nic nevěděl a když jsem se tam letos víceméně náhodou dostal, byl jsem velmi překvapen starobylou atmosférou, která tam všude vládne. Povedlo se mi to ve všední den a protože pracuji v Praze do sedmnácti hodin, dorazil jsem do vesničky Zákolany až na sedmou hodinu večerní. Ne že by snad ležela Budeč tak daleko od Prahy, ale doma jsem raději odložil kravatu, abych případné keltské duchy příliš neděsil)

Kokořínsko je krásný kraj a tento článek o něm určitě nebude poslední, ale na druhou stranu jak říkal kdysi v jednom populárním českém filmu neméně populární dětský herec: "Jů, tati, tady je to samá skála" a já bych nerad Internet zatěžoval nadměrným množstvím kamení) Pískovcové útvary jsou ale nádherné, odpočinek na cestách mezi nimi účinný a proč si neudělat hezký výlet, když se navíc jedná o místo strategicky položené přímo ve středu naší krásné země?

O jednom výletu do Krušných hor jsem psal už v tomto článku. Tenkrát bylo poněkud uplakané počasí, kdežto 29.6.2002 bylo krásně a hlavně jasno, což mě jednoznačně zlákalo k dalšímu pobytu na krušnohorských pláních.

Sobotní seminář Reiki 1 ve Veselí nad Moravou se chýlí ke konci a zbývá otázka, co s načatým večerem. Do Prahy je v krásném letním počasí škoda jezdit a tak s povděkem přijímám nabídku svých moravských přátel na malý nedělní výlet do Bílých Karpat. Původní úmysl využít služební Oktávii jakožto provizorní ložnici byl zamítnut mými hostiteli s tím, že na jejich chatě u potoka v Karpatech je místa dost. Po osmé hodině večerní jsme se tedy vydali všichni na půlhodinovou jízdu do našich pohraničních hor.

Labské pískovce zná snad každý občan naší poměrně mladé republiky, Pravčická brána a svezení loďkou v Soutěskách patří k "povinným" turistickým zkušenostem většiny Čechů obecných). O existenci méně známých, ale možná ještě krásnějších lokalit ví ale málokdo, což v pozitivním náhledu na věc zajišťuje dokonalý přírodní zážitek, jež není kažen hordami povykujících Sasíků a neukázněných mastňáků, kteří všude pohazují obaly od Tatranek...

V sobotu 9.6.2002, tedy na Medarda bylo tradičně krásné počasí - z šedivého nebe se lily proudy vody a po horách putovaly cáry mlhy. Přirozeností každého člověka je zalézt ke kamnům či kachlové peci a nevystrčit ani nos, ale malá procházka po horském lese může mít i v dešti svůj půvab. Záleží vždycky na tom, jak se umíte dívat...