Dělená strava

Smyslem konzumace dělené stravy je odlehčit zažívacímu traktu a zamezit tvorbě toxinů ve střevech. Různé potraviny vyžadují různé prostředí v žaludku pro trávení, takže když sníte například vepřové maso s knedlíkem, žaludek vyloučí současně kyselé i zásadité trávicí šťávy, které se ovšem vzájemně neutralizují a potrava je natrávena velmi nedostatečně, čímž následně dochází ve střevech k zahnívaní s tvorbou nebezpečných toxinů. Ty pak prochází střevními stěnami a zamořují organismus. Je to jedna z hlavních příčin většiny civilizačních nemocí, z těchto důvodů používá dnes mnoho klinik z celostním způsobem léčby tzv. Colon hydroterapii, což je radikální vyčištění tlustého střeva na principu klystýru. Toto vyčištění dokáže téměř zázračně zlepšit zdravotní stav zejména u lidí, kteří jsou v otázkách stravy velmi neukáznění.

Pojďme se podívat na jednotlivé skupiny potravy, které by neměly být konzumovány společně, ale s určitými přestávkami, jejichž délka závisí na stravitelnosti přijaté potraviny. Tak například běžné ovoce snědené na lačno strávíme zhruba za hodinu, kdežto maso za čtyři. Oblíbenou českou specialitu vepřo-knedlo-zelo trávíme často až dvacet hodin, moučné knedlíky a pečené maso je totiž pro náš trávicí systém jedna z nejhorších kombinací.


První skupinou, která by se neměla míchat v žaludku s ničím jiným, je ovoce. Sladké čerstvé plody vyžadují zcela specifický způsob trávení vzhledem k vysokému obsahu cukrů i enzymů. Lze konzumovat současně ovoce čerstvé i sušené, ale například propagované vločky, nebo lupínky s čerstvým ovocem jsou dietní chybou. Jezte ovoce nalačno, nejlépe hned po ránu a po něm si dejte alespoň hodinu přestávku. Sušené ovoce je chuťově lepší a stravitelnější, pokud ho na několik hodin namočíte do malého množství vody, která se do ovoce téměř vstřebá vy si alespoň nevylámete zuby na sušených meruňkách. U meruňek je třeba konstatovat jednu zásadní skutečnost a to sice jejich způsob konzervace. Krásné oranžové meruňky jsou totiž vždycky sířené. Občas lze sehnat drahé nesířené meruňky v prodejnách Country-Life. Vypadají nevábně, ale chuťově jsou znatelně lepší a hlavně - zdravější. Podobně se sířením ošetřují i další druhy ovoce, tedy například papája a ananas. Buďte tedy při výběru opatrní a snažte se nekonzumovat sířenou potravu příliš pravidelně.

Druhou specifickou skupinu tvoří mléko a mléčné výrobky obecně. Nejdříve je třeba podívat se na mléko z hlediska jeho vhodnosti pro organismus. Žádný jiný tvor na světě nekonzumuje mléko v dospělém věku, pouze člověk tvoří výjimku. Mléko jakožto potravinu zařadil do jídelníčku současně se vznikem zemědělství, víceméně jakožto druhotný a nenáročný zdroj bílkovin. Nikdy však nebyla spotřeba mléka tak obrovská, jako v tomto století. Masový rozvoj průmyslu a konzumní ekonomiky způsobil, že se z mléčného průmyslu stal byznys s téměř neuvěřitelným obratem. A teď se dostáváme k hlavnímu problému současné mléčné výživy a tím je současná technologie úpravy mléka.


Veškerá živá strava je pro člověka příznivá, takovou živou potravinou je i čerstvé mléko. Pokud se mléko pije přímo po nadojení, nebo maximálně po krátkém ohřevu na osmdesát stupňů (eliminace parazitů), jeho reakce v organismu je zásaditá a s trávením není žádný problém. Aby však mléko v obchodech vydrželo, musí se upravovat. Pasteruje se, egalizuje a co hlavně - homogenizuje se tuk. Mlékárny se předhánějí v dobách trvanlivosti, což přineslo další negativní prvek - trvanlivé mléko v krabicích, ošetřené technologií UHT. Takže egalizované a homogenizované mléko se navíc ultravysokou teplotou ohřeje a v mnoha případech doplňuje o různé stabilizátory a emulgátory. Výsledkem je směs anorganických i organických chemických látek s velmi negativním dopadem na lidský organismus, prakticky nestravitelná a navíc odebírající vápník z kostí. Její silně kyselou reakci totiž tělo vyrovnává vápníkem, který je tak odebírán z kostí a zubů, takže teorie o doplňování vápníku pomocí zdravého a ničím nenahraditelného mléka jsou přinejmenším zcestné. Mléko za socialismu bylo podstatně zdravější, než dnešní krabicové a dlouhotrvanlivé sáčkové. Dřívější sáčkové nebylo totiž ošetřováno tak drastickými způsoby, jako dnes.


Lidé jsou v současné době přeci jenom přemýšlivější tak spotřeba mléka klesá, proti čemuž bojuje současná vláda například snahami o plošné znovuzavedení mléčných svačinek do škol a školek. Je to logické, ekonomika stagnuje a děti se nemohou bránit. Proto tedy buďte rozumní a pokud nemáte zdroj čerstvého mléka, dejte přednost kysaným výrobkům, což jsou jogurty, acidofilní mléka, kefíry, kysaná smetana a podobně. V tomto případě budete mít alespoň trochu jistoty, že nejíte výrobky přesycené penicilínem, jinak by totiž nezkysaly, ale shnily. Preventivní "ošetřování" krav penicilínem je totiž obrovským nešvarem moderní zemědělské velkovýroby, jehož cílem je zamezení nadměrnému onemocnění dobytka ustájeného v doslova nelidských a nepřirozených podmínkách velkokapacitních kravínů, kde zvířata tráví většinu svého života stojíce po kolena v hnoji a s minimálním přístupem světla. Se šťastnými kravičkami Milka, vesele běhajícími po šťavnatých alpských loukách nemají české hovězí ekvivalanty vůbec nic společného. Nadbytek penicilínu pak vesele vypijeme v litrech mléka a lékaři se diví, že na dříve běžně léčitelné choroby už nezabírají ani ta nejsilnější antibiotika.


Teorie na vhodnost kombinace mléka s masem se různí, avšak z hlediska živočišného původu obou potravin je možno je kombinovat. Zejména kysané výrobky jsou poměrně stravitelné a je li maso spíše bílé, není pro organismus žádným problémem. Mléko je možno dále kombinovat s vejci a zeleninou. Zeleninu lze jíst s masem, mlékem i vejci a to syrovou, dušenou i vařenou.

Maso, paštiky a uzeniny je možno kombinovat s mléčnými výrobky a vejci, jako přílohy lze použít zeleninu dušenou, vařenou i syrovou - záleží to pouze na chuti a také na ročním období. Nevhodnou přílohou je rýže, těstoviny, brambory a knedlíky. Tyto potraviny obsahují škroboviny a s masem jsou stravitelné pouze velmi obtížně. Brambory považuji z uvedeného výčtu nevhodných příloh za nejmenší zlo, jejich obsah škrobu se v jednotlivých odrůdách značně liší a v některých případech je natolik malý, že při trávení s masem nevadí. Například rané odrůdy jsou výrazně vhodnější, než škrobnaté zimní.

Třetí skupinu tvoří obiloviny a škroboviny. Do této kategorie spadají nejen celá zrna (kroupy, pšenice, oves, jáhly, rýže), ale také těstoviny, brambory, vločky, pečivo, knedlíky a ostatní výrobky z mouky. Tato skupina je kombinovatelná se zeleninou v libovolné úpravě, živočišné bílkoviny jsou v její přítomnosti obtížně stravitelné. Rovněž vařené luštěniny nejsou příliš vhodné v kombinaci se škrobovinami, neboť jsou to také bílkoviny.

Luštěniny lze ostatně považovat za samostatnou čtvrtou skupinu potravy. Vzhledem ke svému obsahu rostlinných bílkovin jsou sice dobře stravitelné (některé jejich bílkoviny jsou dokonce esenciální), ale kombinace se škrobovinami z hlediska dělené stravy příliš vhodná není. Podávat luštěniny s masem je rozhodně dietní chybou, oblíbená česká hrachová kaše s párkem či uzeným je kombinací rostlinných a živočišných bílkovin a jejich vzájemný trávicí proces není jednoduchý. Vhodnou přílohou je opět zelenina na libovolný způsob. Při vaření luštěnin je dobré použít trochu cibule a malou mrkev, solíme až těsně před slitím vody. Výborným kořením při vaření luštěnin je kousek mořské řasy Kombu, která se dá zakoupit v prodejnách racionální výživy.


Luštěniny jsou sice výborným přírodním zdrojem bílkovin, maso však nenahrazují. Na rozdíl od masa jsou svým energetickým charakterem silně Jin a není dobré jíst jich větší množství. Ve větším množství, či pravidelném nadbytečném příjmu dochází stejně jako u masa k nadměrnému zatěžování ledvin nadbytečným příjmem bílkovin. Množství bílkovin se výrazně liší v závislosti na množství vydané fyzické námahy, těžce pracující a sportovci mohou tyto látky přijímat ve větší míře na rozdíl od lidí, jejichž denní energetický výdej je minimální. Luštěniny na rozdíl od masa neobsahují všechny esenciální aminokyseliny pro stavbu bílkovin v organismu. Tento fakt má ale rozdílnou působnost na každého jednotlivce, neboť některý organismus si vystačí s bílkovinami rostlinnými, jiný naopak potřebuje nezbytně nutně pro stavbu buněk živočišné aminokyseliny.