Právě jsem se oddával příjemné koupeli v horském hotelu po náročné běžecké tůře, když mi zvoní telefon: "Co chceš?", ptám se značně podrážděně svého kámoše a kolegy Jardy Pecky, jehož jméno mi výsměšně blikalo na displeji mobilu zn. Nokia 6230. "Podívej se z okna směrem na kopec" zazní ve sluchátku. "Vidíš to?" ozve se pro jistotu. Zírám na postavu, zapadlou po prsa ve sněhu v prudké stráni. "Vidím, co blbneš, vole?" zeptám se nevěřícně. "Ále, chtěl jsem se přesvědčit o existenci té cesty" zazní nepřesvědčivá odpověď....

V pátek 23.7.2004 jsem se "čistě náhodou" vzbudil ve čtyři hodiny a ihned mi bylo jasné, že je zapotřebí rázného činu. Nebe bylo jasné a vítr nefoukal žádný, o čemž svědčil i sloup kouře z kralupské chemičky, který stoupal kolmo vzhůru v poklidném ranním vzduchu. Naházení motoru, padáku a tašky s věcmi do auta bylo dílem okamžiku, nepochybně k radosti pokojně spících sousedů, které výtah, jezdící se mnou nahoru a dolů před pátou hodinou ranní, jistě nijak výrazně nerušil)

Na pátek 9.7.2003 meteorologové předpovídali slabý západní vítr o maximální rychlosti do tří metrů za sekundu. Mé letecké srdce zajásalo. Západní větry mají totiž často jednoho společného jmenovatele a tím je jejich rychlost, která je často tak vysoká, že neumožňuje motorovému padáku vůbec vzlétnout. Tentokrát to ale vypadalo slibně a zběžná ranní kontrola povětrnosti byla příslibem zajímavých letových zážitků. Hodil jsem do auta motorovou krosnu a ještě v průběhu dne kontroloval na meteostanicích vývoj počasí. To se ale do večera naštěstí nezměnilo. Vítr stále foukal směrem k 85 kilometrů vzdálenému Liberci a tak jsem se rozhodl uskutečnit svůj malinko odvážný plán.

Skalní milovníci českého jazyka se pravděpodobně chytají za hlavu při spatření titulku této stránky, (jako bych už slyšel ty poznámky): "Když už si chodí na výlet s opeřencem, budiž, ale ani tento známý český noční dravec si přeci nezaslouží veliké písmeno na začátku." Tato Sovička si ale veliké písmeno rozhodně zaslouží. Jednak se jedná o název malého, českého, moderního, ultralehkého letounu a jednak je tento stroj pod výše uvedeným názvem zaregistrován na Úřadu pro Civilní Letectví (ÚCL, neboli jak říkají někteří zlí jazykové - Úřadu pro Celkovou likvidaci Letectví). :o)

Začátky jsou často těžké, jak ostatně praví i známé české přísloví. Téměř rok a půl jsem nevstoupil do letadla s padákem na zádech, od jedné tragické události v Monaku na jaře roku 2001. Nebylo už nikoho, kdo by mě vedl a hlavně - nikoho komu bych věřil. Navíc jsem zakoupil výbavu na paragliding a začal poletovat vlastní silou po vyhlášených českých i rakouských kopcích. Avšak jak praví další moudré české přísloví - stará láska nerezaví a tak se v mém srdci opět ozvala dávná touha po výjimečných situacích a adrenalinovém opojení...

aneb na vědomost se zde dává bankovním ouředníkům, účetním, počtářům i dráteníkům počitadlovým, jakož i všem veselým kumpánům ostatním, že této soboty, jedenáctého dne měsíce prosince posledního roku století dlouhého byl jest Míša "Mick" Slába přijat za člena slavného cechu parašutistického, a kterak se to přihodilo.

Parašutismus se stává zejména v posledních letech poměrně oblíbeným sportem a značný počet lidí přitahuje zejména krátká doba výcviku a přijatelná cena. Pro vážnější zájemce pak není žádný problém pokračovat dále ve výcviku a stát se buď aktivním sportovním parašutistou, nebo skákat jen tak pro radost. Doba Svazarmu, kdy bylo vše řízeno přísnými předpisy a osnovami již naštěstí skončila a dnes vám nikdo nebrání v rozvoji a zábavě, určitým omezujícím faktorem může být pouze výše vašich finančních prostředků.