Mizerné počasí v sobotu 18.3.2006 mě nutí prostudovat podrobněji internetové stránky Českého Hydrometeorologického Ústavu. Zde kromě obecných předpovědí zkoumám i radary, družice a předpovědní mapy. Ze všech ukazatelů je patrné, že se na naše území řítí tlaková výše rychlostí proslulého expresu Pendolino a že tedy zítra snad bude lépe a dá li sv. Petr, tak i modro. Svým zrakem zamyšleně spočívám na běžkách, smutně zahálejících pod gaučem. ?No dobře, holky? , povzbuzuji prkénka, ?zítra do ?toho? tedy jdeme, počasí nepočasí...

Ve čtvrtek 2.3.2006, po násilném budíčku ze strany služebního telefonu nokia 6230 vyhlížím z okna mé kralupské rezidence a s lehkým údivem zjišťuji, že oproti pochmurným předpovědím státních rosničkářů je obloha modrá jak příslovečná šmolka (což je z chemického hlediska dusičnan měďnatý). :-) Ani chvíli neváhám, rozespalému kolegovi Jardovi telefonicky potměšile oznamuji, že dneska má bankovní systém SAP na starosti on, následně mému rozespalému bráškovi výsměšně sděluji, že do Prahy za prací jede výjimečně vlakem a pak s čerstvě zakoupenými snežnicemi a teleskopickýmí hůlkami v kufru svého služebního vozu vyrážím vstříc dobrodružství do mohutného severního pohraničního horstva, zeměpisně oficiálně zvaného Krušné hory. :-)

Právě jsem se oddával příjemné koupeli v horském hotelu po náročné běžecké tůře, když mi zvoní telefon: "Co chceš?", ptám se značně podrážděně svého kámoše a kolegy Jardy Pecky, jehož jméno mi výsměšně blikalo na displeji mobilu zn. Nokia 6230. "Podívej se z okna směrem na kopec" zazní ve sluchátku. "Vidíš to?" ozve se pro jistotu. Zírám na postavu, zapadlou po prsa ve sněhu v prudké stráni. "Vidím, co blbneš, vole?" zeptám se nevěřícně. "Ále, chtěl jsem se přesvědčit o existenci té cesty" zazní nepřesvědčivá odpověď....

V pátek 23.7.2004 jsem se "čistě náhodou" vzbudil ve čtyři hodiny a ihned mi bylo jasné, že je zapotřebí rázného činu. Nebe bylo jasné a vítr nefoukal žádný, o čemž svědčil i sloup kouře z kralupské chemičky, který stoupal kolmo vzhůru v poklidném ranním vzduchu. Naházení motoru, padáku a tašky s věcmi do auta bylo dílem okamžiku, nepochybně k radosti pokojně spících sousedů, které výtah, jezdící se mnou nahoru a dolů před pátou hodinou ranní, jistě nijak výrazně nerušil:-))