Reiki v otázkách a odpovědích

Zvídavý a přemýšlející čtenář Oranžových stránek mi zaslal mail, na jehož konci mi položil pět zajímavých otázek z oblasti Reiki. S mým návrhem, že jeho otázky i mé odpovědi zveřejním, souhlasil a já jsem tak potěšen možností seznámit s nimi všechny čtenáře, kteří o problematiku Reiki mají zájem. Považuji však za nutné upozornit, že se jedná pouze a jenom o mé čistě subjektivní názory, nikoli o obecně platné pravdy a zákonitosti...

Otázka první: Je Reiki nějaká víra?
Odpověď: není. Reiki není naprosto žádná víra, není založena na imaginaci, či na systému vedení nějakým guruem, nebo duchovním vůdcem. Reiki je univerzální (tedy vesmírná) energie a tuto podezřele znějící definici je třeba vysvětlit: veškerá hmota je v podstatě také energie, stejně jako vzduch, elektřina, tekoucí i stojatá voda, sluneční záření atd. Uvedené entity se od sebe vzájemně liší pouze frekvencí svých vibrací. Pevné látky mají vibrace nejnižší, voda a vzduch vyšší a například viditelné světlo naopak velmi vysoké. Vibrace látek nijak nesouvisí s rychlostí pohybu protonů, elektronů a neutronů v jejich jednotlivých atomech. Živé bytosti jsou složitými komplexy mnoha látek, které dle většiny pradávných i moderních náboženských a filozofických systémů vzájemně spojuje energie tzv. duše, tedy energie jakéhosi zcela unikátního jemnohmotného objektu. Lidské tělo si při své hmotnosti a složení (není příliš dobrým tepelným vodičem) udržuje relativně konstantní hladinu tělesné teploty, jejíž zachování je při průměrné tělesné hmotnosti cca 70 kilogramů záležitostí energeticky značně náročnou. Logickou odpovědí na otázku, kde lidské tělo získává energii na svůj ohřev je, že z potravy, nicméně i průměrně nadaný člověk si snadno spočítá, že v tomto případě by v každém z nás musela probíhat termojaderná fúze přijatých živin. Ta však vědecky prokázána nebyla. Naopak jsou známy případy, kdy lidé přežívali za podmínek, zcela neslučitelných se životem, například vězni o permanentním hladu v ruských, či německých lágrech, nebo indičtí a tibetští jogíni, kteří téměř nazí a bez jakékoli potravy stráví v extrémních podmínkách velehor řadu dní bez jakékoli újmy na zdraví a v dobré psychické i fyzické kondici. Závody tibetských mnichů v oblíbené disciplíně Tumo spočívají v tom, že soutěžící vysušují na svých nahých zádech mokrá prostěradla, čerstvě vytažená z díry v ledu vysokohorského jezera. Vítězem se stává ten, kdo prostěradel vysuší nejvíce. Vesmír je prostoupen energiemi o různých kvalitách a hodnotách vibrací a ani energie Reiki není žádnou výjimkou. Jedinou výjimku snad tvoří fakt, že schopnost manipulace s touto energií lze předat skutečně každému člověku (na zvířatech není ověřeno). Předávající však nemusí být žádným věřícím, ani adeptem náboženského systému. Musí pouze znát určité symboly a být tzv.iniciován do třech stupňů Reiki, pak již může provádět vlastní iniciace do všech třech stupňů Reiki všem, kdo o to projeví zájem. Jakkoli toto zní podezřele a nelogicky, je tomu (v dnešní době bohužel) tak. Reiki tedy není o víře, ale o schopnosti předávat univerzální kosmickou energii všem živým i neživým organismům (kamenům). Nejedná se o žádnou fikci, ani o podvod - při vlastním působení na druhého pomocí dlaní je většinou vždy cítit silné teplo, nebo brnění, či jiné vjemy a celý proces je většinou doprovázen pozitivními změnami v somatické i psychosomatické rovině. Nikterak tedy nezáleží na víře člověka, který Reiki používá k harmonizaci svého bližního i svojí vlastní. Reiki není náboženským, ani filozofickým systémem a to i přes to, že se její pomocí mnozí lidé snaží své okolí přesvědčit o opaku.


Otázka druhá: Lze Reiki zneužít? (Ve smyslu zneužít jako vedení?)
Odpověď: lze, ale nikoli primárně. Řada lidí má vlastní vyšší schopnosti, ať již magické, nebo hermetické, či duchovní. O těchto schopnostech ale nemají ani tušení, respektive nejasné tušení mají, nicméně tyto schopnosti jsou u nich většinou blokovány. (Z astrologického hlediska jsou vyšší schopnosti tvořeny tzv. superplanetami, tedy Uranem, Neptunem a Plutem a energii vibračních polí těchto planet je nejprve nutné zpracovat, pochopit a přijmout). Jakmile je schopnost pracovat s energií Reiki předána člověku, který má vlastní vyšší schopnosti, neví o nich a přesto je chce využívat ke svému prospěchu, otevírá se mu možnost postupného zneužívání těchto schopností, protože snadno nabyde dojmu, že je "něco víc, než ostatní". Tito lidé si tak snadněji mohou hrát na falešné guruy, či léčitele, ale pochopitelně si tím radikálně zvyšují svoji karmickou zátěž. Rozeznat takováto nebezpečí u svých "žáků" je úkolem každého, kdo s Reiki pracuje a má schopnost jí předávat druhým, ale dnešní komerční doba bohužel umožňuje získat schopnost iniciovat do libovolného stupně Reiki každému, kdo je schopen zaplatit požadovanou částku. Taková je realita a ta bohužel původní hodnotu celého systému značně snižuje a vyvolává vůči němu oprávněnou nedůvěru.


Otázka třetí: Je to ta správná cesta, na které nebudu hledat a tápat?
Odpověď: uspokojivá odpověď logicky není možná, každý jsme zcela odlišný, ale pokud se přidržíme faktu, že Reiki je definovaná a obecně použitelná, pak lze odpovědět, že budeme li pracovat pouze s Reiki, tápat nebudeme. Hledat však většinou budeme, alespoň ti z nás, kteří se nespokojí s dosaženou úrovní poznání a cítí neustálou touhu pokračovat dále a hledat nové obzory a možnosti. Pokud nám však stačí, že jsme získali schopnost léčit a pomáhat druhým, pak již nemusíme dále hledat a tápat.


Otázka čtvrtá: Pokud se do Reiki pustím, zklamu se jeho složitostí? Odpověď: ne. Reiki sama o sobě není složitá, respektive vlastní působení energií Reiki složité není a je pouze záležitostí paměti, naučit se polohy rukou a tři, případně čtyři základní symboly. Naopak můžete být až zklamáni, jak jednoduché vlastně je působení pomocí Reiki na druhé i na sebe sama.


Otázka pátá: Jsem kacíř, když budu provozovat Reiki? Odpověď: jednoznačně ano. Pojem "kacíř" pochází z dílny katolické církve, která se v minulosti neštítila používat ty nejbrutálnější likvidační praktiky vůči všem, kteří měli vlastní názor a hledali svoji vlastní cestu ke štěstí a harmonii s okolím, Bohem, či Přírodou. Před několika lety jsem navštívil kostel v Kašperských horách a zaujal mě propagační leták, který byl v předsálí volně k dispozici. V tomto letáku jedna žena popisovala, jak nejprve využívala své vrozené léčitelské schopnosti k pomoci druhým a jak se její klientela rozrůstala i do zahraničí, aby nakonec zjistila, že má řadu problémů v soukromém životě. Namísto toho, aby se snažila zjistit, kde při své činnosti dělala chybu, svěřila se do "péče" katolické církve, která se o ní dokonale postarala tím, že jí vysvětlila, že léčitelství je démonická čarodějnická praktika, která je naprosto neslučitelná s jejich učením a že každý, kdo léčitelství provozuje, bude Bohem uvržen do strašné klatby. Dotyčná se namísto pomoci druhým zcela odevzdala katolické církvi, začala pravidelně docházet na mše a do různých křesťanských spolků a její život se náhle "zázračně" obrátil k lepšímu. Nyní se již nemusí starat o svůj život, vše za ní rozhodne církev, nebo Bible a je zcela šťastná. Také jedna z možných cest... Milá katolická církev však jaksi opomíjí skutečnost, že sám Ježíš Kristus byl velmi úspěšným léčitelem a mágem, který léčil lidi bez rozdílu ras a pohlaví pouhým pohledem, požehnáním či dotykem, konal zázraky a praktikoval další vysoce magické a hermetické záležitosti. To jí však nebrání každého, kdo se ubírá vlastní cestou, označit za kacíře. Naštěstí však již dnes nemá tu moc, nechat každého takového člověka po brutálním mučení veřejně zaživa upálit na hranici. Tedy ano - každý člověk, který léčí, nebo se pokouší léčit druhé, bude církví označen za kacíře bez dalších zvláštních dopadů na jeho život, pokud se ovšem nenechá ovlivnit názorem křesťanských spolků a nesvěří odpovědnost za svůj vlastní život nikomu jinému, než sobě samému...