Vaše zkušenosti s léčením

Na této stránce bych rád zveřejňoval vaše osobní zkušenosti s alternativní léčbou. Budu rád, pokud mi budete posílat maily s popisem vašich zážitků a výsledků a myslím si, že tato rubrika bude výborným vodítkem pro ty z vás, kteří dosud alternativní způsob léčení nevyzkoušeli a rádi by se o něm dozvěděli něco více.

Jako první zde uvádí svůj pohled Jarda, autor Gammy, který si kdysi Reiki vyzkoušel. Jak k tomu došlo a jaké byly výsledky?

Pro nikoho, kdo aspoň občas čte stránky tohoto povídání, asi není těžké uhodnout, že jsem člověk založený pohříchu racionálně a že můj pohled na svět je postaven na pevných základech přírodních zákonů poznaných během staletí vědeckého zkoumání. Ti, kterým bylo delší dobu dopřáno pochybné potěšení setkávat se se mnou in persona, vědí navíc i to, že mi od dětství ztrpčuje život dosti těžká koktavost - potíž na pohled možná malicherná, ve všech svých důsledcích však nanejvýš tíživá. Není tedy divu, že jsem během let vynaložil mimořádné úsilí k odstranění tohoto problému. Věhlasní lékaři předepisovali léky, prováděli složité analýzy, vymýšleli cvičení a rafinované psychologické triky. Všechno marné; přes intenzívní péči odborníků i stovky hodin sveřepého cvičení se mi ani po čtvrt století nepodařilo dosáhnout víc, než donutit toho zákeřného vnitřního nepřítele k částečnému ústupu; škody, které působil, však zůstávaly téměř nezmenšené.

Přihodilo se mi pak přede dvěma lety, že mi bývalý kolega [shodou okolností právě ten, na jehož řidičské schopnosti se teď každý den spoléhám - "Mick" Slába] poslal do práce stránku anglického textu se žádostí o přeložení do češtiny; nu, co bych neudělal pro kamaráda. A co že to vlastně je? Výtah z učení reiki? A jéžiši, tohle už jsem pro někoho kdysi překládal; takový zoufalý blábol! Jaká pomoc; slíbil jsem mu to, jedna stránka mě nezabije.

"Tady máš ten svůj překlad, Miko, a jestli se chceš cvičit v angličtině, dej vědět, půjčím Ti něco rozumnějšího než tyhle duchařské žvásty," připsal jsem k mailu a odeslal ho z teplické sklárny do ústecké banky. Deset minut nato přišla odpověď: koukám na mail, hrome, odkdy se Mika jmenuje Zbyněk? A ke všemu je to z Litvínova, ať mě čert: "Díky za překlad, já myslím, že to zas takové žvásty nejsou, a v případě nějakých zdravotních potíží jsem na oplátku k dispozici." Že by Mika měl bráchu? Asi jo, a nikdy se nezmínil, rošťák; no, jestli je brácha takový šarlatán, není divu. Povídám si: "Zdraví mám železné, jen trochu koktám, ale to asi nebude Tvoje doména." "Tohle jsem sice ještě nikdy neléčil, ale můžeme to zkusit; určitě s tím půjde něco dělat."

Jo, určitě, říkám si, já chodím třicet let po doktorech, ty nade mnou uděláš nějaké znamení, a ono to zázrakem zmizí, jasně. Podvodník jeden střelenej... ať se jde vycpat. ... I když zase... chlap za to nic nechce, aspoň mu ukážu, jak jsou ty jeho kouzla na kočku, a kdyby přece jen... člověk nikdy neví. Bude mě to stát hodinu času, no, vem to čert, proč bych to nezkusil. V nejhorším budu vypadat jako pitomec; pámbu ví, že to nebude poprvé.

Sešli jsme se tedy u Zbyňka, posadil mě do křesla, ptám se - "mám něco dělat? Nějak spolupracovat?" "Ne, to je moje práce, ty se o nic nestarej, prostě si pohodlně sedni, to stačí. Ale takhle ne, nesmíš mít nohy křížem, to by se vzájemně rušily proudy vnitřní energie. Já ti nejdřív uvolním zablokované energetické uzly, to je základní příčina všech potíží, a pak se ještě podíváme na horoskop, z toho se hodně pozná. Tak ukaž, položím na tebe ruce, to bude tak na půl hodiny."

'Kristepane,' povídám si, 'kam jsem to vlez, dyť ten chlap je úplně praštěnej, takovýhle šílený kecy, mně bude vykládat něco o kosmické energii ... a já trouba tady sedím jak blb a ještě musím ze zdvořilosti předstírat, že těm nesmyslům snad i věřím. No, dneska to nějak přečkám, ale víckrát mě sem nikdo nedostane, mám já tohle zapotřebí...' Ještě jsem chtěl něco poznamenat, ale zrovna to jako obvykle nějak nešlo - nevadí, zkusím to znova, až bude hotov, a hned se ukáže, zač celá ta komedie stála.

Zbyněk mě obcházel zleva i zezadu, pokládal ruce tu i tamhle, bylo to příjemné a trochu uspávající; půl hodina uběhla jako nic, pak poodstoupil: "Tak jak se cítíš?" Chtěl jsem se pustit do té obtížné věty, o které jsem dopředu věděl, že se na ní zadrhnu, připraven začít znovu překonávat ten známý odpor zablokovaného komunikačního ústrojí - a s naprostým ohromením jsem zjistil, že žádný odpor není: prostě zmizel. Byl to stav, jaký jsem nezažil už pětatřicet let, vlastně déle, než co jsem byl schopen si pamatovat (nepočítám-li asi deset let starý experiment s koňskou dávkou ... no, řekněme ne zcela legálních preparátů, které sice na krátkou dobu dosáhly žádoucího efektu, ale také celé řady působivých nežádoucích účinků). "Člověče, cos to se mnou proved?" povídám ospale, ještě stále napůl ponořen do té mátožné polodřímoty, do které mě Zbyněk přivedl, "tohle je naprosto neuvěřitelný, co se to tady k čertu děje??!" "Tys tomu nevěřil, viď?" povídá Zbyněk s úsměvem, "no, vždyť jsem ti povídal, že to funguje. Tak teď ještě ten horoskop, na to mám v počítači program." Když jsme s tím vším byli hotoví, vydal jsem se domů ("Řiď opatrně," nabádal mě, "teď budeš mít trochu opožděné reakce.").

To zvláštní, zpomalené rozpoložení, do kterého mě Zbyněk přivedl, vydrželo tak dvě hodiny; druhý den se brzo všechno vrátilo do starých kolejí. Po druhé návštěvě dva dny nato už vliv seance přetrval polovinu následujícího dne; a během dalšího měsíce pravidelných návštěv jsem se zčásti naučil uvádět se do podobného stavu sám a stále lépe tlumit nekontrolovatelné reakční překmity chybně naprogramované neuronové sítě v podvědomých vrstvách své šedé kůry. Zbyňkův zásah nebyl žádným zázračným všelékem; byl to však impuls, který posunul moje potíže k lepšímu tak drastickým způsobem, že jejich rozsah dnes není ve srovnání s dřívějškem ani čtvrtinový.

Racionální část mé osoby byla ovšem postavena před těžký problém: jak vysvětlit záhadný postup, jenž mi byl předveden tak dramaticky, že o jeho účinku není možné pochybovat? Řeknu rovnou, že vysvětlení, která mi poskytl Zbyněk, jsou pro mě naprosto nepřijatelná. Celý život jsem se učil o tom, jak tisíce badatelů během staletí mravenčím úsilím shromáždily vědomosti o čtyřech fundamentálních silách, které řídí celý vesmír - a pak si někdo přijde a začne vykládat, že když položí ruku takhle nebo onak, vznikne nějaká pátá síla? To je prostě směšné.

Jenže celá historie racionálního poznání říká, že konečným soudcem je vždycky experiment - a ten v tomto případě vynesl verdikt, který nebylo možné popřít. Jestli někdo během půl hodiny dosáhne něčeho, co se na slovo vzatým odborníkům nepodařilo za čtvrt století, pak nezbývá než připustit, že se tady děje něco neobvyklého.

Můžete říct, že to byla sugesce. Ta funguje tam, kde pacienta uzdraví vlastní víra, a myslím, že Zbyněk za svou krátkou praxi neměl mnoho klientů tak hluboce skeptických jako jsem byl tehdy já; ve skutečnosti jsem mu šel prostě předvést, jak mu ty jeho kouzla nebudou fungovat, přesvědčen, že na tak těžkém problému si musí vylámat zuby - nemluvě o tom, že vlastním výkladem, kterým svůj zákrok uvedl, mě zbavil posledních pochybností o tom, že jsem upadl do spárů pomateného podvodníka. Ale budiž; i kdyby to sugesce byla, pak je to jeden z těch vzácných případů, kdy účel světí prostředky. A jestli je to tak snadné, proč ksakru některý z těch doktorů se mnou neprovedl něco takového o třicet let dřív, aby mě ušetřil nespočetných nepříjemností a frustrací? Snadná odpověď: protože to nikdo z nich neuměl. Prostě know-how. No jo, ale know-how čeho? Nemám tušení.

Od té doby mi Zbyněk předvedl několik dalších skandálních experimentů, pobuřujících všechny mé fyzikální instinkty. Jediné, co o něm můžu říct s jistotou, je to, že nepopiratelně disponuje některými velmi zvláštními schopnostmi, jejichž užitečnost není snížena faktem, že není schopen je vysvětlit způsobem slučitelným se standardními přírodními zákony. Dokud dýchám, nikdo mě nedonutí uvěřit na horoskopy, tajné magické symboly nebo na životadárnou energii, která do mě vstupuje z vesmíru; rozčilující na tom je, že právě takové nesmysly si musím sám sugerovat, když se potřebuju správně vyladit - a ještě ke všemu to funguje. Hrom aby toho chlapa po poli honil.

Brzy jsme se spřátelili a od té doby společně provádíme čím dál větší ztřeštěnosti - skáčeme z letadla, lítáme na paraglajdu, opravujeme bankovní systém a podobně. Když už těch jeho kouzel mám dost, nadám mu občas do zatracených šarlatánů - a on mně zase do zatvrzelých racionalistů. A protože nedávno rozhodil sítě mezi svými elektronickými korespondenty, aby získal další dušičky pro Gammu, jsem mu dlužen tuto službu na oplátku. To předchozí, dnes poněkud osobní a zbytečně rozvláčné povídání je pak jen na ospravedlnění, proč se opovažuju předložit tak ctihodné společnosti milovníků přírodních a technických věd něco na první pohled tak podezřelého. Ostatně, rozhodnete-li se odebírat Zbyňkův "Obšťastník" nebo jak bude svůj list nazývat, bude k vám přicházet z místa, ležícího ani ne dva metry od zdroje Gammy.

Jen pro úplnost pak dodávám, že budu samozřejmě také jeho předplatitelem, takže se na stránkách Obšťastníku můžete příležitostně dočkat menších slovních přestřelek: budu s ostražitým zájmem sledovat výklad kouzelnických nauk, a jestli přitom zabrousí příliš daleko do mých milovaných fyzikálních luhů, skloním rohy a vyrazím do útoku, protože jsou věci, které si nenechám líbit ani od tak věrného přítele jako je Zbyněk...