31.8.2000 - Pochodový čtvrtek

Motto: "Každý veze svoju milů, starku, do Šumavského Národného parku"

Volně převzato z časopisu Vysoké Tatry, ročník 1984


Včerejší předpověď, noční bouřka a ranní šeď na nebi nedává příliš mnoho příležitostí pro velké cykloturistické variace. Starku s sebou nemaje, zvolím pohodlnou cestu ekologickým autobusem N.P. Šumava směřujícím k proslulému kopečku Špičák nad Železnou Rudou. Původní úmyslem byla nevinná procházka na Můstek přes Pancíř a zpátky, ale směrová cedule "Prenet 11,8 km" mi hodí pomyslnou rukavici. Podrážky mých bot radostně zaberou a zrychleným přesunem, kterému mě kdysi naučila Československá Lidová Armáda, se pohybuji směrem k Pancíři.

8. - 9. 9.1999 - Hladký štít, Velká Kopa, Walentkowá

  neska vstávám "až" o půl páté, pojedu v 6:30 autobusem na Tri Studničky. Opět si balím batoh věcmi potřebnými pro přenocování v divočině, dostatek jídla a vody, i když té by mělo být pod Temnými Smrčinami dostatek (bylo, hlavně ve vzduchu, cha cha). Cestou opět máme několik neplánovaných houbařských zastávek a krátce před sedmou jsem na pozici. Je chladno a drobně prší, nezdržuji se čekáním a pokračuji do Koprové doliny úzkou lesní cestou. Přibírám si k sobě manželský pár a pokračujeme společně, probíráme přednosti jednotlivých typů sportovní horské obuvi.

4.9.1999 - Slavkovský štít

  o půl páté posloucháme pravidelné drncání kol expresní lokálky firmy ŽSR, blížícího se závratnou, zhruba šedesátikilometrovou rychlostí k Tatranské Štrbě, odkud opět klasicky pokračujeme zubačkou a pak električkou do Starého Smokovce. Nad stanicí lanovky (kterou čistě z cenových důvodů pohrdavě míjíme) si přečteme na ukazateli délku cesty - 5,5 hodiny. Je půl šesté a bráška se smíchem říká: "Tak dobře, v půl deváté jsme tam, ať nežeru". Ponechávám to raději bez komentáře a rychle stoupáme podél lanovky na Hrebienok. Tady se podívám na sjezdovku se sklonem připomínajícím střechu kostela:

31.8.1999 - odpočinkový den

  neska vstávám až o půl páté a dávám si naprosto odpočinkový den. Sbalím si jenom nejnutnější věci a jedu do Starého Smokovce navštívit Studenovodské vodopády. Pozemní lanovka na Hrebienok mně svými sedmdesáti korunami za pětiminutovou jízdu umožňuje naprosto svobodnou volbu pěší chůze a tak se alespoň trochu proběhnu při půlhodinovém výstupu lesem. Drobně prší a je mlha, ale také je krásný vzduch a pláštěnku zatím nepotřebuji. Z Hrebienku scházím dolů k vodopádům a od potoka pokračuji výš po magistrále k největšímu z nich. I přes poměrně horší počasí potkávám cestou značné množství lidí.