Úvod tohoto článku si dovolím zahájit na první pohled poněkud nelogicky, odkazem na své dřívější pojednání o rozhodování za pomoci astrologie. Když jsem se v prvním odstavci svého návodu žertem zmínil o absenci zdravého rozumu u "voličů Rathů a Paroubků", byl jsem v komentáři pod článkem označen za fanatika. To mě zaujalo, viditelně ne každý sdílí můj smysl pro humor:-) Tento článek tedy vůbec humorný není. Rád bych ještě čtenáře Oranžových stránek upozornil, že následující řádky jsou jenom a pouze subjektivním názorem autora.

Nedávno jsem se byl podívat na knihy v malém knihkupectví ve Strašnicích, když v tom mě náhle zaujal jakýsi muž, který poměrně zoufalým hlasem přesvědčoval prodavačku, že "tuhle knížku nutně musí mít, že jí prostě strašně moc potřebuje". Pán byl značně afektovaný a tak mě jeho volba zaujala a zaposlouchal jsem se do rozhovoru. Jak jsem pochopil, dotyčnému před nějakým časem zemřeli blízcí příbuzní, jemu se po nich stýskalo a tak se rozhodl se s nimi "spojit" tak, že si jejich duše vyvolá pomocí nějaké knihy s návodem na tuto pochybnou seanci.

Muž a žena vyšli na lesní cestu, klikatící se nad okrajem hlubšího lesního údolí. Na protější straně se v nastávajícím soumraku nadcházející filipojakubské noci tyčily nevysoké pískovcové skály. Nádherný, teplý den zvolna končil a obzor doslova hořel rudým, zapadajícím Sluncem. Přechod mezi dnem a nocí byl tichý a klidný, ptáci zvolna umlkali, na východě se mezi kmeny borovic třpytil Měsíc v úplňku, vzduch voněl a země byla příjemně vyhřátá. Dokonalá harmonie v alegorii čtyřech živlů navozovala pocit bezpečí. Pár se na sebe beze slova s úsměvem podíval a muž pokynul ke skalám na druhé straně rokle. Žena tiše přikývla, oba se vzali za ruce a začali sestupovat po prudké stráni dolů, aby se pak u paty skal mohli zastavit a nalézt cestu vzhůru.

Pokud v životě stojíte před nějakým důležitým rozhodnutím, případně když vás někdo z vašich známých požádá o radu, můžete udělat několik věcí.
a) Spolehnout se na vlastní zdravý rozum (pozor, nefunguje pro voliče Rathů a Paroubků) :-) , zajít ke kartářce, využít svojí či cizí intuici, automatické písmo, vlastní výklad karet, analyzovat kávovou sedlinu a já nevím, co ještě.
b) Správný čtenář Oranžových stránek je však svým založením v hloubi duše vědec, neboť používá IT techniku, studuje astrologii a pro správné rozhodnutí jí s úspěchem využije i v tomto případě.:-) Nyní vážněji: níže popsaná metoda je poměrně účinná a to poměrně spolehlivě, bez ohledu na mínění učených pánů profesorů ze spolku Sysifos, kteří mě už kdysi prokázali tu čest, že navrhli mé stránky na oblíbenou cenu Bludný balvan:-)

Vážení čtenáři Oranžových stránek, své články občas doprovázím fotografiemi, ale struktura a vlastně ani zaměření Oranžových stránek mi neumožňovalo zde smysluplně rozvinout vlastní fotogalerii. Proto jsem si v minulých dvou týdnech lehce osvěžil znalosti tvorby www stránek a tak vzniklo ORS foto - lépe a přehledně uspořádaná fotogalerie mých čistě amatérských, fotografických pokusů.

Vážení čtenáři Oranžových stránek, obrátila se na mě paní Hošková z Liberce, maminka nyní 13tiletého syna Patrika, který po vážném úrazu před 3mi lety zůstal velmi těžce postižený. Při koupi velmi drahých rehabilitačních pomůcek je paní Hošková odkázána převážně na pomoc pojišťovny, ale ta některé speciální, nyní například vozík, odmítá uhradit. Patrik má ještě původní plátěný vozík, ale protože teď vlastně nejvíce roste, tak se mu díky nevhodnému vozíku křiví páteř a vozík je absolutně nevhodný pro uvolnění spasticity - křeče a tuhnutí svalů. Vládní teoretici také už většinou nerostou, takže podle jejich vyhlášek mají i takovéto děti nárok na nový vozík jen jednou za 5 let. ! Podle vyjádření ošetřujícího doktora by se díky speciálnímu vozíku a Patrikovu růstu páteř byla schopna ještě sama srovnat a Patrik by se tak vyhnul náročné a v jeho stavu i poměrně nebezpečné operaci.

Lyžařský oddíl t.j. Krupka v Krušných horách jsme začali spojenými silami budovat v roce 1971. Bylo mi tehdy šest let, ale dobře si na tu dobu pamatuji a myslím, že ne každý zažil to, co jsme tenkrát v horách s partou nadšenců prožívali. Bylo období hluboké totality a všechno muselo být přísně socialistické, ale to nám v naší konstruktivní činnosti vůbec nevadilo, naopak - hledaly se cesty, jak využít národních přebytků k obohacení útvaru, který byl paradoxně rovněž přísně socialistický:-)