Po moři i souši v Chorvatsku plave, běhá i létá celá řada živočichů a záleží jen na lokalitě a vaší šikovnosti, s kolika zástupci místní fauny se tu vlastně potkáte. Již obyčejné ploutve, brýle a šnorchl vám otevřou pohádkový podmořský svět, který vás ohromí svou krásou a množstvím ryb, ježků, krabů i chobotnic.

Chorvatský Dubrovnik je snad nekrásnějším městem na Balkánském poloostrově. Staré domky, obdivuhodně integrované do spleti uliček, průchodů, podchodů a můstků ve vás bezpečně zanechají hluboký a nesmazatelný dojem. Město samotné, zejména stará část má neopakovatelnou atmosféru, kterou je potřeba osobně zažít a pocítit.

Chorvatské moře patří bezesporu k nejkrásnějším v Evropě, podobné kontrasty hor a azurově modré barvy můžeme spatřit snad už jen na Kypru, ale ten je svými cenovými relacemi pro běžného Čecha poněkud jinde. Zdejší moře určitě uspokojí i náročnější turisty a Chorvaté jsou zejména vůči Čechům poměrně přátelští a pohostinní.

Chorvatsko je českým turistům známé především jako levný způsob dovolené u moře, či u Plitvických jezer. Já se však na všechno snažím dívat hlubším pohledem a proto jsem zde pro vás pod dojmem týdenní dovolené v roce 2001 připravil několik stránek o zemi, jejíž historie je stejně zajímavá, jako pohnutá...

6.9.2000 - Středa v pralese boubínském

Motto: "Pojď se mnou má milá, projdem Boubín, tam se nádherně spí a dobře jí"

Stará písnička socialistické éry


Nevím jak ostatní, ale já spaní na Boubíně neplánuji, jídlo však ano - ono ujet devadesát kilometrů na kole vyžaduje přísun paliva a to v množství, odpovídajícímu aktuální spotřebě. Soused, spoluobyvatel chaty mě poučil, že cesta na Vimperk je víceméně blbost, neboť zpátky je to moc do kopce. Vyjedu tedy klasicky na Tříjezerní slať, Modravu a Kvildu a pak sjíždím na Borovou Ladu a Vltavici. S děsem v očích zjišťuji, že nemusím téměř třicet kilometrů vůbec šlápnout, neboť silnice neustále klesá. "Teda, to bude ale návrat", říkám si s důvodnými obavami.

31.8.2000 - Pochodový čtvrtek

Motto: "Každý veze svoju milů, starku, do Šumavského Národného parku"

Volně převzato z časopisu Vysoké Tatry, ročník 1984


Včerejší předpověď, noční bouřka a ranní šeď na nebi nedává příliš mnoho příležitostí pro velké cykloturistické variace. Starku s sebou nemaje, zvolím pohodlnou cestu ekologickým autobusem N.P. Šumava směřujícím k proslulému kopečku Špičák nad Železnou Rudou. Původní úmyslem byla nevinná procházka na Můstek přes Pancíř a zpátky, ale směrová cedule "Prenet 11,8 km" mi hodí pomyslnou rukavici. Podrážky mých bot radostně zaberou a zrychleným přesunem, kterému mě kdysi naučila Československá Lidová Armáda, se pohybuji směrem k Pancíři.