8. - 9. 9.1999 - Hladký štít, Velká Kopa, Walentkowá

  neska vstávám "až" o půl páté, pojedu v 6:30 autobusem na Tri Studničky. Opět si balím batoh věcmi potřebnými pro přenocování v divočině, dostatek jídla a vody, i když té by mělo být pod Temnými Smrčinami dostatek (bylo, hlavně ve vzduchu, cha cha). Cestou opět máme několik neplánovaných houbařských zastávek a krátce před sedmou jsem na pozici. Je chladno a drobně prší, nezdržuji se čekáním a pokračuji do Koprové doliny úzkou lesní cestou. Přibírám si k sobě manželský pár a pokračujeme společně, probíráme přednosti jednotlivých typů sportovní horské obuvi.

4.9.1999 - Slavkovský štít

  o půl páté posloucháme pravidelné drncání kol expresní lokálky firmy ŽSR, blížícího se závratnou, zhruba šedesátikilometrovou rychlostí k Tatranské Štrbě, odkud opět klasicky pokračujeme zubačkou a pak električkou do Starého Smokovce. Nad stanicí lanovky (kterou čistě z cenových důvodů pohrdavě míjíme) si přečteme na ukazateli délku cesty - 5,5 hodiny. Je půl šesté a bráška se smíchem říká: "Tak dobře, v půl deváté jsme tam, ať nežeru". Ponechávám to raději bez komentáře a rychle stoupáme podél lanovky na Hrebienok. Tady se podívám na sjezdovku se sklonem připomínajícím střechu kostela:

31.8.1999 - odpočinkový den

  neska vstávám až o půl páté a dávám si naprosto odpočinkový den. Sbalím si jenom nejnutnější věci a jedu do Starého Smokovce navštívit Studenovodské vodopády. Pozemní lanovka na Hrebienok mně svými sedmdesáti korunami za pětiminutovou jízdu umožňuje naprosto svobodnou volbu pěší chůze a tak se alespoň trochu proběhnu při půlhodinovém výstupu lesem. Drobně prší a je mlha, ale také je krásný vzduch a pláštěnku zatím nepotřebuji. Z Hrebienku scházím dolů k vodopádům a od potoka pokračuji výš po magistrále k největšímu z nich. I přes poměrně horší počasí potkávám cestou značné množství lidí.

Do Kralup jsem se přistěhoval začátkem dubna roku 2002 a protože město samo o sobě neposkytuje příliš mnoho možností k cestám do přírody, občas jsem si zajel do čtyři kilometry vzdálených Veltrus a prošel jsem se po místním zámeckém parku. Okruh parkem je dlouhý okolo pěti kilometrů a procházka to byla vždy velmi příjemná - staré mohutné stromy, tichá obora s krotkými daňky a dobře upravené cesty. Večer vycházeli na mýtiny srnci a po celodenní práci u počítače si zde člověk mohl velmi dobře odpočinout.

Kralupy, menší město na Vltavě kousek od Mělníka, známé snad jen místní pobočkou České Rafinérské, se dostalo v týdnu od 12. do 18. srpna do povědomí většiny lidí v této zemi díky ničivé povodni, která zasáhla 95 procent území města a okolních vesnic s nebývalou silou a intenzitou. Tato stránka vypráví o tom, jak to vlastně bylo a co všechno jsme v tomto napjatém týdnu v Kralupech prožívali. Texty jsem doplnil vlastními fotografiemi, které dostatečně výmluvně popisují kritickou situaci, kdy divoká voda během jediného dne připravila dočasně o přístřeší desetitisíce lidí a navždy jim vzala většinu jejich majetku...