Mé letecké navigační schopnosti nejsou nijak výrazně dobré a s výjimkou povinných navigačních letů, které bylo nutné odlétat v rámci pilotního výcviku, jsem ještě nikdy v letadle neletěl bez satelitního navigačního přístroje GPS. Náhle však v časoprostorovém kontinuu mé bytosti nastaly hned dvě koincidence, které způsobily, že jsem byl nucen své navigační předsudky zásadně přehodnotit. První výše jmenovanou "náhodou" byla destrukce mé GPSky vlivem vyšších vibrací rámu padákové krosny a druhou pak překvapivý mail mého instruktora Martina Marečka, ve kterém mě zval k účasti na podzimní soutěži "O pohár F-Airu" a jenž jsem obdržel přesně den poté, co jsem svůj čerstvě zdevastovaný přístroj odnesl do opravy do pražského Picodasu...

V úterý 25.7.2006 mě napadlo udělat výjimku a namísto obvyklého dopravního prostředku - služební Oktávie, využít k pravidelné pracovní cestě raději letadlo. Můj instruktor Martin Mareček k mému nesměle prezentovanému záměru kategoricky prohlásil, že čas od času za ty peníze ta legrace stojí, kousek od jihomoravských Buchlovic je staré práškařské letiště Boršice a ať prý neváhám a splním si své přání. Druhým člověkem, který naklonil jazýček pomyslných vah na tu správnou stranu, byla kamarádka z Mutěnic, která ještě nikdy nebyla ve vzduchu a projevila přání seznámit se před očekávanou cestou s ČSA do Anglie se vzdušným živlem nejprve na našem území.