Deodoranty vs antiperspiranty

Kdo by neznal základní prostředky tzv. celodenní intimní hygieny, deodoranty a antiperspiranty. Jistě si pamatujete na nedávný agresívní reklamní šot firmy Rexona: "Kdo se potil, nezasloužil slitování". Ano, pot znamená nepříjemný zápach a kdo zapáchá, obtížně splyne například s početným osazenstvem kanceláře, ve které tráví většinu své pracovní doby. Většina z nás nemění košile a halenky třikrát denně, ani nestojí o neustálé omývání podpaží. Jednoduchým řešením je návštěva drogerie, či parfumerie, kde dle našich finančních možností zakoupíme příslušný deodorant, nebo antiperspirant. Pokud však přemýšlíte o svém zdraví a máte obavy z některých civilizačních chorob, rozhodně se vám vyplatí přečíst následující řádky. Při návštěvě příslušného obchodu pro vás může být přínosné, že budete znát následující skutečnosti...

V intimní hygieně v zásadě rozlišujeme dva druhy výrobků, které zabraňují nepříjemnému zápachu potu v podpaždí - jeden se nazývá antiperspirant a druhý deodorant. Bombastické reklamy propagují antiperspiranty, účinně omezující či přímo zabraňující nepříjemnému tělesnému zápachu. Deodoranty jsou stavěny jaksi do pozadí, zejména z důvodů jejich vyšší ceny, vyšších výrobních nákladů a také nižší účinnosti. Reklamní triky typické pro porevoluční země, kde je nákupní síla obyvatelstva nižší a objem nakupovaného zboží přímo úměrný ceně. Lidé se ve střední Evropě často řídí zejména cenou zboží a o případných následcích se příliš nepřemýšlí. Po letech totalitního režimu, který z politického hlediska rozhodoval i o sortimentu v obchodech je pohodlné, nechat se vést reklamními šoty v multimédiích a případnými doporučeními "odborníků", kteří jsou dobře placeni bohatými nadnárodními společnostmi.


Člověk vylučuje škodlivé látky potem ve čtyřech důležitých oblastech:
- v jamkách na opačné straně kolen
- za ušními boltci
- v oblasti třísel
- v podpaždí


Množství toxinů vylučovaných z těla a úroveň jejich následného zápachu je přímo úměrná stravovacím návykům jednotlivce, dále pak i jeho celkovému životnímu stylu. Pozitivně myslící sportovec bude mít metabolismus poněkud odlišný od depresivně laděné kancelářské síly, která veškeré své pohybové aktivity omezuje na cestu k automatu na kávu a zpět ke své židli. V konečném důsledku ale většině lidí po několika hodinách nepříjemně zapáchá z podpaží, koncentrace vylučovaných toxinů je tu nejvyšší a hlavně se jedná o uzavřenou jamku, ve které se pot za nepřístupu vzduchu hromadí a rozkládá. Na tento efekt již počátkem tohoto století hbitě zareagovaly významné chemické firmy a tak dnes trh nabízí nejrůznější výrobky, které nám spolehlivě zaručí "pachovou bezúhonnost".


Jak už jsem se zmínil v úvodu, způsoby jak zásadně omezit problém s potem jsou dva - buď lze zabránit chemickému rozkladu, nebo přímo jeho tvorbě. O první způsob se starají deodoranty. Tyto prostředky mají dvě základní funkce, zabránit rozkládání potu a navíc co nejdéle příjemně vonět. Jedná se o relativně bezpečnou kosmetiku, bez výraznějších vedlejších účinků. Potní žlázy bez problémů fungují a večerní sprcha spolehlivě odstraní zbytky deodorantu.


Druhým (a bohužel preferovaným) způsobem je používání tzv. antiperspirantů (perspirace=pocení). Základní funkcí zmíněného výrobku je zabránit pocení, výrobce tedy neřeší výzkum drahých vůní, které musí vydržet fungovat minimálně dvanáct hodin při intenzívní expozici potem. Princip je prostý a účinný - potní žlázy se prostě ucpou příslušnou chemikálií a suchá podpažní jamka je pouze lehce ovoněna. Efekt je prakticky časově neomezený, přípravek levný, jeho bezproblémovou cestu na trhy předurčuje cena a reklama. Důsledky jsou však velmi varující. O odvod škodlivin z těla se starají lymfatické žlázy. V podpaží ústí jedny z nejdůležitějších, množství toxinů transportovaných tělem je zde tedy nejvyšší. Nyní si představte situaci, kdy v městečku s jedinou kanalizací ucpete vyústění odpadu do čističky (dříve přímo do řeky). Za chvíli potečou fekálie po ulicích a bude je třeba odvážet v cisternových vozech za město. Lidské tělo ale cisternovými vozy nedisponuje a navíc ani není na takto drastické zásahy do kožního metabolismu stavěno. Škodliviny se tedy ukládají v nejbližších lymfatických uzlinách a to je bohužel v horním kvadrantu prsu. Muži tolik netrpí na nádory a problémy s prsy, jednak používají častěji deodoranty a potom - neholí si podpaží!


Výrobci antiperspirantů často doporučují ženám pravidelné holení podpaží a následné nanášení jejich výrobku. Svrchní vrstva kůže se tak často naruší žiletkou, nejsou tu chloupky, na které se chemikálie nalepí a tak má škodlivá látka do hloubi organismu cestu otevřenou. Ještě tři dny poté, co žena přestane používat antipersirant nedochází vůbec k tvorbě potu, takový je účinek zmíněných látek. A nyní malá úvaha k zamyšlení - látkami zabraňující tvorbě potu (velmi účinně ucpávající potní žlázy) jsou sloučeniny na bázi hliníku. Často se jedná o aluminium chlorohydrát, nebo podobné jiné. V Ostravě žije vynikající léčitel, Ing. Skalka. Specializuje se na léčbu zhoubných nádorů a jeho stěžejní metodou je nanášení určitých homeopatických tinktur do podpaží. Ano, protože tudy přijímá lymfatický systém nejúčinněji vše, co mu tímto způsobem "nabídneme". O negativním vlivu hliníku na funkci mozku a centrální nervové soustavy se v šedesátých letech přesvědčily nejširší vrstvy obyvatelstva při nástupu levného hliníkového nádobí. Tento kov se v organismu hromadí a způsobuje odumírání nervových buněk. Negativní následky (například demence) se projevovaly přirozeně nejvíce u dětí. V poslední době se začínají množit důkazy o souvislosti mezi Alzheimerovou chorobou a právě nadbytkem hliníku v organismu. Rozpustnost tohoto kovu ve vodě je přitom velmi malá, množství dodané jedním použitím antiperspirantu stonásobně překračuje dávku, dodanou jedním uvařením vody na čaj v aluminiové konvici!!!


Nádorové onemocnění prsu u žen není samozřejmě způsobené výhradně používáním antiperspirantů, ale dá se říci, že ucpané lymfatické uzliny velmi účinně napomáhají vzniku novotvarů právě v horních partiích ňader. A to je jistě námět k zamyšlení. Při nákupu prostředků osobní hygieny je tedy vhodné zaměřit se na složení (ingredients). Výrobky bez složení by se dle zákonů prodávat neměly, ale někteří výrobci již rozpoznali nebezpečí v podobě přemýšlejícího zákazníka a tak se snaží na obaly s aluminiumhydrátem nepsat obávané slůvko antiperspirant. Dokonce jsem již zahlédl deodorant, který sloučeniny hliníku obsahoval a tak se rozhodně nejednalo o bezpečné a neškodné zboží. V některých zemích je dokonce prodej látek ucpávajících potní žlázy úředně zakázán. Je tedy žádoucí v drogerii přemýšlet a pokud se ve složení zmíněné aluminium chlorohydráty vyskytují, odložte krabičku zpět do police. Typickým deodorantem pro muže je například Old Spice, pro ženy Nivea (ale pozor, tato firma samozřejmě produkuje také značné množství antiperspirantů, ovšem vždy je to na jejich obalech uvedeno).


Přeji šťastnou ruku při výběru intimní kosmetiky a věřte, že chvilka času věnovaná pro luštění složení se vždy bohatě vrátí v podobě zdraví, nenarušeného nevhodnými látkami, které do organismu rozhodně nepatří.