Osobní zkušenosti s regresními terapiemi
Ještě před rokem jsem se podezřívavě naježil, jakmile jsem zaslechl pojmy "regrese" nebo "regresní hypnóza". Nepatřím k lidem, kteří by si vždy museli dělat předsudky vůči všemu, co sami nepovažují za úplně bezpečné či nutné, čímž se poněkud odlišuji od svých rodičů, kteří měli často předsudky značné, jako například kdysi, když jim jejich nezvedené starší dítě s nevinným výrazem ve tváři předložilo k podpisu přihlášku do ústeckého paraklubu Všechno se však neustále mění, obloha, počasí, voda v řekách, dokonce i názory politiků a také lidská duše, alespoň ta moje občas ano a tím i její vlastní přesvědčení. |
Nic se ale nestalo náhle. Nejprve jsem dostal od dobré kamarádky k narozeninám knížky od doktora Weisse, amerického lékaře s tím, že si je prý určitě musím přečíst. Zrak mi podezřívavě padl na slovo regrese a knížky jsem tak doma bez většího zájmu odložil k případnému pozdějšímu použití. Druhý bod zlomu nastal před Vánoci, kdy mi zavolala jiná kamarádka s tím, že prý má "nějaké drobné zdravotní problémy" a jestli bych jí s nimi třeba trochu nepomohl. Z nepříliš příznivých klinických projevů a také z následné lékařské diagnózy - rozsáhlé metastázy v plicích, v kostech a údajně i v páteři jsem pak velmi pochopil, že jde o život. O život velmi mladé ženy s malým dítětem a navíc ženy bez sourozenců. Měsíc a půl jsme zkoušeli, co se dalo, za souběžné léčby chemoterapiemi a kortikoidy, které samozřejmě i s takto mladým tělem prováděly velmi nepříjemné věci, ale bez nějakých větších výsledků. Pak jsem si jednou večer "čistě náhodou" otevřel jednu ze zmíněných knih, zaujala mě, přečetl jsem si jí jedním dechem a celý natěšený přistoupil k druhé. A hle - hned na začátku pan doktor podrobně rozepsal celý postup uvedení člověka do hypnózy a jeho další použití. Hluboce jsem se nad ním zamyslel a nakonec jsem si řekl, že už stejně není příliš co zkazit. Důkladně jsem si opsal z návodu vše podstatné a hned o příštím víkendu následovala domluva s kamarádkou, že spolu něco vyzkoušíme. Souhlasila a já jsem s bušícím srdcem nastartoval auto a vyrazil do severních končin zemí Koruny české.
|
Autor: Zbyněk Slába | Počet komentářů: 2 | Sdílet na: | | |