Chorvatsko - Dubrovnik

Chorvatský Dubrovnik je snad nekrásnějším městem na Balkánském poloostrově. Staré domky, obdivuhodně integrované do spleti uliček, průchodů, podchodů a můstků ve vás bezpečně zanechají hluboký a nesmazatelný dojem. Město samotné, zejména stará část má neopakovatelnou atmosféru, kterou je potřeba osobně zažít a pocítit.

Město je rozděleno na starou a moderní část. Ta moderní je skutečně nová, protože původní byla v době občanské války téměř celá zničena a proto ji Chorvaté byli nuceni postavit prakticky znovu. V nové části je veliký moderní přístav pro trajekty a větší lodě, dokonale chráněný v zátoce před nepřízní počasí. Můžete zde zanechat auto na mnoha veřejných (a kupodivu většinou neplacených) parkovištích. Do historického centra se pak dostanete pěšky (asi 20 minut), nebo místní autobusovou dopravou. Cesta pěšky je zajímavější, protože se při ní projdete po vrcholu vysokých útesů. Z výšky třiceti metrů se podíváte na otevřené moře, starou i novou část města a lze odsud spatřit i federální armádou rozstřílený hotel Libertas, který byl situován na velmi pěkné skalnaté výspě.


Při obléhání Dubrovniku srbskými jednotkami bylo město ostřelováno děly z bojových lodí, do bezprostředního okolí města se však těžká vojenská technika po souši naštěstí nedostala. Město samotné bylo ostřelováno ostřelovači z horského hřebenu, který je dodnes nepřípustupný kvůli značnému množství nakladených pěchotních min. Starý Dubrovnik se ubránil dělostřelbě z moře a útokům po souši zejména díky mohutné vysoké obranné zdi, která město lemuje od středověku a vždy sloužila jako dokonalá obrana před případnými útočníky. Před vlastními jednotkami však pravděpodobně bránila město poprvé. V klášteře po kostelem na konci náměstí můžete navštívit pamětní síň, věnovanou obráncům Dubrovniku. Emotivně laděná hudba a stovky fotografií padlých, záběry hořících domů a lodiček v přístavu, sami si tak můžete udělat představu o nesmyslnosti celého jugoslávského konfliktu a to Dubrovnik nebyl zdaleka nejhorším místem.


Na horních fotografiích vidíte bránu do města a můžete si učinit představu o síle zdí, které nepodlehly ani moderním dělostřeleckým granátům. Pravý snímek je pořízen z vrcholu zdi, která chrání město od moře. Je dobře patrné, že staré město bylo proti jakémukoli útoku od moře zcela bezpečné. Za patnáct Kun (cca 60 korun) můžete absolvovat zajímavý výlet okolo Dubrovniku po městských hradbách, délka okruhu činí 2800 metrů a z hradeb se otevírají opravdu nádherné pohledy na celé město, jak ostatně uvidíte na většině ostatních záběrů.


Úzké a prudké uličky míří od centrálního náměstí k horní zdi, situované do vnitrozemí. Nad nimi se tyčí horský hřbet s velikým bílým křížem, památkou na oběti nesmyslného ostřelování města. Náměstí je dlážděné mramorovými dlaždicemi, které při dešti pekelně kloužou a proto navštívíte li dubrovnické uličky za zvýšeného vlhka, buďte při chůzi opatrní.


Dubrovnická okna a okénka by stačila na samostatný katalog fotografií. Typické venkovní žaluzie jsou snad úředně předepsány, protože se v moderní podobě instalují i na zbrusu nové domy. Pokud se ve starém městě rekonstruuje dům, musí se zachovat jeho venkovní vzhled do všech podrobností. Žaluzie bývají plastové, ale věrně imitují původní dřevo. Ta na obrázku je ale pravá, z tvrdého dřeva.


Vpravo od náměstí se rozkládá hustá spleť romantických zákoutí, průchodů a uliček. Pamatovalo se zde i na koupání a tak stačí otevřít vrata ve zdi a projít jimi na jednu z mnoha městských plážiček, schovaných mezi útesy. I v případě vrat se pamatovalo na neprůstřelnost a proto jsou řešeny chodbou ve tvaru L, aby nemohly být vyraženy či zasaženy projektilem. Původní projektanti a stavitelé mysleli opravdu na všechno a skutečnost, že Dubrovnik obstál i proti výborně vyzbrojeným Srbům, vypovídá o schopnostech stavitelů více než dostatečně.


Stavby jsou dovedně integrovány mezi obrannými zdmi, například ze stínu kláštera vyjdete na vyhlídku, ze které vidíte na přístav a pod vámi se nachází část ochozu valu, obráceného směrem k moři. Staré město je totiž postaveno částečně v prudkém svahu, proto lze z vyšších partií přehlédnout střechy až k moři.


Některé zvoničky mají velmi zajímavý tvar, jako například vysloveně mexický typ na posledním obrázku dole. Horní levá fotografie zachycuje snad nejznámější dubrovnický zvon, který nemá klasické srdce, ale tlučou do něj dvě bronzové sochy zbrojnošů. Nevím, jakou má tento zvon tradici, ale domnívám se, že někdy ve středověku pravděpodobně podobným způsobem nouzově vyvolali poplach strážní na hradbách, když se k městu blížilo po moři nebezpečí...


Stará část Dubrovniku je městem tisíce červených střech a ne nadarmo se jí říká perla Jadranu. Zajímavé je, že na rozdíl od Prahy na mě zdejší uličky a atmosféra vůbec nepůsobily stresujícím dojmem. Lidé jsou zde výrazně klidnější, nejsou tu žádné firmy, auta ani úřady a to vše se podílí na poklidném rytmu zdejšího života.


Snímky na této stránce jsou z veliké části pořízeny z městských hradeb. Procházíte po ochozech a dva metry od vás odpočívají na balkónech místní lidé, poznáte tak velmi zblízka život v chorvatském městě. Líbí se mi zdejší systém terásek, balkónků, ochozů a visutých zahrádek. Zdejší obyvatelé zde postupně vybudovali opravdu velmi dobře architektonicky sladěné umělecké dílo.


Nepodařilo se mi zjistit, jakým způsobem se zde vlastně topí a jaké jsou zimní teploty. Ve Sreseru jsem v apartmánech žádné topení nenalezl a domácí pán tvrdil, že teplota zde neklesá pod 16 stupňů. Veliké množství komínů napovídá o masívním využívání fosilních paliv, ale také se může jednat o přežitky minulosti. Ovšem při zdejších cenách energií a vody bych se divil, kdyby používal celý Dubrovnik plyn a elektřinu. Jeden metr kubický pitné vody zde stojí téměř 15 EUR a plyn či proud jsou ještě dražší.


Mezi moderními, či rekonstruovanými domky stojí i staré stavby, často vysloveně v havarijním stavu. Život zde určitě není zejména pro starší generaci jednoduchý a ne každý má peníze na obnovu svého majetku. Zajímavé ale je, jak dokáží Chorvaté sladit vzhled svých staveb navzájem a žádná z nich zde nepůsobí nikterak rušivě.


Obranné valy a jejich věže zde podivuhodně dobře kontrastují s domky a uličkami. Ve starém městě se nachází veliké množství kostelů a klášterů, každý z nich je stavěn v jiném slohu. Všude kvetou oleandry, pne se víno a zrají citrusy. Jako bývalého absolventa studií biologie mě zdejší rostlinstvo vždycky přichystalo něco nového, co jsem mohl obdivovat.


Zdejší lidé milují zeleň značnou měrou a dokazují to nejrůznějšími způsoby. Je až neuvěřitelné, jak dobře zde všechno roste a co lze vypěstovat na obyčejném a poměrně tmavém dvorečku. Je patrné, že teploty tu zůstávají po většinu roku vyšší a pravděpodobně neklesají k bodu mrazu, jinak by zde celá řada rostlin neměla šanci přežít. Na závěr stránek o Dubrovniku se musím ještě zmínit o místním mostu - opravdu velikém díle místních architektů a stavbařů, kteří dokázali během několika let postavit půl kilometru dlouhý visutý most přes zátoku, kterou jsem musel ještě vloni pracně a zdlouhavě objíždět. Na poslední fotografii je vidět, že se jedná o opravdu výjimečnou stavbu, vzdáleně připomínající nový silniční most v Ústí nad Labem, ovšem v daleko větším měřítku. Návštěvou Dubrovniku zcela určitě nebudete zklamáni.