Neznáš náhodou "nějakého Rafaela"?

"Počkej, teď neruš" odbyla mě k mému údivu kamarádka při jedné z našich regresních terapií, o kterých jsem psal v tomto článku. Byla ve stavu hluboké relaxace a právě se mračila, jak se snažila něco rozpoznat. Na mé dotazy co se děje odpověděla "nevím někdo si mě převzal, člověče ono to má křídla jak anděl", vydechla. Máš mu důvěřovat a máš nás teď chvíli nechat". Z chvíle byla nakonec hodina a já jsem se právě ponořil do velmi zajímavého mystického světa...

"Hele, znáš nějakého Rafaela?" zeptala se mě kamarádka, když jsem jí vrátil zpátky do přítomnosti. "Znám, archanděl vzduchu". "Byl úžasnej, jednak mě léčil a taky mě vzal na výlet do Austrálie, já jsem normálně viděla Sydney, klokany, koalu, to jsem vždycky chtěla. A prý se nemám bát, všechno bude v pořádku." Vypadala velmi dobře, měla zdravou barvu, oči jí zářily a tak jsem usoudil, že to určitě k něčemu bylo. Byla nadšená, že energii od anděla krásně cítila a já jsem se rozhodl nabízenou metodu vyzkoušet i na dalších lidech. První se naskytla jiná kamarádka s dlouhodobými a poměrně vážnými neurologickými problémy. Když jsem přijel na návštěvu, nevypadala příliš dobře, točila se jí hlava a neměla ani nijak hezkou barvu v obličeji. Nabídl jsem jí, že něco zkusíme, souhlasila a tak jsme se vydali do relaxovaného stavu a potom jsem poprosil archanděly živlů o pomoc. Slečnu jsem instruoval, ať si je zkusí přivolat a oni přišli. A pustili se do práce. Hodinu a půl jí různě "spravovali", rozebrali jí mozek a vyčistili centrální nervovou soustavu, doplnili jí energii a když jsme skončili, vypadala úplně jinak. Točení hlavy zmizelo, obličej se probarvil, celkově se cítila mnohem lépe. "To bylo dobrý" konstatovala a já jsem v duchu děkoval všem "tam nahoře" za účinnou pomoc.


Od té doby jsem vyzkoušel "andělskou léčbu" mnohokrát a kdo se ptá, ten se i dozví, takže další kamarádka mi občas spontánně posílala velmi zajímavé informace, jak to všechno vlastně funguje. Byl jsem jí za to velmi vděčný a postupně jsem se snažil sbírat zkušenosti. Napadlo mě vyzkoušet tuto metodu i na svého otce, který se léčí na Alzheimerovu nemoc a ve svých téměř osmdesáti letech se stále drží velmi dobře. Uvedl jsem ho do relaxace, nechal ho pozvat archanděly a bylo z toho téměř hodinové sezení, kdy na mé dotazy co se děje otec odpovídal "neruš, dostávám instrukce a léčí se". Raději jsem poslechl Mé vyzvídání po ukončení relaxace se nesetkalo s úspěchem, táta kategoricky prohlásil, že to je jenom jeho věc, což byla u něj velmi neobvyklá reakce, ale přivítal jsem jí s radostí.


Že se ne všechno dá řešit v klidu a v pohodě jsem zjistil hned následující víkend. Mladá žena, která mimo jiné trpí i klaustrofobií, po léčení mě ještě napadlo zkusit anděly poprosit ještě o řešení tohoto problému. Dotyčná souhlasila a archandělé také, takže jeden z nich, myslím že to byl Michael jí vzal za ruku a řekl "pojď". Ona se s důvěrou nechala zavést k malým dvířkům ve zdi, která archanděl vzápětí otevřel, natlačil jí do úzké tmavé chodby a zabouchl za ní. Rázem nastal problém, slečna se zoufale zmítala na posteli s tím, že se udusí a s pláčem se prodírala kupředu chodbou, která se stále snižovala a zužovala. Dýchala stále křečovitěji a nedařilo se mi jí ani uvést do stavu, kdy by své snažení pouze pozorovala, prostě si tím měla projít. Nakonec se s úlevou proplazila jakýmsi poklopem zpět do své zahrady, zhluboka si vydechla a otřela pot a slzy. Anděl k ní přistoupil a řekl "vidíš co si v sobě všechno neseš, pak se nediv" a potom se všichni rozplynuli. Malá a drsnější lekce, jak se také dají řešit stará traumata byla na světě.


Příběhy by měly mít dobrý konec, prý je to z hlediska lidské psychiky žádoucí, hlavně pak u dětí, proto i většina klasických pohádek končila vždy dobře, snad s výjimkou těch od populárního Andersena, jehož povinná četba mě na základce vždycky přinášela neodbytné noční můry. Vždycky jsem si říkal, že bych holandský způsob myšlení opravdu mít nechtěl. Život však není pohádka a ne vždycky končí tak, jak bychom chtěli. V létě jsme s kamarádkou zkoušeli další léčení s anděly a Rafael jí uklidňoval, že se nemusí bát, že tu bude ještě velmi dlouho. To mě ukolébalo a až později mi došlo, že její virtuální výlet do Austrálie nebyl jen tak. Postupně jsem začínal cítit, že se věci nevyvíjejí jak mají, respektive jak bychom si všichni přáli. Přestože mi karty padaly relativně dobré, nezdálo se mi to. Když se nakonec kamarádka den před Vánoci rozhodla svoji pozemskou pouť ukončit, vlastně mě to ani příliš nepřekvapilo. Ale srdci neporučíte a to se s tím vyrovnávalo těžko a dlouho...


Pořád mi ale ležela v hlavě slova archanděla Rafaela: "nemusíš se bát, budeš tu ještě dlouho". Říkal jsem si, že andělé přeci vidí lépe, dál než my. Odpověď mi zase přinesla kamarádka, která se poslední dobou hodně zabývá podobnými věcmi a někde si přečetla blog člověka, který rozmlouvá s archandělem Ohně Michaelem: "My andělé vidíme trochu dál než vy, to je pravda. Přirovnal bych to k jízdě autobusem, vy se díváte ze svého místa a někam jedete a my stojíme na střeše a vidíme trochu dál dopředu, ale vy máte kdykoli svobodnou možnost otočit volantem a svoji cestu změnit." A já jsem pochopil, že kamarádka se prostě rozhodla změnit svoji cestu. Ostatně i karty to naznačovaly, říkaly "pust to z hlavy, je to tak v pořádku, udělal jsi co jsi mohl". Některé věci si ale nakonec stejně racionálně nezdůvodníte, ať se o to snažíte sebevíc...


A tak jsem poznal v praxi to, o čem jsem si vlastně dosud jenom četl. Pochopil jsem definitivně, že jenom chtít něco rozumem nestačí, musíme rozklíčovat své podvědomí, protože tam je uložený veškerý kód k našemu životu a vše ostatní není tak důležité. Pokud něco existuje v našem podvědomí, existuje to i okolní realitě. Silní jedinci si dokáží podržet vlastní realitu přes často naprosto odlišnou skutečnost a stávají se pak ostrůvkem jistoty pro ostatní, kteří častěji tápou při hledání své vlastní cesty. Chceme li se vyléčit, najděme informaci v podvědomí a změňme ji tak, aby nám už neškodila. Zní to jednoduše, ale jednoduché to vážně není, alespoň pro většinu z nás. A proto tu máme celou řadu technik a postupů, které by to měly umožnit. Celou řadu proto, že každý jsme jedinečný a každému vyhovuje něco jiného. Naslouchejme pozorně tomu, co se nám snaží říci nejenom naše tělo. Své - nyní již bývalé kamarádce bych chtěl tímto poděkovat. Za důvěru, za to, že mi umožnila najít odvahu pustit se na neprozkoumané pole, za to že mi otevřela nové obzory a možnosti. Pomohly řadě lidí a já Ti za to Katko moc děkuji! A doufám, že si tam nahoře zase jednou padneme do náruče a dáme si pusu jako vždycky...