Mystika

Mají zvířata karmu?

Reakce na dotaz čtenářky v komentáři pod článkem o úmrtí morčátka

Ve zmíněném komentáři se čtenářka ptá, jak je to vlastně s karmou zvířat, vždyť přeci žádnou nemají a zdravotní problémy si stahují ze svých chovatelů. To je pravda pouze částečná a navíc neplatí vždycky. Podíváme se, jak je to ve skutečnosti, protože věci jsou mnohem složitější, než by se mohlo zdát.




Karma je indický pojem a znamená v podstatě zákon příčiny a následku. Jedná se o jednoduchý princip, v kostce - co zaseji, to si také sklidím. Jestliže někoho těžce zraním, budu sám zraněn. Pokud někomu způsobím žal, budu nucen si prožít žal, to samé se ale týká i pozitivních činů. Hlavně soucit a milosrdenství jsou "nahoře" vysoce ceněny. V případě lidí je to v podstatě prokázaná záležitost a každý, kdo si prošel nějakou formou regresní terapie, ví dobře, o čem mluvím. Příklad - mladá žena byla neustále tlačena do dětí, přestože je hluboce odmítala a měla doslova fóbii z porodu, ale i z jejich výchovy. V regresi jsme přišli na to, že kdysi byla zemanem, který se zamiloval do služebné a vzal si jí poté, co jí přivedl do jiného stavu, přestože s tím nesouhlasila. A ona mu při porodu málem zemřela na ztrátu krve a poporodní komplikace. On se v hrůze z možnosti ztráty milované ženy zařekl, že už ty děti nechce nikdy v životě ani vidět, protože mu jí díky jeho špatnému rozhodnutí málem zabily. Tento podvědomý slib pak způsobil zmíněnou situaci, karmicky byla nyní žena (bývalý zeman) tlačena do dětí tím, komu kdysi způsobila problém, protože se příčina a následek musely nějak vyrovnat. Stačilo si tu situaci zpracovat a mnohokrát projít, aby nepřirozený strach z dětí odezněl. Člověk je tvor složitý a mateřské mléko po porodu sající, jak je to ale se zvířaty a karmou?


I zvířata mají samozřejmě karmu a často u nich dochází k jednou paradoxnímu jevu, k určité karmické "nespravedlnosti", která ale funguje úplně stejně i u lidí. Pokud je člověk, nebo zvíře týráno a svůj osud útrpně přijme, pak se jim to samé bude s vysokou pravděpodobností dít i v dalším životě. Proč? Protože se nesnažili vzít svůj život do rukou a něco udělat pro to, aby si jej zlepšili! Zní to šíleně? Ano, možná, ale je to tak. Nikdy nejsme nevinná, bezbranná oběť, důvody tu jsou vždycky a možnosti také! Karma domácích zvířat je silně provázána s člověkem, protože on řídí a ovládá jejich osudy. Divoká zvířata mají ale karmu také. Vždy najdete dva jedince, třeba sourozence, kdy jeden bude zdravý, silný a životaschopný a druhý pak slabý, neduživý a obvykle se nedožije vyššího věku. Speciálně u zvířecích sourozenců je výborně vidět nevyhnutelnost osudu. Pokud mají složitý horoskop, ukazující na kratší život, tak uhynou většinou oba, pouze v rozdílném čase. Ten je pak přímo úměrný rozdílu času mezi jednotlivými porody. U člověka znamená jeden stupeň v horoskopu rok života. U morčete je to mnohem kratší úsek, protože žije zhruba desetinásobně kratší dobu. Dvě minuty rozdílu času mezi porodem pak v jejich životě znamenají třeba tři, čtyři měsíce, kdy je dostihne osudová událost. Což jsem si bohužel letos velmi přesně ověřil na morčecích sourozencích, které jsem si před rokem a půl vlastnoručně odkojil. Oba umřeli na potíže v dolní části pánve. Samička na gynekologické a sameček na urologické. Oba se před smrtí hodně trápili, protože se je lékaři snažili zachránit a ono to prostě nešlo! Společný osud, společná karma. Zejména u samečka karma velmi překvapující, protože jsme se na ní podívali s mojí jasnovidnou kamarádkou.


Asi měsíc po úmrtí zvířátka jsme odvedli jeho dušičku do Světla (a s ním ještě jeho dva kamarády, kteří odešli v podobném časovém horizontu). A protože mě zajímalo, čím si nevinné zvíře zasloužilo takové utrpení (opakovaný výskyt obřího močového kamene), dostali jsme tuto odpověď: "urogenitální systém je pro život naprosto klíčový. Jestliže si zasloužíte opravdu těžkou karmu, pak se často dotýká právě těchto orgánů, abyste si uvědomili, že život není nic samozřejmého". Zaujalo nás, čím by si to ale vysloužilo malé zvířátko a dostali jsme opravdu hodně neuvěřitelnou odpověď, která popírá tvrzení většiny duchovních filozofií. Prý to byla kdysi lidská duše, která opravdu hodně ubližovala druhým a ničila jejich životy. Za "trest" byla vtělena do zvířecího těla, aby se znovu propracovávala k vyšším existencím. A nyní se její karma hodně vyčistila právě bolestivou a zdlouhavou nemocí. Bylo li tomu tak, pak by mi asi vše dávalo smysl.


Znovu se vrátím ke karmě zvířat, jako celku, i když je to nesmírně složitá problematika. Člověk ovládl planetu a nechová se k ní vůbec dobře. Rabuje zdroje, zotročuje zvířata, ta divoká neustále tlačí do kouta a ničí jejich přirozené prostředí. Když ale byli lidé pouhou součástí jiných druhů a lovnou zvěří, v přírodě existovala mnohem větší rovnováha. Zvířata i lidé jednali především pudově a karmu si vytvářeli tím, jak se chovali ke svému druhu a ke svým obětem. I šelmy se od sebe liší. Některé zabíjejí pouze z hladu a některé doslova pro zábavu. Mezi lvy se najdou jedinci, kteří z hladu rychle a účinně zabijí slabší zvíře a nijak ho netýrají. A jiný lev si dokáže hrát například s hyenou doslova, jako kočka s myší. Ubíjí jí pomalu a dlouhé hodiny a má doslova rozkoš z jejího utrpení. Můžete si sami odvodit, jakou karmu si generují obě zvířata a jak se následky jejich způsobu lovu budou vzájemně lišit. Úměra je přímá - čím více emocí se do činu vloží, tím silnější karmický dopad a naopak. Se silnou emocí zabíjí tyran a se silnou emocí umírá obět - karma bude silná. Naopak hladový lev zabije efektivně a rychle a oběť si často nestačí ani uvědomit, co se ní děje. Tady bude následek mnohem slabší, oba správně naplnili svojí přírodní roli, kterou navíc nemohou nijak změnit. Lev je inteligentní, vyšší savec a ten si již může karmu řídit docela dobře, jakkoli vám to připadá nemožné a přitažené za vlasy. Jiný příklad, pro změnu z morčecí komunity: pokud samička porodí slabého jedince, jehož stav vyhodnotí, jako neživotaschopný, prostě ho odmítne, nepustí k cecíku a nechá ho pomalu umřít hladem a dehydratací. Zatímco jeho sourozenci se radostně tlačí k mléku a přibývají na váze, odvrhnuté mládě smutně a pomalu umírá, často v jejich blízkosti. Řada chovatelů učinila zkušenost, že pokud se mláděte ujali, odkojili ho první týden a on nabralo na váze, samička si jej pak normálně převzala a pokračovala v jeho vyživování společně s ostatními mláďaty. Existují ale samice, které se snaží starat i o evidentně slabé mládě. Často to bývají ty, které mají například Měsíc v Rybách. Naopak matku s Měsícem v Beranu by to opravdu ani nenapadlo a ještě by byla schopná slabého potomka "milosrdně" zadupat do podestýlky, aby jí neobtěžoval svým smutným nářkem.


Odlišnou kapitolou jsou pak domácí zvířata, která se pro svého pána obětují. Některá to dělají vědomě, jiná podvědomě, výsledek je ale vždycky stejný. Kdysi jsem četl o příběhu pána, jehož děti měly doma morče, které vykazovalo zmíněnému pánovi největší náklonnost ze všech členů rodiny. Muž byl později doma po operaci a rána nehojila, stále se zaněcovala, vytékal z ní hnis a celkově to s ním nevypadalo vůbec dobře. Měl silné bolesti a léky nezabíraly. Až jednoho večera si k němu na postel vlezlo morče, vyšplhalo se mu na břicho a ulehlo přímo na pooperační jizvu. Pán ho zamyšleně hladil, morčátko přivíralo očka a drželo. Po určité době si muž všiml, že mu polevily bolesti a začalo mu docházet, co se vlastně děje. Ale to už bylo pozdě. Zvířátko se malátně zvedlo, odkulilo se z jeho těla a zůstalo ležet na boku. Po necelé hodině pak v bolestech umřelo. Pánovi vyšel z rány hnijící steh a do dvou týdnů se zcela uzdravil.

Jeden z mých klientů kdysi zachránil koťátko, které někdo ztýrané odhodil do popelnice. Když pak on sám po letech onemocněl vzácným typem nádoru na játrech, zanedlouho začala stejným typem nemoci trpět i kočička. Prodělala tři náročné operace, při poslední měla na játrech útvar o velikosti mandarinky! Svému zachránci tak stáhla značnou část jeho nemoci na sebe a jistě mu prodloužila život.

Jiný případ oběti - morčecí matka se čtvrtý den po porodu stáhla do sebe, přestala přijímat potravu a její stav se rychle zhoršoval. Chovatelka jí uměle krmila a dělala co mohla, ale nebylo to nic platné. Přesto se samička stále snažila kojit. Večer seděla zoufalá chovatelka v pokoji a náhle uslyšela, jak samička hlasitě volá na mladé. Ty se k ní radostně přihrnuly a ona každé ještě naposledy pečlivě nakojila. Potom si lehla na bok a umřela. Chovatelka se zařekla, že mladé zachrání - a zachránila. Krmila je ve dne v noci, jediný sameček přejal roli matky, chránil tři sestřičky a všichni dohromady ochraňovali a zahřívali nejslabší sestřičku, která měla dvakrát namále. Dneska jsou z nich spokojení, zdraví jedinci. Toto chování není obvyklé a bylo vynucené okolnostmi. Ale samička i její mladí v této náročné zkoušce obstáli na jedničku.


Svět, ve kterém žijeme, je velmi složitý a plný jemných i zjevných souvislostí, které z větší části nechápeme. Karma zvířat jedna z věcí, o kterou bychom se ale zajímat měli, protože jim ovlivňujeme životy více, než si vůbec dokážeme představit. Jakým právem například japonští vrazi neustále vybíjejí vzácné a úžasné velryby, které jsou vysoce inteligentní, žijí stovky let a mají svůj rozvinutý, citový život? Kdo dal lidem právo vyhlazovat vzácné orangutany, vypalovat tropické pralesy a páchat další a další zločiny na křehkých ekosystémech naší Země? Kdyby se lidé jenom trochu zajímali o následky, možná by jim došlo, že si zdraví, štěstí a jednou ani jídlo za peníze nekoupíme. Naše patologická chamtivost se nám v budoucnu krutě nevyplatí. Ale to už je jiná kapitola. Snažme se chovat ke zvířatům hezky a s citem, když už si hrajeme na pány všeho tvorstva. Že jimi nejsme, zjišťují lidé všude tam, kde se příroda rozhodne naplno ukázat, kdo tomu tady vlastně šéfuje. Škoda, že nám to stále nedochází, protože přírodní rovnováha je nesmírně křehká věc, která se často zhroutí v jediném okamžiku. Máte li doma mazlíčka, pamatujte vždycky na to, že i on má svojí karmu, není u vás náhodou, má svoje city, prožívá své radosti, stresy i smutky. Snažte se mu jeho osud zlepšit tím, že mu uděláte co nejpříjemnější život. Odmění se vám nejenom zvířátko, ale budete odměněni i vlastní, pozitivní karmou. A o to přeci také jde:-) Jediné, co se z totiž hlediska vývoje opravdu počítá, je pomoc druhým a zlepšování jejich osudu! Všichni máme tu možnost a měli bychom jí využívat. Ostatně - u zvířátek je to často mnohem snadnější, než u lidí:-)

Autor: Zbyněk Slába | Počet komentářů: 0 | Sdílet na: | | |


Napsat komentář

(Registrace nového uživatele)

  *Napište číslicemi jednadvasedm:


  *Jméno:


  Heslo: (Pouze pro registrované)


  *Titulek:


  *Text zprávy:





Diskuse - hlavní str.

Diskuse o energiích  Diskuse o astrologii  Diskuse o Tarotu  Diskuse o léčení, mystice




Související články:

Nevysvětlitelné bezpráví a křivdy v praxi (18.4.2017 18:10)
Zlo a jeho neblahé účinky na naše životy (4.4.2017 17:48)
Dva velmi zajímavé zážitky z regresní terapie na dálku (19.3.2017 17:32)
Vliv duše zemřelého dědy, aneb s čím vám běžný psycholog určitě nepomůže (23.11.2016 18:25)
Jak nás ovlivňují duše zemřelých příbuzných? (13.8.2016 07:24)
Není nutné být spolu... (31.8.2015 10:43)
Vytvořte si svého démona (a nebo snad raději ne) (17.9.2014 07:12)
Zajímavé poznatky o délce života (18.6.2014 21:02)
Žijí mezi námi a nemyslí to vždycky dobře (4.5.2014 20:40)
Léčíme domácí zvířátka na dálku (23.3.2014 17:53)
Zajímavý poznatek s odváděním duší (17.11.2013 08:37)
Odpovědi ve znameních (23.10.2013 14:50)
Přísahy, sliby a postuláty (11.10.2013 12:55)
Posílení pejska stromovým dévou (22.6.2013 08:20)
Odpovědi na komentáře pod články, část třetí (13.6.2013 21:40)
Jarní úplňkové čarování I. (29.4.2013 21:55)
Jarní úplňkové čarování II. (29.4.2013 21:46)
Odvádíme přivtělené duše (25.4.2013 06:25)
Neznáš náhodou "nějakého Rafaela"? (4.3.2013 21:25)
Tajemství filipojakubské noci (2.5.2009 18:37)
Mystický zážitek na Řípu 30.4. (12.5.2006 17:41)