O intuici

Smyslem tohoto článku je přiblížit čtenářům Oranžových stránek problematiku vrozené schopnosti všech živých bytostí - schopnosti intuice, tedy procesu podvědomého hodnocení situací, vnějších i vnitřních okolností a souvislostí. Tuto schopnost má každý z nás, lišíme se pouze určitým stupněm její rozvinutosti. Někteří lidé mohou mít silnější dispozice, ale rozvinout a zlepšovat komunikaci se svým podvědomím můžeme všichni. Potřebujeme k tomu pouze trochu důvěry ve své vlastní schopnosti, odvahu k často nelogickým rozhodnutím a také trpělivost.

Obecně známým faktem je například neklid zvířat před zemětřesením, nebo jinou přírodní katastrofou. I některé "primitivnější" národy dokáží předvídat celou řadu událostí, na jejichž spolehlivou předpověď je i současná věda krátká. Jak je to ale s námi, lidmi vyspělé civilizace dvacátého století? Světová populace se za posledních sto let svého bouřlivého vývoje silně polarizovala a můžeme si všimnout, že zejména v nejvyspělejších zemích ustoupily duchovní metody a přírodní, harmonický styl života konzumnímu pohodlí. Návrat k tradičním hodnotám a metodám zažíváme až v posledních zhruba patnácti letech. Jak už je obvyklé, ve Spojených Státech vše probíhá s určitou dávkou fanatismu a v Evropě naopak s tradiční nedůvěrou a konzervatismem. Přesto však vážné sociální problémy zejména mladších generací přinesly potřebu "něco s tím udělat". Využívání vlastní intuice může být jedním z optimálních řešení řady problémů, které nám nějakým způsobem komplikují život. S určitou nadsázkou můžeme říci, že používání intuice je vlastně logické Není to však vůbec jednoduché a většině z nás tyto procesy rodiče naší výchovou vůbec neulehčili.


Již od raného věku jste určitě slýchali následující věty: "Copak nemáš rozum?" "Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout, ty snad vůbec nemyslíš", "Prosím tě, to tě nenapadlo, že je to nesmysl?", "Mysli logicky!", "Vždyť je to logické, to ti přeci mohlo být jasné". Rodiče, škola, zaměstnání, to jsou důležité faktory, formující naší osobnost. Možná si vzpomenete na dobu raného dětství, kdy vám bylo jasné, že rodiče něco dělají špatně a přesto jste to nebyli schopni změnit. Děti mají vrozenou schopnost řídit se svými iracionálními pocity a přirozeným způsobem vnímat, co je pro ně dobré a co nikoliv. Teprve později, pod nátlakem rodičů, školy a zaměstnání se většina z nás přikloní k tomu, co je z hlediska zájmu většiny "logické". Logické je vystudovat, vydělávat peníze, opatřit si partnera a děti, zajistit vzdělání a kariéru svým potomkům, vybudovat zázemí (sobě i dětem) ve formě vlastního bytu či domu a auta. Logickým (a z hlediska státu i žádoucím jevem) je následně strávit několik málo let v důchodu za neustále se zhoršujícího zdraví, naspořit si peníze na pohřeb a nakonec mezi šedesátým až sedmdesátým rokem věku odejít z tohoto světa nepotřební, vyčerpaní a nemocní. Tento negativní program má většina z nás pevně uložený v podvědomí a není divu, že nám neskýtá příliš mnoho radosti a energie k tvořivému způsobu života. Paradoxní přitom je skutečnost, že život je tvořivý proces a pokud v něm tento základní prvek popíráme, nemůžeme být nikdy šťastní a spokojení.


Lidské podvědomí ví naprosto přesně, co je pro konkrétního jedince dobré a co ne. Jsou v něm uloženy informace o tom, který partner se pro nás hodí, kde nám hrozí nebezpečí, jaká strava je nevhodná, který talent máme rozvíjet a co nám v životě přinese největší radost a uspokojení. Jediným problémem většiny z nás je prostá skutečnost, že neznáme způsob naslouchání odvěké řeči našeho podvědomí, které s námi hovoří zejména pomocí pocitů a symbolů.


Symboly jsou jedním z nástrojů, pomocí kterého můžeme být informováni o různých věcech. Ať již se jedná o sen, nebo náhodně otevřenou stránku knihy či tarotovou kartu. Pochopení symbolu ale není vždy jednoduché a proto se zaměříme raději na druhý podvědomý nástroj a tím jsou naše pocity.


Naslouchání vlastním pocitům je nejúčinnějším způsobem, který nám může pomoci dosáhnout úspěchu, zdraví a životní harmonie. Vzpomeňte si na jesle či školku, kdy vám například nutili jídlo, které vám naprosto nechutnalo. Měli jste pocit, že jej nemůžete sníst a skutečně jste pak třeba večer zvraceli, nebo vás rodiče vezli na pohotovost s alergií, kopřivkou, případně s bolením břicha. Učitelka to ale řekla naprosto jasně - "Je to dobré, musíš sníst alespoň trošku, jinak se paní kuchařka bude moc zlobit". Podobným způsobem se vyjadřovali i vaši rodiče, učitelé ve škole a vedoucí v zaměstnání. Jistě jste alespoň jednou ve svém životě zaslechli podobné věty: "Pepu (Marušku) si vezmi, ten (ta) má peněz a bohaté rodiče", "Musíš přeci ten gympl dodělat, jinak se neuživíš", "Tohle v žádném případě nemůžeš dělat, vždyť umřete hlady a na děti jsi myslel?", "Tak to ať tě ani nenapadne, taková pitomost". Tyto a podobné způsoby komunikace nám braly samostatnost a postupně odnaučily téměř každého z nás svobodně si zvolit to, co je pro něj v životě nejlepší. A tak pracujeme v nezajímavém (i když dobře placeném) zaměstnání, žijeme v nezajímavých svazcích a ze zoufalství chodíme o hospody, nic nás nebaví, pomalu stárneme a počítáme roky, které nám ještě zbývají do důchodu, na který se těšíme z důvodu vytouženého "odpočinku". Přitom s obavou pozorujeme, jak se okolo nás plouží šedesátníci s francouzskými holemi a tráví dlouhé hodiny ve frontách na recepty u obvodních lékařů.


Jak z tohoto neutěšeného stavu ven? Každý z nás je jiný, každý z nás má naprosto odlišnou životní náplň. Bez této skutečnosti by byl život šedivý, jednotvárný a nudný. Příroda, jíž jsme součástí, miluje pestrost a různorodost. Tomu ostatně napovídají i naše povahy, osudy i fyzický vzhled. Zatímco jeden by rád cestoval a užíval si svobody, druhý hledá jistotu v pevném svazku. Pokud prvního rodiče nutí do manželství a druhého do cestování, ani jeden z nich nebude spokojený.


Nyní si představte, že na všechny vaše otázky znáte odpovědi. Těmi jsou vždy vaše pocity. Dcera váženého primáře náhodně potká na ulici urostlého, ale "prostého" mladíka, jehož rodiče jsou příslušníky spíše slabších sociálních vrstev. Její první pocit je velmi příznivý, teprve pak se do záležitosti vloží logika: "Ale on nic nemá, o čem se s ním asi tak mohu bavit, co když mě neuživí a co by to mu řekli naši?" Z možná krásného a perspektivního vztahu tak sejde již v začátku, dívka si nakonec vezme mladého lékaře, který je sice úspěšný, ale v lásce jí nijak nenaplní. Jiný příklad - pracujete v perspektivní firmě a nabídnou vám místo v jiné společnosti, se stejným platem. A máte dilema. První pocit byl výborný, práce vás již nenaplňuje a v nové společnosti je další vývoj zaručen. Ale pak se do pocitů opět vloží rozum: "Ale tady mi vlastně nic nechybí, už tu znám lidi, šéf je dobrý, platí nám obědy, mám to kousek domů" atd. Nakonec se rozhodnete zůstat, i když náhle máte "špatný pocit". A za půl roku vaše firma zkrachuje. Kdyby jste poslechli ten první pozitivní pocit, dnes by jste byli spokojení na novém místě a bez existenčních starostí. Překonat pohodlnost a věřit sám sobě, to jsou základy úspěchu. Kdyby si dcera primáře prosadila svojí vůli proti logickým názorům rodičů, sice by třeba neměla auto a dům, ale byla by šťastná.


Pocity jsou základním komunikačním prvkem mezi podvědomím a vědomím. Naučíte li se jim naslouchat a důvěřovat, poměrně rychle se ve vašem životě dostaví změna. Je k tomu ale potřeba odvaha - již se nebudete řídit názory svého okolí, které jsou navíc často závistivé, či omezené. Až se naučíte věřit sami sobě, zjistíte, že vaše intuice vás vždy dovede k tomu nejlepšímu, co můžete prožít, nebo získat.


Po událostech z jedenáctého září ve Spojených Státech mi utkvěl v hlavě rozhovor s jedním úředníkem, který včas uprchl z budovy, kterou zasáhlo o několik minut později druhé letadlo. Novináři totiž řekl doslova: "Nevím proč, ale měl jsem najednou takový divný pocit. Všeho jsem nechal a seběhl jsem dolů. Teprve venku jsem viděl, že i v mém mrakodrapu je děsivá, hořící díra". Tomuto muži zachránil jeho iracionální pocit život. Intuice zde promluvila a on jí uposlechl. Podobné pocity jistě měli mnozí další v nižších patrech hořících budov, které se následně v krátké době zřítily. Logicky si ale řekli, že je požár téměř půl kilometru nad jejich hlavami nemůže nijak ohrozit.


Proto důvěřujte svým pocitům, zejména vždy těm prvním. Vaše intuice se bude rozvíjet a váš život se změní k lepšímu. Tvořivost a radost jsou nedílnou součástí všeho živého a všichni máme na tyto nezbytně nutné aspekty šťastného bytí nárok, přestože si to často nemyslíme, ani neuvědomujeme. Vaše podvědomí bude mít k vám cestu otevřenou a brzy zjistíte, že se vám začne dařit vše, co vás učiní šťastnějšími. Ruku v ruce se štěstím kráčí zdraví, láska a spokojenost. Jistě, řada důležitých životních rozhodnutí jsou často vážného charakteru a ne vždy jsme ochotni se řídit pouze iracionálními pocity. Je však v našem vlastním zájmu, abychom postupovali v souladu s naší přirozeností. Závěrem je nutné zmínit velmi důležitý přírodní princip, který je platný obecně a dotýká se i procesu intuice: příroda nikdy neplýtvá energií. Pokud vám podvědomi vyšle informaci a vy nereagujete, nebude vám jí za žádných okolností posílat podruhé. Získat soulad s přírodními principy znamená mimo jiné i akceptovat toto pravidlo. Plýtvání energií je typickou vlastností pouze zástupců druhu Homo sapiens. Stačí si vzpomenout, kolik energie jsme často zbytečně věnovali nedosažitelným snahám a touhám, nefunkčním vztahům, pracovním místům atd. Přitom by stačilo poslechnout intuici a řada vašich sil by nám bývala zbyla pro jistě smysluplnější účely...