Můľeme změnit osud?

Příď kajaku i s kamarádkou vysunu přes hranu Staroměstského jezu a pádluji zpětně, aby nás voda nestrhla dolů. Pod námi hučí kalný proud a tříątí se o zeď smíchovské plavební komory. "Já ti nevím", říkám nejistě, "moc se mi to nezdá." "Simtě," povídá sebevědomě kámoąka Beran, "sjeli jsme Modřany, sjeli jsme ©ítkovský jez, tohle bude do třetice vąeho dobrého." S povzdechem couvám, vyberu si nejlepąí moľné místo pro splutí a... Ale nepředbíhejme a popiąme si nejprve souvislosti, protoľe jsou samozřejmě hodně důleľité. Ostatně z důvodu vysvětlení podstatných souvislostí tento článek vlastně vznikl.

Kdyľ to řeknu hodně zjednoduąeně, nejdůleľitějąí sloľkou kaľdé bytosti je duąe, pak ego a potom rozum. Ten řada lidí nemá (já také ne, jak uvidíte níľe), ale dosti vtipů - například u Downova syndromu byste rozum často hledali marně, ale duąi a ego tito lidé samozřejmě mají. Duąe je nesmrtelná, rodíme se stále znovu za účelem evoluce duąevní, duchovní, emoční a podobně. Nicméně (a to je důleľité), ego i rozum si s sebou do daląího ľivota bereme v podstatě také, tedy co jsme si pracně vytvořili, to nás provází i v daląím zrození s tím, ľe před narozením jeątě probíhají korekce vąech tří sloľek a také naąí karmy. Odbočka k mé osobě: vztahů jsem si v tomto ľivotě uľil tolik, ľe mi zkuąenosti vystačí jeątě do několika daląích ľivotů. A protoľe se s věkem priority mění, uľ před lety jsem vztahy prostě pustil z hlavy a začal jsem se věnovat jiným věcem. Podařilo se mi to tak dokonale, ľe uľ o mě nikdo zájem nejevil, coľ byla oproti minulým rokům zajímavá změna. A nyní pojďme k tomu podstatnému, tedy k popisu toho, co se vlastně stalo, jaké byly příčiny a co se dá dělat s osudem, pokud se s ním někdy něco dělat vůbec dá. (Já jsem tu moľnost dostal, ale nepodařilo se mi jí správně vyuľít.) Větąinou totiľ dojde k nějaké události, kterou pak začne celý řetězec daląích "náhod". Zde jsou ty moje:

Událost č. 1, kterou to vąe začalo, tedy příčina. Potřeboval jsem vyřeąit nějaký problém, který se vztahy vůbec nesouvisel, alespoň jsem si to tedy myslel a tak jsem navątívil léčitelku p. Musílkovou v praľských Měchochlupech.:) Paní se nad mým poľadavkem usmála, pustila se do práce a kdyľ jsem ąel domů, bylo mi výborně. Cítil jsem výraznou změnu a bylo mi jasné, ľe moje návątěva nebyla zbytečná.

Událost č. 2, následek a nevyuľitá ąance. Dva týdny po návątěvě léčitelky jsem jel vlakem z Ústí nad Labem do Kralup, po běľné údrľbě mé zahrady. Nástupiątě bylo liduprázdné, přiąel jsem úmyslně dříve, abych si stačil v klidu dopřát oběd. Po chvíli jsem zaregistroval příchod krásné mladé slečny, zhruba ve věku mé dcery, opravdu moc hezké. Slečnu jsem si jenom zběľně mechanicky prohlédl a dál jsem se věnoval kníľce. Ovąem pak se začaly dít věci. Mladá dáma při otáčení listu ve své knize zvedla oči, podívala se na mě, pak uľasle odloľila kníľku, pozdravila mě (první překvapení), na prázdném nástupiąti si ke mě přisedla (druhé překvapení) a pak uľ jsem z překvapení nevyąel, protoľe jsem zjistil, ľe je o mě zájem, jenomľe dotyčná neměla odvahu udělat cokoli, co by mě potvrdilo můj pocit. Ostatně já také ne a tak jsem jenom vnímal, jak slečna zoufale přemýąlí, co by mohla udělat a kdyľ jsem předstíral, ľe si jí nevąímám, doslova na mě visela očima. Můj nerozhodný Mars ve Vahách ale zapojil své energie naplno a mě se do příjezdu vlaku nepodařilo vymyslet naprosto nic, co by celou situaci nějak vyřeąilo. A tak jsem nic nevymyslel, nasedl do svého rychlíku a odjel. Na smutek v jejích očích snad nikdy nezapomenu. Doma jsem se podíval do karet, které mě seřvaly, jak malého kluka. Promarněná ąance, dar z nebe, "Slábo jsi naprostý debil!" Ano, to jsem. Andělské karty: hlavní karta Partner duąe, druhá Děti, třetí si přesně nepamatuji, ale byla rovněľ výmluvná.

Událost č. 3, následek na základě příčiny. Naprosto náhodou jsem si na Pádleru přečetl článek o splutí Vltavy Prahou z Modřan do Holeąovic přes větąinu jezů a poslal jsem jej z legrace výąe zmíněné kamarádce se Sluncem v Beranu. Tam se mě rovnou zeptala, jestli si dáme ve středu dovolenou a uděláme to. Tím mě samozřejmě poněkud překvapila a tak jsem si vzal volno, kajak, vestu, helmu a seąli jsme se v Modřanech na zastávce. Kámoąka sice hlasitě drľkovala, ľe tu blbou vestu nechce a helma jí je taky k ničemu, ale nenechal jsem se odbýt, tak si na sebe s nadávkami navlékla oba ochranné prvky a dobrodruľství začalo. Úzkou retardérku modřanského jezu jsme sjeli, jak profíci, coľ nás příjemně naladilo. Obsluha smíchovské komory nezvedala mobil ani nám, ani turistickému parníku a tak padlo rozhodnutí sjet ©ítkovský jez s tím, ľe se nad Staroměstským jezem operativně rozhodneme. Rovněľ ©ítkovský jez jsme sklouzli doslova učebnicově, bez kapky vody v lodi. Nadąená kamarádka si prohlíľela Národní divadlo, Karlův most a blíľící se, výhrůľně hučící jez odmávla rukou s výąe zmíněnými slovy, ľe to bude naprostá pohoda. To mi tedy opravdu nepřiąlo, prohlíľeli jsme si mocný proud, hřmící pár centimetrů pod námi a mě se do toho nechtělo. Kámoąka se ale vyjádřila ve smyslu, ľe jsme dost dobří a ľe "to určitě dáme". Bohuľel mě ani nenapadlo, ľe aktuální průtok je cca čtyřikrát vyąąí, neľ ve zmíněném článku, kterým jsme se inspirovali.

Událost č. 4, záchrana z vyąąích míst. Staroměstský jez dobře znám ze zářijové akce "Přes tři jezy" a vím, ľe ani jeho ąlajsna při daleko menąím průtoku není nic úplně triviálního. Odcouval jsem tedy kus zpátky, abychom měli energii na rozjezd a pak jsem náhle dostal spontánní nápad, který mi zachránil ľivot. Zeptal jsem se kamarádky, výborné plavkyně, jestli chce tu vestu a ta se jí nadąeně zbavila. Navlékl jsem si tedy záchranný prvek a vyrazili jsme. Jakmile příď kajaku přepadla přes hranu jezu, silný boční proud strhl loď na zeď komory a otočil nás hlavou dolů, neměl jsem ąanci udělat vůbec nic. Kdyľ se tzv. cvaknete, děláte v podstatě pouze to, ľe si lehnete na vodu a necháte se vynést proudem mimo nebezpečí, jenomľe já jsem v tu chvíli vůbec logicky nereagoval. S vodou jsem nesmyslně bojoval a proud mě doslova protáhl po dně, plném ostrých kamenů a ątěrku. Po vynoření jsem zjistil, ľe nemohu dýchat, protoľe mám plíce plné vody. Naątěstí jsem obratem pochopil, ľe mě vesta spolehlivě nese a tak panika trochu opadla aľ do chvíle, neľ jsem kus od sebe uviděl kajak, u kterého nikdo nebyl. Zpanikařil jsem podruhé a pak se naątěstí vedle lodi vynořila bílá helma a pod ní naątvaný obličej s ústy, rozbitými do krve. Zaplavil mě proud vzteklých nadávek a stíľností na hořký osud, mizernou imunitu a tělo plné "té vltavské ľumpy". Nicméně za chvíli jsme k úľasu davu turistů byli na břehu a začali se suąením.

Vzteklá kamarádka běsnila, jako správný Beran a studovala v přeľivąím iPhone sloľení vltavské vody. "Mor, cholera, salmonela, spalničky, příuąnice, obrna, záąkrt, černé neątovice, TBC, E. Coli a daląí". "Tati, co to ta mokrá paní čte?" zeptalo se zvědavé dítě na náplavce. "Asi očkovací průkaz", odpověděl konsternovaný otec. "Ty běľ taky do haj*lu", řekla mu vlídně moje spolucestující a pak se mě zeptala, kde si můľe vyndat ty pulce z dělohy, kteří jí tam prý děsně lechtají. "Ty vo*e, já mám to svinstvo v plicích, ľaludku, spodku, v nose, v očích, v uąích, do zítřka umřu!" Vysvětlil jsem jí, ľe to adrenalin vyřeąí a nebude jí vůbec nic. Měl jsem sice pravdu, ale to jsem si ovąem jeątě vyposlechl spoustu názorů na své debilní nápady. Tok jejích myąlenek naątěstí vzápětí přeruąil výkřik "jeľíąi kriste, vľdy» ty krvácíą, musíme zavolat sanitku!" Rozhlédl jsem se kolem, ale ľádného krvácejícího Jeľíąe jsem nikde neviděl. I přes polovinu září bylo sluąné vedro a tak jsem si na jez vzal moudře pouze plavky, coľ mi sice zajistilo suché věci v pytli, ale také hluboké odřeniny na třiceti procentech těla. Nad těmi jsem jenom mávl rukou a vycestovali jsme na exkurzi Čertovky.

Událost č. 5, vysvětlení, co se vlastně stalo. Zhruba měsíc po této události jsem se u paní Musílkové zastavil jeątě jednou a samozřejmě jsem se zmínil o vąem, co se mi přihodilo. Paní zváľněla, chvíli studovala situaci a potom mi řekla, ľe jsem nevyuľil ľivotní příleľitost a protoľe samoty uľ měla moje duąe dost, rozhodla se mě zabít, jelikoľ jí to takhle nebaví. Také mi řekla, ľe "nahoře" se energií neplýtvá a ľe daląí ąanci tak dostanu jenom těľko, coľ ale cítím také. Předpokládám tedy, ľe kdyľ to mé duąi nevyąlo relativně milosrdným způsobem (nikdy mi proudící mocný proud vody nedělal dobře), zkusí to klasicky, tedy formou nějakého destruktivního onemocnění.

Tady se na chvíli zastavme a popiąme si moľné příčiny nemocí. Těmi mohou být například genetické dispozice, karma (osud), nevhodná výchova, strava, ľivotní styl, prokletí, nesprávný přístup k sobě a podobně. Ovąem nemoc, která má původ v nespokojené duąi, je v podstatě vľdycky nejtěľąí a nejhůře léčitelná. A to aľ do té doby, dokud duąi neuspokojíte tím, po čem touľí. Tomu ovąem zase brání ego, osud, karma, genetické dispozice, pochopení důleľitých souvislostí a podobně. Ve své praxi jsem se setkal s řadou lidí, kteří byli nemocní právě ze zoufalství jejich duąe a tam klasické metody nepomáhají. Člověk musí nejprve pochopit příčinu a teprve potom můľe začít měnit své myąlení a uvaľování.

Shrnutí: svůj osud často měnit nemůľeme, (coľ opět záleľí na osudu), ale někdy se ocitneme na rozcestí, kdy to udělat můľeme a často zásadním způsobem. Přesně to se mi stalo, dostal jsem kontakt na léčitelku, kdyľ nadeąel správný čas, navątívil jsem jí, ale ona mi vlastně neřekla, co se vąechno můľe dít po jejím působení a tak jsem byl naprosto nepřipravený. Je samozřejmě důleľité., abychom byli neustále pozorní ke vąemu, co se okolo nás děje. Dopustil jsem se chyby a unikla mi tak zásadní příleľitost, jakkoli jsem si logicky zdůvodnil, proč by to nebylo jednoduché. Ovąem v ľivotě často není jednoduché vůbec nic. Od té doby jsem samozřejmě ve střehu, ale nemyslím si, ľe by se někdy něco podobného jeątě zopakovalo. Nicméně na ľivotě je krásné to, ľe je neustále plný překvapení.