Dvě cesty vývoje lidského mozku a jejich dopady

Ten poznatek není nový, jenom o něm neexistuje ąirąí povědomí. Určitě je ale důleľité, aby existovalo a proto vznikl tento článek.:) Humor stranou, nedávno byla veřejnost svědkem obzvláątě odporného a cynického projevu japonského stráľce české rasové čistoty, který blekotal a ľvatlal o tom, ľe na Ukrajině vlastně zabíjí ukrajinątí a nikoli ruątí nacisté a ľe přijímáme ekonomické a nikoli válečné uprchlíky. Ponechme nyní stranou hnědý mozeček Pitómia, protoľe to je samostatná kapitola, pakliľe vůbec nějaký má. Zaměříme se na jednu klíčovou skutečnost a to sice na fakt, jak se vyvíjí mozek člověka v normálních, bezpečných podmínkách a jak v okamľiku primárního ohroľení. Znalost těchto procesů nám totiľ docela dobře vysvětlí nejenom osudy jednotlivců z naąeho okolí, ale také osudy některých národů, coľ je v dneąní době rovněľ podstatné. Jak správně tuąíte, předmětem článku bude i pokus o vysvětlení kontrastu chování západních zemí a Ruska v dlouhodobém horizontu, ale nejenom to.

Jistě jste si vąimli, ľe větąina matek, a» uľ zvířecích, nebo lidských, brání své potomky s neobvyklou silou a zuřivostí, pokud mají pocit, ľe jsou jejich mláďata v ohroľení. Tak to zařídila příroda a zejména pak evoluce, která má za úkol neustálý vývoj! Sloľitějąí formy ľivota mají jednu podstatnou výhodu, kterou představuje mozek a tím i schopnost náročnějąího uvaľování. Ovąem s mozkem je to stejné, jako s drahým počítačem. Musí mít odpovídající podmínky k provozu. Vývoj mozku je pak přímo úměrný těmto podmínkám. My budeme rozliąovat dva moľné scénáře vývoje. Jedním z nich je vývoj v nebezpečí a v hraničních podmínkách, druhou pak normální vývojový proces v situaci bezpečí a dostatku vąeho potřebného. Vąe podstatné se odehrává hlavně v dětském věku. Zde se rozhoduje o tom, jak se bude mozek vyvíjet a dosaľný vývoj se pak v dospělém věku mění uľ jen velmi obtíľně, pokud vůbec.
Máme dvě děti. Jedno vyrůstá v milující rodině, dostatečně zabezpečené, nic mu nechybí a otevírají se mu tak moľnosti svobodného rozhodování o svém ľivotě. Druhé dítě je například týrané otcem alkoholikem, pochází z chudých poměrů a ľije tak v neustálé nejistotě a nebezpečí. O nějakém svobodném rozhodování si můľe nechat jenom zdát a vlastně ani neví, co to svoboda je. Mozek prvního dítěte vypadá naprosto jinak, neľ mozek druhého. Amygdala, tedy centrum pro primární přeľití, je potlačeno a naopak jsou rozvinuty vyąąí rozumové schopnosti, které umoľňují sloľitějąí uvaľování, kreativitu, vyąąí emoce a city, atd. Prefrontální části mozku se rozvíjí, amygdala je mnohem menąí a méně důleľitá. Naopak u dítěte, ľijícího v ohroľení a nejistotě, se výrazně upřednostní zmíněná amygdala a potlačeny jsou centra pro sloľitějąí vývoj a myąlení. Jak se budou od sebe obě děti odliąovat? Konečně se dostáváme k tomu podstatnému!:)

První dítě bude výrazně chytřejąí, schopné i velmi sloľitého uvaľování, svět vidí v důleľitých souvislostech a také jeho kreativita je výrazně vyąąí, coľ mu umoľňuje ľít mnohem kvalitnějąí ľivot. Naopak jeho schopnost primární záchrany před rizikem bude niľąí a jeho fyzická konstituce bývá obvykle slabąí, (ale není to nutnou podmínkou). Oproti tomu týrané dítě má lépe rozvinuté fyzické schopnosti a umí se spíąe vyhýbat nebezpečí, dokáľe utíkat a hlavně vąude vidí předevąím rizika, před kterými se musí mít neustále na pozoru. Svět pro něj není bezpečné místo, ale prostor neustálého boje o přeľití, i kdyľ rizikový vývojový podnět uľ dávno pominul. Jeho fyzická stránka bude více rozvinutá a stejně tak i agresivita! (To je obvyklá reakce na nejistoty v dětství.) Inteligence tohoto dítěte bývá niľąí, neľ prvního a to často i výrazně. Jeho schopnost proľít ą»astný a naplněný ľivot je rovněľ sníľená, zatímco první dítě obvykle dokáľe dobře vyuľít vyąąí inteligenci a tvořivost, nemá potřebu ubliľovat druhým a ľivot si dokáľe zařídit tak, aby se cítilo ą»astné a naplněné.

Z tohoto důvodu je nesmírně důleľité, abychom byli schopni co největąímu počtu dětí zajistit bezpečí, klid, dobré vzdělání a perspektivu. Proto máme vládu a zejména pak ministra ąkolství a také ministra sociálních věcí. Jsou li tito ministři dobří, národ se pak vyvíjí úplně jinak, neľ pokud dobří nejsou. Čím vzdělanějąí a spokojenějąí je národ, tím je ľivot v jeho zemi lepąí a naopak. (I proto nemám rád nácky.) A nyní se pojďme podívat na jeden rozdíl ve vývoji národů po druhé světové válce, protoľe to je klíčové k pochopení současné válečné a ekonomické krize!

Druhá světová válka zřejmě nejvíce zasáhla Polsko a Rusko. Obě země se vąak v přístupu k nebezpečí liąily. Poláci se během konfliktu snaľili v rámci moľností své děti chránit, stejně jako větąina západních zemí. (Například Angličané odváľeli svojí mládeľ z dosahu německých bomb na venkov atd.) Rusové se ale zaměřili zejména na přeľití země a děti nijak neřeąili. Jeątě dlouho po válce se Ruskem toulaly statisíce sirotků bez domova, jistot a zcela bez jakéhokoli zabezpečení. Ruské dětské domovy připomínaly spíąe trestanecké lágry, neľ láskyplná zařízení pro výchovu traumatizovaných, osiřelých dětí. Větąina zemí světa se po válce zaměřila na obnovu společnosti a také na pokrok a rozvoj vzdělání, plus na zabezpečení před podobným scénářem, jakým druhá světová válka byla. Rusko se ale válečného traumatu zbavit nedokázalo a v podstatě mu přizpůsobilo i celý poválečný vývoj. Paranoia z opětovného napadení vedla k masívnímu zbrojení a k polarizaci světa, na jejíľ horąí straně jsme stáli i my, jakoľto Ruskem okupovaný a řízený satelit.
Autor tohoto článku si dobře pamatuje, jak vládnoucí nomenklatura občas nutila děti pobíhat okolo ąkoly v potrhaných pláątěnkách a igelitových sáčcích na botách, čímľ jsme cvičili obranu před jaderným útokem imperialistického Západu. Stejně tak nám kaľdou chvíli vyhlaąovali cvičné poplachy, kdy se celá ąkola musela shromáľdit ve ąkolních krytech, se zpuchřelými, plesnivými, protiplynovými maskami na obličejích. To bylo naąe dětství pod paranoidní ruskou diktaturou. Ta bohuľel přetrvala dodnes. Ovąem s tím rozdílem, ľe z dřívějąího, údajně levicového reľimu se stal reľim silně pravicový, se jednoznačně faąistickými rysy. Proč se Rusko vyvíjelo právě tímto směrem, není vlastně nijak sloľité pochopit.

V Rusku se lidé historicky nikdy neměli dobře a celý jejich ľivot byl v podstatě hlavně bojem o přeľití. Boląevická revoluce vyměnila carský teror za násilí mnohem horąí, komunistické a jenom do roku 1941 boląevici vyvraľdili desítky miliónů vlastních občanů. Brutální diktátor Stalin vyuľil válku ve svůj prospěch a výrazně upevnil svojí pozici neomezeného vládce. Po válce se Rusové svých traumat nedokázali zbavit a existenci své země postavili na neustálém zvyąování bojové připravenosti vůči vnějąím i vnitřním agresorům. Vymývání mozků a představa permanentního nebezpečí se týkala i nejmenąích dětí ve ąkolkách, které byly nuceny k členstvím v militantních organizacích a neustále se cvičily v přípravě na boj proti Západu. I kdyľ se SSSR v devadesátých letech zhroutil do naprosté entropie, vyprofiloval se nový vládce - Putin a ten v podstatě přivedl reľim do stěľí pochopitelné absurdity. Je to ale logické vzhledem k podmínkám, za jakých generace Rusů po válce vyrůstaly. Chudoba, nesvoboda, indoktrinace, absolutní nedostatek prakticky vąeho, pocit neustálého nebezpečí. Pamatuji se dobře na ruské děti, které přijely v rámci výměny na návątěvu mé střední ąkoly. Z naąich obchodů a blahobytu jim padaly brady úľasem a neustále se vyptávaly, jak je moľné, ľe na ulicích nejsou nikde ąipky ke krytům, kdyľ sousedíme s faąistickým Západním Německem, které nás přeci můľe kdykoli přepadnout. To byla mentalita Rusů v osmdesátých letech. Co k tomu vlastně vedlo?

Poválečný vývoj vyústil k obrovskému rozvoji západních demokracií, mezi které musíme počítat i poraľené císařské Japonsko a na druhé straně se neustále uzavíral do sebe komunistický blok. V jistém okamľiku se stalo, ľe si slepou uličku vývoje vůči Západu uvědomila Čína a zvolila naprosto odliąnou cestu - začala budovat brutální, kapitalistický komunismus, ve kterém byste sice ľít nechtěli, ale podařilo se jí vystavět bohatou a prosperující společnost, z čehoľ je ostatně jasně vidět, ľe klasický socialismus se naprosto neosvědčil, zatímco kapitalismus funguje i v pokřivených čínských podmínkách. Oproti Číně se cestou zvyąování paranoie a utahování ąroubů vydaly zbývající dvě diktatury, Rusko a Severní Korea. Obě země mají hodně společného: koncentráky, vraľdy svých občanů, bestialitu a neustálé vyhroľování světu, plus ignorování světového řádu a mezinárodních zákonů. A obě země mají jeątě jeden společný jmenovatel: indoktrinaci a fanatismus větąiny svých občanů, kteří větąinou ani netuąí, ľe okolo nich se ľije úplně jinak a lépe. Jaký je ľivot v Rusku v Severní Koreji dnes? Zavírání a vraľdění politických odpůrců, často pro pouhý názor. Beznaděj, agresivita, chudoba, absence právního státu, nulový mezinárodní kredit. Příčina? Převaha primitivní části mozku u větąí části populace nad tou vyąąí, kreativní, poskytující rozvinuté myąlení a vyąąí inteligenci, v kostce.

Z těchto důvodů je v zájmu celé EU, aby se ukrajinské děti stabilizovaly a vyléčily ze svých válečných traumat co nejdříve. Ukrajinu bude třeba za obrovské peníze postavit znovu na nohy, zatímco ruského agresora je nutné srazit na kolena a zadupat do prachu tak, aby uľ nebyl schopen podobné hrůzy a zvěrstva zopakovat. Obojí bude stát obrovské peníze, coľ samozřejmě přinese daląí inflaci a díky tomu i pokračující nárůst extremismu, protoľe chudí lidé mají k extremistům vľdycky blízko a chudoba se bude rozhodně zvyąovat. Populisté a extremisté, jako jsou aktuálně Babią, Okamura, Volný, Bojko a spol. představují pro tuto zemi obrovské nebezpečí, nebo» jejich voliči jsou prostě hloupí a nejsou schopni domýąlet následky. Ale skutečnost, ľe tito lidé zneuľívají pro své temné cíle bestiální válku a utrpení ukrajinských ľen a dětí, z nich činí opravdu odporné bytosti! Já jenom doufám, ľe se současné problémy světa vyřeąí dřív, neľ se Rusům podaří zlikvidovat veąkerý ukrajinský export obilí a do EU se tak na podzim nevrhnou milióny zoufalých a hladových Afričanů, coľ je přesně Putinův cíl. Ale hlavně doufám, ľe Ukrajinu budou budovat sebevědomí a traumat zbavení, svobodní občané. Nejenom proto, ľe by to byla nejlepąí varianta ze vąech ąpatných. Ale i proto, ľe by to bylo nejvýhodnějąí i pro naąe peněľenky!

Nedávno jsem byl svědkem scénky v příměstském vlaku, kdy ukrajinské mamince seděl na klíně vyděąený, asi čtyřletý klučina a neustále se své matky vyptával, jestli venku opravdu není válka. Maminka mu dokolečka, trpělivě vysvětlovala, ľe není. Ale samozřejmě to nebylo nic platné, protoľe traumatem poznamenaný dětský mozek bude potřebovat hodně času a terapie, neľ se z proľitých hrůz vzpamatuje. V okamľiku, kdyľ vidím lľi, demagogii a marketing výąe zmíněných populistů, kteří se neątítí zneuľívat i tak otřesné hrůzy, jaké Rusko rozpoutalo na Ukrajině, nepomáhá mi na záchvaty nevolnosti ani pověstný Kinedryl. A jenom doufám, ľe karmické boľí mlýny semelou tyto zrůdy jeątě v tomto ľivotě. Protoľe to nejsou standardní lidské bytosti, nemají ani srdce, ani mozek, nepatří do civilizované společnosti. Zatímco Ukrajinci do ní rozhodně patří. Mají můj obrovský obdiv a jsem upřímně rád, ľe nejsem v jejich kůľi. Není totiľ vůbec o co stát.


Jaké jsou nyní ąance Západu, ľe si udrľí svůj status quo a nebude zničen Ruskem v daląí bestiální válce? Optimista uľ jsem jenom částečný, nebo» kdyľ vidím zbabělé přeąlapování slabých lídrů Bidena, Scholze a Macrona, zatímco Rusko se chová jako dokonalý bandita a terorista a nebere si ľádné servítky, padá na mě beznaděj. Ovąem jsem od přírody spíąe pozitivní a doufám, ľe se nakonec podaří toto smrtelné riziko pro naąe země odvrátit, jakkoli se domácí kolaboranti v celé EU snaľí o opak, aniľ by tuąili, co by to pro ně znamenalo. Problém je nyní v tom, ľe původní jednota Západu se pod tlakem ekonomické krize rozpadá a agresor toho beze zbytku vyuľije. Mé předpovědní modely v této chvíli nejsou nijak optimistické a tak budu doufat, ľe tentokrát se opravdu mýlím! Doufám! Protoľe k této válce vůbec nemuselo dojít, nemusely nastat tak straąlivé ąkody, které zcela bez legrace budeme splácet desítky let i v případě, kdyľ by se Rusko podařilo porazit a z Ukrajiny ho vytlačit. S přístupem západních lídrů se vąak tato moľnost stává stále vzdálenějąí. Přitom by bývala stačila taková maličkost, aby Biden ruského masového vraha v únoru ujistil, ľe Amerika jeho vpád na Ukrajinu nedopustí. Tomu by ruský diktátor rozuměl stejně dobře, jako rozuměl zcela opačnému ujiątění a sice, ľe NATO nehne pro tuto zemi po napadení ani prstem, ľe noha západního vojáka na její území v ľádném případě nevkročí. Co jiného si válečný zločinec mohl více přát, neľ takto dostat Ukrajinu na zlatém podnosu. Bude nás to hodně bolet, nejenom ekonomicky a já uľ určitě ľádný dosavadní blahobyt ve svém ľivotě nezaľiji, protoľe tento blahobyt prostě skončil. A stačilo k tomu jedno chybné, ustraąené rozhodnutí. To je reálná mezinárodní politika. Máte li moc, nemůľete být slaboch. Jestli ale v něco doufám zcela upřímně, pak v to, ľe západní politici začnou konečně více pouľívat také amygdalu a trochu potlačí funkci prefrontálních oblastí mozku. Nic jiného totiľ ve vztahu k neandrtálcům nefunguje!