Chraňte si mozek! I.

Autor: Zbyněk Slába <Zbynek.slaba(at)email.cz>, Téma: Astrologie, Vydáno dne: 15. 07. 2020

Mozek je to nejdůležitější a nejcennější, co máme. Chránit nám ho může pomoci i astrologie

Krásný jarní den láká k pořádné vyjížďce na kole. Celou zimu jste poctivě dřeli na trenažéru, naběhali jste spousty kilometrů v kopcích, konečně tak můžete zúročit svojí přípravu v praxi. Nafouknete pláště na osm atmosfér a vyrážíte. Vítr žádný, teplo, slunce, co víc si přát! Nehybný vzduch sviští v přilbě, kilometry lehce naskakují, je to úžasné! Úzká silnice klesá, dopřáváte si pořádný sjezd. Adrenalin zaplavuje tělo, svět je nádherné místo k žití. Až do chvíle, kdy do zatáčky vjíždíte rychleji, než byste měli a tak vás odstředivá síla neúprosně vynáší k prostředku cesty. Bohužel tam, společně s vámi, také vjíždí protijedoucí auto...




Pohoda končí v jediném okamžiku a náhle je všechno jinak. Nestačíte vůbec reagovat a i když byste stačili, fyziku nelze ošidit. Nejedete v obrněném transportéru, který vás ochrání před nejhorším. Sedíte na kousíčku karbonu, ten vám samozřejmě neposkytne ochranu žádnou. Vaše hlava drtivě naráží do předního sloupku auta, součet obou rychlostí je veliký. Dále už naštěstí nevnímáte, jak vám praská horní čelist, tříští se zuby, za nimi následují nosní kůstky, lámou se prsty a karpály. Přelétáte auto a na silnici za ním získáváte další pohmožděniny. To už ale nevíte. Nevnímáte let vrtulníkem, netušíte, proč se večer probouzíte v cizím, aseptickém prostředí. Okolo vás vedou hadičky a kabely, blikají monitory, tlumeně pípají přístroje, které hlídají vaše životní funkce. Všechno vás bolí, nic si nepamatujete, je vám zle a jste naprosto zmatení. Co se to proboha stalo, kde to jste? Co tu děláte, kdo jste, jak se jmenujete? Do toho všeho svítí do okna JIP obrovský Měsíc v nejsilnějším, jarním úplňku. Ne, nevybrali jste si dobrý den pro vážný úraz, vše se vám bude hojit daleko déle, než jindy, s většími komplikacemi.


V našich životech bereme řadu věcí, jako samozřejmost a jejich hodnotu si uvědomíme až v okamžiku, kdy o ně náhle přijdeme. Zdraví a psychika jsou nejdůležitější věci, které máme. Naše celková integrita je pro nás naprosto zásadní. "Jeden orgán vládne všem, jeden jim vše káže." Jestli jste právě poznali začátek citátu ze slavné trilogie, nemusíte si klepat na čelo, protože jsem jím přesně popsal realitu. Vše, co máme k dispozici, máme v hlavě. Obejdeme se bez řady orgánů, ale bez mozku nikoli. Mozek je evolučně prastarý, respektive některé jeho části. Vyšším savcům se postupně mozkový kmen, který řídí základní funkce, začal obalovat dalšími nadstavbami, od jejichž složitosti se přímo odvíjí celková úroveň dotyčného tvora. Lidé mají z celé zemské fauny mozek bezpečně nejsložitější. Vědci a lékaři dodnes přesně neznají funkce řady jeho částí. U některých je jistota větší, u dalších jenom malá. Jedno ale víme naprosto přesně - mozek si musíme dobře chránit. I sebemenší poškození nám totiž může přinést tak zásadní změny, že si je neumíme představit ani v nejdivočejších snech. Většina lidí považuje za nejdůležitější smysl zrak a asi budou mít pravdu. Bez očí jsou naše možnosti mnohem menší, nevidíme tem krásný a rozmanitý svět okolo nás. Bez zraku si dovede existenci představit jenom ten, kdo je s takovou vadou nucený žít. On ale stačí třeba i malý úder do hlavy a náhle ztratíte čich. Prostě zmizel, dýcháte doslova sterilní vzduch, zcela bez jakékoli vůně, či zápachu. Jídlo vám chutná mnohem méně, protože jej necítíte. V divočině byste měli fatální problém, necítili byste kvalitu potravy, unikl by vám zápach predátora a sbohem. V rozvinuté společnosti to až taková potíž není. Riziko otravy je malé, auto si na vás zatroubí, jenom to jídlo vám už nikdy nebude chutnat tak, jak jste byli zvyklí. Desítky let, až do smrti.


Kvadruplegici dobře znají ztrátu hmatu. Nemohou pohnout končetinami, na těle necítí vůbec nic. Vše se odehrává pouze na hlavě a v hlavě. Chuť, čich, zrak a sluch mají, ale často nedokáží pohnout ani hlavou na těle, které je díky přerušené míše naprosto necitlivé. Funguje, ale oni to neví a nevnímají. To je asi nejvyšší stupeň poškození, který se dá reálně zažít. Jestliže jste celkově zdraví a plní energie, tak vám ale i na první pohled banální ztráta chuti dokáže doslova zničit život a veškerou radost z existence. Najednou vůbec nevíte, co máte v ústech. Cosi tam žvýkáte, ale necítíte a nevnímáte nic, pouze jakousi netečnou hmotu, která vám po rozkousání sklouzne do žaludku. Teprve nyní vám naplno dojde, jak úžasný dar je život, ale jak složitý zároveň je. Vše je propojené a smysly potřebujeme k tomu, abychom si mohli života užívat, abychom žili opravdu kvalitně! Příroda nám dala dary, nezbytné k přežití v kdysi nesmírně kruté a drsné divočině, kde se nic neodpouštělo. Slabí končili v zubech silnějších. Bez pěti smyslů se neobejdeme ani dnes. Pokud nám slouží dobře, jsme spokojení. V opačném případě máme náhle problém, jehož hloubku jsme si předtím nedovedli ani představit. I malý úder na "správné" místo na hlavě stačí k zásadní změně osobnosti! Najednou jste někdo úplně jiný. Co se vám dříve líbilo, jde náhle mimo vás, nic vám to neříká. Přátelé vás nepoznávají, nic vás nebaví. Ale nejsou to deprese, jedná se prostě o proměnu osobnosti, která je všechno, jenom ne příjemná. Předtím jste spali výborně a nyní se týdny díváte v noci na strop, ne a ne zabrat. Milovali jste nějaké jídlo a nyní ho nemůžete ani cítit. Vlastní rodina se stala skupinou cizích lidí. To vše je opravdu možné a děje se to. Proto si chraňte mozek! Nestyďte se za to, je to jenom vaše zdraví. Mozek je nejcennější věc, kterou máte, sice se opakuji, ale opakování je matkou moudrosti.


Kdysi jsem v Mostě jezdil s dcerou na inline bruslích okolo rybníku Benedikt. Byl jsem tam tehdy jediný, kdo používal chrániče a cyklistickou helmu. Lidé se na mě dívali, jak na šílence a dcera se za mě styděla. Až do okamžiku, kdy se zde nechráněný bruslař vyhýbal kočárku, v pádu narazil hlavou do lavičky a byl na místě mrtvý. Od té doby najednou všichni měli na hlavách přilby. Opravdu musel jeden člověk zemřít, aby si ostatní uvědomili hodnotu života?!


Věci mívají i dobrý konec, ale nikdy se na to nespoléhejte. Jak to vlastně dopadlo s cyklistou z úvodu článku? Dobře i špatně. Zhubl dvanáct kilo, začíná znovu normálně jíst, samozřejmě s ohledem na zlomenou horní čelist. Šrouby z ruky mu vyndají nejdřív po roce. Zápěstí bude muset dlouho šetřit. Po úderu do hlavy šilhá na levé oko, pravé má omezenou hybnost a tak nesmí řídit. Oči se mu zatím nelepší a lékaři mluví o horizontu spíše roků, než měsíců. Ale na hlavě měl kvalitní přilbu a tak přežil, i když dle doktorů se jedná o naprostý zázrak. Proč jsem ale psal, že to dopadlo i špatně? Protože dotyčný se úrazem nijak nepoučil a nezměnil svůj přístup, opakuje stále stejné vzorce chování. Naopak je ještě zesílil. To je samozřejmě špatně. A jak je to v našich životech se zázraky? Zázraky se občas dějí, ale štěstí se musí jít trochu naproti. Přilba na hlavě, pokud provozujete jakýkoli sport, je základní podmínkou. Za další lze docela jednoduše využít astrologii, abychom se vyhnuli nebezpečí, jak, o tom si povíme v druhém dílu. Nespoléhejte se na své strážné anděly, ani na mládí, na sílu, na fyzickou kondici. Stačí jediný okamžik a všechno je jinak. Chraňte si hlavu, chraňte si mozek! Vyplatí se vám to daleko více, než si myslíte!