Známý a úspěšný teplický léčitel, pan Pešek, mi často říkal "máš na sobě duši, nebo entitu a je na tobě zbytečně, nezasloužíš si jí, odstraníme to". Už tehdy mi přišlo divné, že bych si z hlediska karmy něco nezasloužil. Popíralo to moje dosavadní zkušenosti a přesvědčení. Ale po jeho zásahu mi bylo vždycky lépe a tak jsem se začal dívat na tyto věci novým pohledem, že nic není černobílé. Nicméně vysvětlení se mi dostalo až nyní, kdy jsme při léčitelském sezení s kamarádkou položili dotaz andělům, jak je to s těmito "podivnými" událostmi. Chápavě se usmáli a vysvětlili nám širší souvislosti.
Náš život je neustálým koloběhem příčin a následků. Ovšem pokud bychom se chtěli rozvíjet (a to chceme všichni), nefungovalo by to. Proč? Představme si nádobu s kapalinou, která má dokonalé vlastnosti, tzn. neexistuje v ní například fyzikální pravidlo, že vzájemné tření molekul způsobuje ztráty energie. Pokud plácneme do vody v obyčejném kbelíku, hladina se rozvlní a postupně se uklidní. Vloženou energii spotřebovalo zmíněné tření molekul a hladina se urovnala. Jestliže ale máme dokonalou kapalinu, kde tření neexistuje, potom by naše energie vyvolala trvalé vlnění, protože by se vlny odrážely od stěn nádoby a nebylo by nic, co by je postupně ztlumilo. A naprosto stejné je to i s našimi životy. Vyvolali bychom následek, ten by se nám vracel a my bychom na něj neustále reagovali a opakovaně generovali další a další odezvy. Bez možnosti to změnit a to nikdo nechce. A už vůbec ne ten důstojný bělovlasý pán s bílými vousy, jehož některé církevní komunity nazývají Stvořitelem. Z tohoto důvodu je občas nutné do systému vložit další událost, která jej rozpohybuje novým směrem a umožní zmíněný vývoj.
Přeložím do lidského jazyka:-) Něco způsobíme, vrátí se nám to. My zareagujeme, vrátí se nám to. A tak stále znovu, dokud nepochopíme a nezměníme přístup. V tomto okamžiku se problém začíná řešit, až se nakonec vyřeší. A co dál? Pohyb by ustal. Je potřeba posunout se k novým cílům a obzorům. O tom je celý náš život, nemám na mysli pouze tuto, současnou existenci! Jak to ale udělat? V závislosti na úrovni našeho vývoje je nutné nám dodat další impuls. Bingo! A jsme u příčiny nevysvětlitelných a nepříjemných událostí v našich životech. Jak to myslím? Jednoduše: duchovní vývoj neznamená, že vstoupíme do církve, či klášterního řádu, modlíme se třikrát denně Otčenáš a chodíme povinně do kostela. Znamená to, že si začínáme hlouběji uvědomovat zákon příčiny a následku, pochopíme, že se nic neděje zbytečně a nepromyšleně, vciťujeme se do jednání druhých lidí i zvířat a život začínáme brát jako pestrou hru, jejímž hlavním cílem je poznání. V tomto okamžiku si přímo říkáme o učební lekce a vzápětí jsou nám radostně dodány "shora". Začíná nová kapitola, děje se třeba něco nehezkého a my stojíme na křižovatce, o které nevíme a netušíme vůbec nic. Cítíme se nedobře, ukřivděně přemýšlíme, "čím jsme si to proboha zasloužili" a nevíme, jak se k problému postavit. A jsme u jádra věci! Někdo "vyšší" nás pobaveně sleduje a čeká, jak zareagujeme, zatímco my se ale vůbec nebavíme a snažíme se zjistit, co má vše znamenat a jak z toho ven.
Tak a tady je dobré si říci jednu důležitou věc - jestliže se jedná o zkoušku, která je nám dána čistě za účelem poznání a vývoje, potom nám s ní těžko někdo pomůže. Tak už to u zkoušek bývá. Navštívíme li zkušenou kartářku, ona vyhodnotí situaci správně a buď nás nenápadně navede, nebo nám rovnou řekne, že si budeme muset poradit sami. A přesně o tom to je. Jsme postaveni před rozhodnutí, které je pouze a jenom na nás. Nikdo na světě nám s ním neporadí, protože je to naše zkouška, ne někoho jiného! Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy vyvoláme nový řetězec příčin a následků. Jeho účelem není nic jiného, než další poznání, jak to tady vlastně chodí. Tak je to jednoduché.
Proč o tom vlastně píšu? Protože se poněkud narušilo mé přesvědčení, že naprosto všechno má svojí příčinu v minulosti. To je nesmírně důležité. Co tím myslím? Stane li se nám něco, co není příjemné, nemusíme to nutně vyřešit regresí! Jak je to možné? Protože příčina leží doslova a do písmene v budoucnosti. Respektive byla na nás vložena zkouška, jejímž cílem je otestovat náš charakter. Jak se rozhodneme, je na nás, výsledkem je čistě naše zásluha, ale to my nevíme a tak naříkáme nad zlým osudem. Jenomže to není správné. Jediné, co je správné, je rozhodnutí. Čistě naše, spontánní a na základě vyhodnocení fakt a podkladů. Rozhodneme li se dobře, pokud neublížíme a nezpůsobíme zlo a utrpení, potom jsme uspěli a složili zkoušku. Tady je příčina těch událostí, se kterými si nevíme rady a nad kterými pak regresní terapeut bezradně krčí rameny.
A nyní důležitá věc - co to je neublížit? Pravděpodobně nejsilnější kapitolou jsou vztahy. Nejenom ty partnerské, ale jakékoli. S přáteli, rodiči, atd. Je nesmírně těžké, nenechat se vmanipulovat do role oběti cizích představ o tom, jak by měl vypadat náš život z jejich pohledu! Dokonce ani náš rodič nemá právo nám diktovat, jak máme žít a co máme dělat. Vážná nemoc někoho blízkého může být pouze velmi vyhroceným způsobem, jak si přitáhnout naší pozornost. Opravdu. Neznamená to ale, že se na trpícího sobecky vykašleme s poukázáním na tento článek:-) Je obtížné se správně rozhodnout, měli bychom vždy používat srdce i rozum. Někdy se musíme obětovat a jindy je pro dobro druhého lepší, když ho necháme v problémech plácat, aby nás nestáhl do hloubky, ve které se sami utopíme. Ne každý má poslání Ježíše Krista, který se obětoval za lidstvo a jeho hříchy, aby mohlo být vykoupeno!
Jednou z úsměvných příčin potíží může být iniciace do některého z energetických systémů, ať už se jedná o Reiki, Shamballu, Ra Sheebu, Merkabu a podobně. Potřebujeme se pohnout dál a naše podvědomí nás přivede na kurs. Tam proběhne iniciace, po níž se nám nečekaně začnou dít nepříjemnosti. Nestává se to často, záleží na řadě dalších okolností, ale pokud k nim dojde, pak nešťastně voláme svému učiteli a nadáváme mu, co to s námi proboha provedl:-) Jenomže on nenese vinu na tom, že jsme si vybrali nějaký problém, nebo zkoušku. Iniciace nás otevřela a my se prostě musíme posunout kupředu, jinak to nejde. Situaci vyřešíme, to nás posílí a náhle zjišťujeme, že je nám fajn a potkáváme věci, o kterých se nám předtím ani nesnilo. Proto jsou tyto duchovní metody růstu doslova trnem v oku všech církví. Proč? Církve jsou dogmatické spolky, zakonzervované v minulosti. Podstatou jejich učení je odevzdání se Bohu, jehož prostředníkem údajně církev je. Musíme poslouchat a dělat vše podle toho, jak nám její představitel říká, jinak jsme hříšníkem a propadneme peklu, v kostce. Církev si žádný vývoj nepřeje a v minulosti nakládala s pokrokovými lidmi velice brutálně, viz například Giordano Bruno, atd. I proto jsou nejenom moje stránky častým terčem útoku věřících, kteří dychtivě naslouchají kázání kněží o tom, že všechny alternativní metody pochází od ďábla a ti, kdo si na ně jenom pomyslí, se stávají automaticky jeho služebníkem. Bůh za ně přeci všechno zařídí, hlavně když oni sami nemusí nic řešit.
Poslední důležitá věc: ať už se nám stane cokoli, nikdy to vlastně není zcela bez příčiny. Osud si vybíráme před narozením a zásadně ho už měnit nemůžeme. Je to mimochodem naprosto přesně vidět z tranzitních aspektů v osobním horoskopu. Zejména tranzity Saturnu a dalších vnějších planet přináší situace, nad kterými nám často zůstává rozum stát. Nelze se jim vyhnout a ukazují velmi přesně na důležitá vývojová období každého člověka. Zkušený astrolog už pouhým pohledem na natální horoskop pozná, jestli má před sebou problematického člověka, či nikoli. Z toho lze výborně odvodit, jak se asi projeví tranzity, protože ty vždycky aktivují příslušné natální aspekty a posilují je. Testuji to na sobě i na druhých a výsledky jsou zajímavé:-)
Když bych měl shrnout vše, co jsem popsal, ve stručnosti lze události v našich životech rozdělit na tři základní typy.
1) přímé následky našich činů z minulosti
2) individuální osud jednotlivce
3) osud národa / etnika, kterého jsme členem
Body jedna a dvě se úzce vztahují k číslu jedna, protože osud je vždy následkem jednání v minulosti, událostí, činů, individuální a kolektivní paměti, atd. Osud našeho etnika nás ovlivňuje, ať chceme, nebo nechceme. I z tohoto důvodu se například špatně asimilovali Turci v Německu. Přestože měli dokonalé podmínky a rovné prostředí, nedokázali je využít a zůstali mentálně ukotveni v zemi, kde by běžný Evropan příliš žít nechtěl. Největší vliv má ale osud individuální. A právě tady se někdy stane, že jasnou příčinu nějaké události hledáme v minulosti marně. Není přímou souvislostí, není přímým následkem. Jedná se o dobrovolně zvolený osud, někdy i nedobrovolně, záleží na závažnosti předchozího jednání. A tento osud není vůbec snadné jasně rozklíčovat v souvislosti s minulostí. Proto se nám mohu dít věci, u kterých jasnou příčinu nevidí nikdo, ale přesto tam je, i když je složitější. A zase ? nestěžujme si na hořký osud, protože jsme si ho v každém případě připravili sami, to je tak vlastně vždycky:-)
