Na chvíli jsem se zastavil na trochu vody, kterou jsem vlekl na zádech, protože bylo horko, jako v létě. Okolo mě prošel starší muž, se kterým jsme se letmo pozdravili a pokračoval dál. Já jsem po chvíli vyrazil také a zaujalo mě, že pán si sedl k jedné blátivé louži, vytáhl z kapsy mikrotenové sáčky a začal tam cosi kutit. Přišel jsem tedy zvědavě blíž a dotyčný se na mě s úsměvem podíval: "Zachráníme pár set žabiček, jejich rodiče nedomysleli, že tahle louže za dva dny vyschne." Potom opatrně podebral rukou veliký rosolovitý chuchvalec žabích vajíček a překlopil jej do sáčku, který ještě pro jistotu vložil do plastové tašky. Cestou k nedalekému rybníku mi pak vyprávěl, že podobných louží je v oboře spousta, myslivci by je měli kontrolovat a vajíčka přenášet, ale dle jeho slov jsou místní nimrodi vyloženě škůdci přírody, nic jiného. Z mých zkušeností jsem mu musel dát za pravdu, ale myslivcům hodlám později věnovat samostatný článek:-)
Před Radlínem se se mnou dotyčný rozloučil s tím, že bude pokračovat k Nebeskému rybníku u Chotěnic, kde oplodněná vajíčka vyloží do vody a bude hledat další. Své počínání zakončil slovy "tam se budou mít holky dobře." To mě moc potěšilo:-) Jsem zase o jednu zkušenost moudřejší a až příště půjdu na jaře lesem, dám si na podobné věci pozor. Žab není nikdy dost, jsou častým terčem predátorů a pro přírodu mají obrovský význam. Kéž by bylo takových lidí více, hned by bylo na světě veseleji...
Na obrázku vidíte, jak zhruba žabí zárodky vypadají. Slabší povahy nemusejí rosolovitý vzhled snášet dobře, ale kouzlo přírody spočívá v její úžasné rozmanitosti. Jestliže někdy narazíte na podobný případ, kdy se žáby zapomenou a nedomyslí smutný osud svých budoucích potomků, můžete si i vy vylepšit "karmické skóre" :-) Jedinců, kteří dobrovolně pomáhají a mají láskyplný vztah k přírodě, bohužel není v naší české kotlině na rozdávání. A to je docela škoda!
